Superhero [CZ] - POZASTAVENO

5

...Bojím se vyjít mezi lidi, vstříc světu. Mám pocit jakoby měl každý vědět, že něco není v pořádku jen při letmé zmíňce o mně. Je mi proti srsti dívat se na sebe do zrcadla. Vidím jen nepoužitelnou skořápku...

...Touha potom být normální zdravou dívkou se mi vytrácí. Každý den se cítím být slabší, ale ne po fyzické stránce. Myslím tím tu psychickou, která mě příliš nepodporuje...

...Dnes jsem byla navštívit psycholožku. I ona by mi prý mohla pomoci. Byla to milá paní, ale mně bylo jasné, že mi s celým mým problémem pomoct nemůže. Může mě uklidnit, ale ne zachránit.
Strávila jsem u ní dvě hodiny a snažila se mi vysvětlit, že se musím s mou nemocí naučit žít. Momentálně je to má součást a já bych jí neměla dovolit mě ovládat. Samotné se jí to řekne příliš snadno...

...Dnes už to bylo po několikáté, co jsem byla u mé psycholožky. Mimochodem včera jsem zkolabovala na tramvajové zastávce, takže to bylo celé maximálně uvolňující...

... Možná, že začínám chápat slova psycholožky. Říká: "Žij s tím, co je ti dáno. Pomáhej ostatním a šiř štěstí, které máš," myslím, že celý smysl těch slov je jednoduchý. Dnes jsem viděla tak desetiletou dívku v otrhaném oblečení a rozhodně nevypadala, že by měla přebytek jídla. Byla opravdu chudinká a mně se nad ní zželelo. Seděla s malou harmoničkou na polorozpadlé židličce a hrála. Hrála veselé písně, u toho zpívala a hlavně se široce usmívala. Lidé se smáli a v párech tančili. Ona jim dávala část své radosti a oni jí nazpět dali něco důležitého k životu. Jídlo. Byla tak slabá a i přes to nesmutnila...

...Dnes jsem se vydala na to samé místo, kde včera seděla malá holčička. Zeptala jsem se paní že stánku s ovocem, zda neví kde malá holčička je. Věděla to. Ráno jí prý s manželem našla opřenou o pouliční lampu. Byla prochladlá a nejevila žádné známky života...

Knihu jsem zaklapla a jen koukala do prázdna. Nechápu, jak může být něco tak silného ukrytého v jedné knize.

Celá rozladěná jsem seběhla schody dolů. Seděla tam mamka, cpala do sebe velkou čokoládu a při tom byla doslova zhypnotizovaná jakousi telenovelou.

Pobaveně jsem pozorovala, jak hltá každé slovo, které postupně směřuje k tam předvídatelnému konci. Mami, ty jsi nepoučitelná.

Pak se domem rozezněl domovní zvonek.

Ani mě nepřekvapilo, když to s mamkou ani nehlo.

S úšklebkem jsem přešla ke dveřím, otočila klíčkem a otevřela.

Hned mi kolem krku skočila Amber.

"Proboha ženská, co tu děláš?" snažila jsem se popadnout dech, zatímco se mě pokoušela umačkat.

"Nemůžu navštívit svou úžasnou kamarádku?" zatvářila se nevinně.

"Ty něco potřebuješ! To je úplně jasný!" usoudila jsem, když jsem spatřila její pohled.

"No fajn. Mám plán na dnešek," zazubila se na mě a žmoulala spodní lem bílého volného trika.

"Jo, já vím. Máš jít dneska na rande s Fredíkem," uchechtla jsem se.

"To taky. Ale jdeme až asi za tři hodiny. Teď mám pěkně zpestření dne i pro tebe," pousmála se.

"Doufám, že jsi mi přinesla bonboniéru nugátových čokoládek," nadějně jsem se na ní podívala.

"Tak ráda tě zase nevidím, zlato," uchechtla se. "Víš jak jsi mi slíbila, že s námi budeš hrát volejbal?"

"No bohužel ano," protočila jsem oči.

