The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

33.~He's not your Omega~

Louis:

V té chvíli, když mě Harry vyváděl ven, jsem si opravdu přišel jak pes, ale byl jsem šťastný, že si pro mě přišel. Nic víc jsem si nemohl přát víc. Zamířil se mnou potichu do svého pokoje a já ho šťastně následoval. Uviděl jsem se v odrazu zrcadla a nespokojeně jsem si odfrkl, protože jsem byl stále celý od krve a moje bílá srst už byla z toho prachu šedivá. Potřeboval jsem vykoupat a vrátit se alespoň trochu do normálu. Konečně jsme došli k jeho pokoji, ale zastavili jsme se, když jsme viděli, že o jeho dveře je opřený James. Nespokojeně jsem zakňoural a schoval se za Harryho nohy, protože teď jsem toho kluka vidět nechtěl. Zabořil jsem si hlavu zezadu do Harryho stehen. Nejspíš mě slyšel výt a proto šel Harryho zkontrolovat. Zase jsem to pokazil.

Harry:

"Harry, Harry, Harry..." zamlaskal nespokojeně James a já sklopil hlavu. "Věděl jsem, že bys pro něj udělal cokoliv, ale že by ses mi vloupal do kanceláře a ukradl klíče, to jsem nečekal." Řekl a já v té chvíli nevěděl co dělat. "Tak dej mi ho. Já ho odvedu zpět do sklepa." rozkázal a natáhl se pro Louise, ale ten zavrčel. "Ne, Jamesi já ti ho nedám. Ty nechápeš, jaké to je být zraněný a odloučený od Omegy. Mám pocit, že se mi ta rána vůbec nehojí. Potřebuju ho u sebe." Vyjel jsem na něj a on se zamračil. "Louis, ale není tvoje Omega. Nemůžeš k němu být tak připoutaný, když nejste Mates. Přeháníš to Harolde. A teď jdeme s Louisem zpět do sklepa." Řekl a já zavrtěl hlavou. "Ne, Louis je moje Omega a věřím mu. Jestli mi ublíží budu si za to moct já sám, tak se nestarej." řekl jsem naštvaně a James pokrčil rameny. "Jak chceš... Ale ohrožuješ celou smečku." Varoval mě a já přikývl. Zamkl jsem se s Louisem v pokoji a vzal jsem ho do koupelny. Louis ochotně vlezl do sprchy a já namočil jeho srst. Dával jsem pozor na obvázanou tlapku. Namydlil jsem jeho hustou srst a smyl jsem z něj všechnu tu špínu. Zase to byl můj sněhově bílý Louis.

Louis:

Užíval jsem si, když mi Harry fénoval srst a hrabal se mi v ní. Kdybych byl kočka, tak už bych dávno předl. Trvalo mu to pár minut a pořád se smál, jelikož jsem při tom dělal hrozné blbosti. Bylo to tím, že jsem byl šťastný, že jsem konečně s ním a věděl jsem, že mě ochrání kdyby se dělo cokoliv. Když jsem byl suchý tak jsme se vrátili do pokoje a já opatrně vyskočil na jeho postel. Noha už byla lepší a nejspíš to bylo tím, že byla pryč ta ošklivá kulka. Harry ke mně přišel a já šťastně vrtěl ocáskem. Podrbal mě za uchem a já mu nadšeně olízl obličej. Sledoval jsem ho, jak se převléká a z tlamy mi ukápla slina, olízl jsem se a on nade mnou pokroutil hlavou. Lehl si do postele a já se stočil po jeho boku, takže mě mohl úplně v pohodě obejmout a mazlit se s mojí měkkou srstí. Zavřel jsem oči a spokojeně jsem se vydal do říše snů. Netušil jsem, že ráno až se probudím tak na obrovskou bolest nohy a krku... už jako člověk.

Harry:

Usnul jsem spokojeně objímající Louise. Byl celou dobu tak hodný. Nevím, proč na ostatní útočil. Probudil jsem a vedle mě ležel Louis v lidské podobě. Usmál jsem se, ale pak jsem si všiml slz v jeho očích. Prohlédl jsem si rány na Louisově krku a i tu nohu. Nevypadalo to dobře, ale nebylo to tak hrozné. Vstal jsem a šel jsem pro Troyeho. "Troye, potřebuju pomoct. Louis se přeměnil a potřebuje ošetřit ty rány." Řekl jsem a Troye se zvedl a následoval mě k Louisovi... Vzal ho do náruče a nesl ho na ošetřovnu. Začal mu čistit rány a Louis tiše plakal, ale byl v klidu. "Jsi moc statečný Louisi." Usmál jsem se a jemně jsem mu stíral slzy. Když Troye skončil, sundal zbytky obvazu, který se roztrhl, když se Lou přeměnil a nahradil ho novým.

Louis:

Když mě Troye ošetřil tak jsem se mu omluvil, že jsem ho pokousal, ale on nad tím jen mávl rukou a odešel. Podíval jsem se na Harryho a on mě okamžitě obejmul. Bylo divné být po těch několika dnech zase člověk, takže jsem málem spadl z lůžka, když jsem ho objal nazpátek. Byl jsem šťastný, že jsem zase člověk, ale bál jsem se toho, co mi řeknou ostatní na to, jak jsem se choval. Všechno jsem si pamatoval, až moc dobře. Pár minut jsem Harrymu brečel do krku a pak mi došlo to, čím vším to začalo. Podíval jsem se uslzenýma očima do těch Harryho a na prázdno otevřel pusu, kterou jsem si rychle zakryl rukou. Víc slz se mi dralo do očí, když mi došlo, že jsem... zabil člověka. Ačkoliv to bylo v sebeobraně a v ochraně Harryho... pořád jsem zabil člověka. "H-hazz..." zavzlykal jsem, když mě začal pohlcovat šok z uvědomění. "J-já ho za-zabil."

