The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

65.~In the cage of his human body~

Harry

Táta se zbytkem smečky šli hledat místo, kde se zamyslíme a já s mamkou jsme zůstali u Louise. Ležel se zavřenýma očima a tiše oddechoval. Vypadal, že spí. Mamka řekla, že musí být v teple, sundala si bundu a já ji obmotal kolem Louise a chytl jsem ho do náruče. "Pokud všechno půjde, on se bude snažit jakýmkoliv způsobem dostat z toho tepla, protože mu začíná horečka, takže ho pevně drž a on by se měl přeměnit, aby se z toho dostal." Řekla a já přikývl pevně jsem ho držel po chvilce se objevil táta a oznámil nám, že našli místo, kde můžeme prozatím zůstat. Rozešli jsem se za ním... Byla to malá bouda uprostřed lesa. Věděl jsem, že ostatní jsou zvyklí spát venku, takže nevadilo, že tam sotva bylo místo pro mě s Louisem a rodiče. Seděli jsme vevnitř a čekali, jestli vše půjde podle plánu. Jemně jsem hladil Louise po zádech a tiše jsem na něj mluvil a on opravdu po chvilce otevřel oči.

Louis

Pomalu jsem otevřel oči a naskytl se mi pohled na dokonalého anděla. Vnitřně jsem se usmál a Harry mi řekl, abych se proměnil. Použil jsem zbývající sílu a zaměřil jsem se jen na proměnu zpátky na člověka. Projela mnou bolest, což bylo divné, protože jsem si zvykl, že už to nebolí, ale za chvíli už jsem ležel v Harryho náručí jako člověk a on se na mě potěšeně usmál. Věnoval jsem mu stejný, ale slabší úsměv. Opřel jsem si hlavu o jeho krk a schoulil se co nejvíc k němu, protože u Harryho bylo dobře. Znovu jsem zavřel oči, ale pak když mě Harry požádal, abych je znovu otevřel, tak už to nešlo a já byl znovu v tom stavu, ve kterým jsem byl minule. Jako kdybych byl ve schránce svého lidského těla.  

Harry

"Hlavně nespi, Lou..." zašeptal jsem a hladil jsem Louise po tváři. Podíval jsem se na rodiče. Táta se k Louisovi naklonil a vzal si ho do náruče. Já mu odkryl krk, aby táta mohl kousnout a chytl jsem Louise za ruku. Táta se zakousl a můj vlk začal šílet... někdo si přivlastňoval mého Omegu. To můj vlk začal vrčet na mého otce, který měl zuby v jemné kůži mého partnera. Louis bolestně sykl a stiskl mou ruku ve své. Táta se od něj odtáhl a Lou překvapeně zamrkal a prsty si přejel po rance na krku. Pousmál jsem se. "Máš smečku Lou." Řekl jsem, ale on se na mě smutně podíval. "Ale ty ne... co budeme dělat?" Zeptal se a já se zasmál. Asi byl zmatený. "Já půjdu do tvoji smečky taky, Lou." Usmál jsem se a Louis se rozzářil. "Budeme spolu." Řekl šťastně a já přikývl. Byl roztomilý, když byl mimo.

Louis

Položili mě na zem a Harryho matka mě chytila, protože se mi motali nohy. Stále mi bylo blbě, ale hrozně rychle to ustupovalo, čímž jsem byl mimo. Před tím jsem byl na hranici smrti a přeměnil jsem se na vlka, takže jsem to tolik nevnímal. "Teď se nedívej." řekla Harryho matka a otočila si mě k sobě, abych neviděl na Harryho a jeho otce. "Proč ne?" pokusil jsem se otočit, ale ona chytila mojí hlavu a donutila mě, abych se díval do jejích zelených očí. Už vím po kom má Harry tu dokonalou zelenou. "Protože se teď půjde Harry přidat k nám do smečky, ale bude to horší vzhledem k tomu, že se vlk bude muset nadobro oddělit od své rodné smečky." vysvětlila mi a mě se vybavil ten můj epileptický záchvat a proměna. "Vím, co se stane. Já sám jsem to taky musel podstoupit." zašeptal jsem a na její tváři se objevil smutný úsměv, ale mojí hlavu stále držela natočenou na sebe.  