"No, tak si koukej vzít nějaké věci na cvičení, máme trénink," zazubila se a radostí si poskočila. Já jsem na ní zůstala jen zaraženě koukat a propichovat jí pohledem Já tě zabiju.

"O tréninku nepadlo ani slovo, ty kolo!" vyjekla jsem na ní.

"Ale jo, padlo. Vždyť jsem ti o něm řekla teď," poslala mi vzdušnou pusu a mezitím si sundala boty. "Tak šup šup, jdeme ti vybrat hodně pěkný sportovní oblečení. Hned vedle budou kluci hrát basket a mají nového trenéra. Myslím, že by se ti mohl líbit," mrkla na mě.

"Posledně, když jsi mě táhla na hokej, že mají pěkného trenéra, byl tam nějaký dědek těsně před smrtí," nadzvedla jsem levé obočí a dala ruce v bok.

"Copak jsem mohla vědět, že toho pěkného den před tím vyhodí?" rozhodila rukama a neustále jí cukaly koutky.

"No to je jedno. Pojď, jdeme to připravit a pak na ten tvůj trénink. Hlavně ať už to mám za sebou," rezignovala jsem a začala stoupat po schodech. "Tak jdeš nebo ne?" otočila jsem se na svou kamarádku, když jsem byla tak v půli cesty. Ona stála u dveří do obýváku a s velkým pobavením pozorovala mou mamku, která ani nezaregistrovala, že přišla návštěva.

"To je normální?" smála se Amber.

"Jo, docela jo. Nechápu, co jí na tom baví. To je jako ty její zamilované knížky. Úplně k ničemu. Kdyby si tam pustila pořádné superhrdiny, udělala by líp," zasmála jsem se a pokynula rukou mé kamarádce, aby už šla.

Ze šuplíku jsem vyndala sportovní tašku, která tam už ležela opravdu pěknou dobu. Ani na tělocvik jsem si jí nebrala, protože jsem se z něj vždy nějak vykroutila.

Máme na něj učitele, který by nás nejradši poslal běhat marathon. Jelikož se často nemám na co vymluvit, žije v domnění, že mám měsíčky dvakrát do měsíce. Nejspíš se se mnou o tom nechce bavit, tak to dál neřeší. Vlastně se mu ani nedivím. Po poslední zkušenosti, když jsem se mu snažila vysvětlit, jak to celé funguje, už o tom nechce ani slyšet.

Tašku jsem hodila na postel a otevřela skříň. Jak už to tak u mě bývá, zase na mě vypadla igelitka s ponožkami. Už bych si vážně měla uklidit, protože tohle je děs.

Pak jsem našla obyčejné sportovní tričko, sportovní podprsenka a kraťasy.

Samozřejmě mi většina těch věcí u Amber neprošla. Prý mám vypadat sexy, když tam budou ti basketbalisté.

Ve skříni vyhrabala černé tílko s hlubokým výstřihem.

"Děláš si legraci? Vždyť mi ta prsa z tohohle vypadnou až jednou vyskočím," protestovala jsem zatímco jsem si prohlížela tílko ze všech stran. Ani jsem nevěděla, že tam takové mám.

"Tak to jenom dobře, ne? Basketbalisté budou u vytržení," zasmála se a hledala dál. "Ha! Bingo!" vyjekla a že skříně vyndala sportovní podprsenku, která se mimochodem zapíná ve předu a mé poprsí pak působí alespoň o dvě čísla větší.

"Ty ses zbláznila ne?" vyvalila jsem oči, když jsem si prohlédla celý výběr toho, co mi má kamarádka vybrala. "A co si jako vezmeš ty? Koukni na sebe! V tom vytahaném triků by člověk ani nepoznal, že jsi holka!"

"Snad nemusím přitahovat tebe, ne? Na volejbal mám něco lepšího," zasmála se a celé mi to hodila do tašky. No alespoň k něčemu je tu dobrá. Nemám práci s přípravami.

A/N
Tak co vy na to? Moc mě zajímají vaše názory... :)