Harry:

Sledoval jsem, jak Louis pláče do mého ramene. Bylo mi ho líto. Byl zničený z toho, že toho chlapa zabil. "Ano Lou, ale on malém zabil mě a chtěl zabít i tebe." řekl jsem a hladil jsem ho po vlasech. "To mě neomlouvá." Zavzlykal Louis a já si povzdechl. Odtáhl jsem ho od sebe a zahleděl jsem se mu do očí. "Každý někdy udělá nějakou hloupost. Ovládnout vnitřního vlka dá hodně práce a myslím, že každý ze smečky už někdy někoho zabil. Vím, že to zní děsně, ale je to tak... Není jednoduché ovládat své emoce, když ti vlk pořád říká, co bys měl dělat." řekl jsem a políbil jsem Louise na čelo. On se ke mně naklonil a pověsil se mi kolem krku. Pevně jsem ho obejmul a snažil jsem se ho uklidnit.

Louis:

Harry mi po pár minutách pomohl zpět do pokoje, kde mě posadil na postel a on vedle mě. Zíral jsem před sebe a pořád jsem viděl ten obraz, když jsem tomu muži roztrhl hrdlo. Podíval jsem se na Harryho, který si kontroloval zranění na břiše. Až v té chvíli jsem si uvědomil, že to byla ta nejlepší věc, co jsem mohl udělat a že jsem tím způsobem zachránil své Alfě život. Natáhl jsem se k němu a políbil jsem ho na tvář. Usmál se na mě, zakryl si zranění a vzal mě za ruku se slovy, že půjdeme dolu na snídani. V tichosti jsem souhlasil, protože už jsem vážně dlouho neměl pořádné jídlo. Jen jsem se bál toho, co mi řeknou ostatní lidi ze smečky a hlavně James. musí mě mít už plné zuby. Pořád mám v hlavě jeho Alfa hlas.

Harry:

Vešli jsme do jídelny a já se posadil na své místo vedle Jamese. Louis si po chvilce váhání sedl vedle mě James otočil hlavu směrem od nás a já si povzdechl. Je jak holka. "Jamesi, tak už se nezlob..." zamumlal jsem a James se na mě podíval a zavrtěl hlavou. "Já se nezlobím na tebe, ale na sebe... Měl jsem vědět, že Louisovi pomůže když bude s tebou. Mrzí mě to." Řekl a já se usmál. "To nic. Měl jsi o mě jen strach." Řekl jsem a on přikývl. "Bál jsem se, že ti ublíží. Nevěděl jsem, čeho by byl schopný a tak jsem trochu přeháněl." řekl a já se usmál a obejmul jsem ho. Potom jsme se pustili do jídla.

Louis:

V tichosti jsem jedl svojí snídani a neměl jsem odvahu, abych zvedl pohled a na kohokoliv se podíval. Chtěl jsem tu být jako právoplatný člen smečky, takže už jsem potřeboval mít za sebou zkoušky, abych si nemyslel, že mě přijali jen kvůli tomu, abych žil. Za nedlouho se v jídelně objevil nějaký mladý kluk a James mu pokynul, aby spustil. "U brány je jeho matka." ukázal na mě a já se zakousl do rtu. "Jsou s ní ještě nějací lidé a prý ho přišli navštívit, aby se naposled rozloučili, že jedou domů." řekl a všichni se zadívali na mě a já se zase podíval na Jamese. Nebylo to moje rozhodnutí, ale Jamesovo jestli můžou dovnitř.

Harry:

Podíval jsem se na Louise, který nervózně sledoval Jamese. Nevěděl jsem, jak se Louis ohledně návštěvy cítí. James očividně taky nevěděl, co dělat. Nakonec se zhluboka nadechl. "Fajn přiveď je jen na chodbu a řekni, že když zaznamenám jakékoliv nevhodné chování, vyhodíme je." Řekl a ten kluk odešel splnit úkol. "Nevadí ti to Louisi?" Zeptal se Jamese a podíval se na Louiho.

Louis:

Pokrčil jsem rameny a podíval se na Harryho, který mě obdařil povzbudivým úsměvem. S Harrym jsme odnesli nádobí a po oznámení, že už jsou tady jsem zamířil do chodby, kde už stál James s několika Alfami a bavil se s mojí matkou. Otočil jsem se, abych našel Harryho, ale ten byl stále ještě v kuchyni. "Lou!" vyjekla moje matka, když mě viděla a zamířila ke mně s roztaženýma rukama. Okamžitě jsem o krok odstoupil a zakroutil hlavou. V jejích očích se objevily slzy. "Chci se s tebou rozloučit zlatíčko." špitla a prohlídla si mě. Její pohled skončil na mém krku, kde jsem měl jizvu po Jamesově kousnutí. Viděl jsem, jak její oči ztmavly a úsměv nahradila zuřivost. V té chvíli mi bylo jasné, že veškerá její maska a přetvářka jde pryč.