Harry

Táta se mi podíval do očí a já přikývl... věděl jsem, že z toho byl nervózní, já byl taky, ale už jsem to chtěl mít za sebou. Táta se ke mně naklonil, našel správné místo a kousl. Mým tělem projela vlna bolesti a já vykřikl. Věděl jsem, že to není z kousnutí, ale z odchodu z rodné smečky. Mé tělo se začalo třást. Bylo to děsivé. Cítil jsem se, jako by mi někdo trhal část mě. Po chvilce jsem se přeměnil, ale stále to děsně bolelo. Došel jsem k Louimu a přitulil jsem se k jeho nohám a zakňučel jsem.  

Louis

Harryho máma mě pustila a já se s úsměvem podíval na Harryho, ale podlomily se mi nohy a já jsem spadl do jeho úrovně. Natočil hlavu na stranu a já se na něj šťastně usmál. Okamžitě mi olízl obličej a povalil mě na zem. Začal jsem se hlasitě smát, protože konečně můžeme být po dlouhé době šťastní. Po pár minutách se ode mě Harry odtáhl a já se s vřelým úsměvem podíval na Harryho rodiče, kteří se objímali a měli spokojený výraz na tváři. "Děkujeme." poděkoval jsem, posadil se a podrbal Harryho za uchem. Něco uvnitř mě se stejně bálo, že nám někdo to štěstí brzy vezme. Tak jako se to stalo pokaždé.

Harry

Tulil jsem se k Louimu a byl jsem šťastný. Po chvilce bolest odezněla a my měli domov. Konečně. Lou se přeměnil a začal do mě strkat. Vyběhli jsme ven a hráli jsme si. Různě jsme po sobě skákali, prali jsme se a užívali jsme si to, že jsme volní a máme smečku. Po chvilce k nám přišlo nějaké štěně a nervózně se na nás koukalo. Bylo roztomilé. Po chvilce do nás začalo strkat a kousat nás, kam dosáhlo. Louis k němu skočil a hravě do něj strčil. Já se v klidu posadil a pozoroval jsem je. To štěně se rozběhlo a Lou běžel za ním. Chvilku spolu běhali mezi stromy a pak se vrátili ke mně. To štěně mě očichalo a schoulilo se o mých nohou. Podíval jsem se na Louise a jemně jsem olízl jeho tvář a lehl jsem si. Lou si lehl ke mně a hlavu si položil na můj krk. 

Louis

Leželi jsme takhle dobrou chvíli a já čekal až Harry usne. Jakmile se tak stalo tak jsem zamířil hledat jeho rodiče. Našel jsem je po pár minutách a rychle jsem se proměnil. Bylo skvělé, že už ta proměna skoro vůbec nebolela. Už mi to přišlo přirozené. "Co se děje, snížku?" zeptala se mě Harryho matka a já k nim přišel blíž. "Chtěl jsem se zeptat... máte nějakého doktora... jako pro vlky?" zeptal jsem se nervózně a Harryho táta se zasmál. "Samozřejmě, že máme, Louisi. Všichni musí mít. Proč ho chceš?" položil jsem si ruku na břicho, aby pochopili a byl jsem rád, že ano. "Lou, víš, že je moc brzo?" přikývl jsem a zakousl jsem se do rtu. "Jen chci být ve střehu." přiznal jsem šeptem. "Já to chápu." usmála se a pohladila mě po tváři. "Když jsem měla být poprvé těhotná, tak jsem taky byla nervózní, ale šťastná." zaculila se. "Ale já to dítě nechci." přiznal jsem tiše. "Hrál jsem si s tím štěňátkem a došlo mi, že nejsem připravený mít takhle brzo dítě. Vím, že jednou ho chci mít, ale teď ne." sklopil jsem pohled a ona si mě okamžitě vtáhla do objetí.  

Dnes nic