Superhero [CZ] - POZASTAVENO

6

"Holly! Ty jsi naprosto k ničemu!" křičela na mě černovláska s rudou pusou a černými očními linkami, které připomínají spíše dlouhou přistávací dráhu pro letadla než nějakou ozdobu.

"Děláš si legraci, Danielle? Ty si tu celou dobu prohlížíš svoje nové nehty místo toho, abys hrála! Mně jednou spadne míč a hned jsem k ničemu?" vřela mi v žilách krev. Kdyby tu nebyla Amber, vrhu se jí po krku a do té její rudé huby jí narvu ty nazdobené pazoury. Ale nemůžu své kamarádce udělat špatné jméno, jelikož to ona mě sem přivedla.

"Koukni se na sebe, ty tu prostě nemáš co dělat. Nevím, proč tě sem vzali," našpulila nesouhlasně rty.

"Ale prosím tě. Ušetři mě těch řečí. Radši si zajdi ke kadeřníkovi, protože mám pocit, že jak ti ten míč, který jsi mimochodem nebrala na vědomí, proletěl kolem hlavy, trochu ti odfoukl jeden pramínek. Úplně ti to kazí vizáž a asi bys s tím měla něco udělat, zlatíčko," mrkla jsem na ní a otočila se ke zbytku týmu. "Tak jsme si snad přišly zahrát, ne?" rozhodila jsem rukama a uchechtla se.

"Ty jsi pořádná držka, Dickinsonová," drkla do mě loktem Amber a na obličeji jí panoval široký škodolibý úsměv.

Danielle si nasupeně odkráčela a my jsme mohly dál hrát.

"Holly, víš, že když jsi vyštípala Danielle, což je mimochodem opravdu dobře, tak máš vlastně jistotu, že si zahraješ?" konstatovala Amber, zatímco si při krátké pauze zavazovala tkaničky od bot, které s ní nechtěly spolupracovat a jako protest vytvořily zákeřný uzel.

"Jo, tak to mě nenapadlo. Asi bych jí měla rychle zahrnout všemi možnými lichotkami a omluvami," zatvářila jsem se naoko vyděšeně.

"Tak na to ani nemysli! Nikdo jí tu stejně nechce. Austinová nám jí sem strčila proto, že není schopna přijít na jediný tělocvik. Asi si myslela, že tady by to mohlo být jiný," uchechtla se Amber.

"Kluci, zaberte zadní část tělocvičny! Zatím se jen protáhneme a rozcvičíme a až holky skončí, pořádně si zahrajeme," tělocvičnou se rozezněl hluboký hlas alespoň dvoumetrového trenéra basketbalu. Na krku píšťalka, sportovní volné triko a pod pravou rukou míč.

Držel dveře od tělocvičny, kudy se šnečím tempem sunuli basketbalisté.

Možná jste čekali nějakou pěknou scénku jako z filmu, ale realita je na nás všechny krutá.

Asi jste čekali kouzelnou scénku, kdy všichni ti krásní a namakaní basketbalisté vběhnou do tělocvičny a všechny holky se roztečou. Ještě k tomu zpomalený záběr, blesky od foťáků a hudba jako pro vítěze.

Tihle byli krapet jiní.

Nechci říct, že by nebyli pěkní. Někteří samozřejmě ano, ale fakt, že je to zjevně všechny "děsně" baví to jaksi kazí.

A ten zpomalený záběr taky nefunguje... Ať se snažím, jak se snažím.

"Holky, nevykecávejte se tam a pojďte hrát!" zavolala na nás Caroline, kapitánka týmu.

"Ale já mám uzel na botě a on nejde rozvázat!" zavolala na ní Amber a zoufale se snažila zákeřný uzlík rozmotat.

"Ukaž, pomůžu ti," ozval se za ní melodický hluboký hlas. Obě jsme se rychle otočily a vyvalily oči. Vysoký kluk, černé delší vlasy a pronikavé zelené oči.

"C-Cože? To to j-je dobrý," vykoktala ze sebe okouzlená Amber. Proboha holka, ty se snad nikdy nenaučíš chovat v blízkosti kluků.

"Amber chce říct, že je to v pořádku, že to nějak zvládne. I když já už o tom začínám dost silně pochybovat, protože se tu takhle pokouší už pět minut a dostala se k tomu, že to zamotala ještě víc," pokrčila jsem rameny a on se pobaveně podíval na její botu, kterou následně dvěma pohyby rozvázal.

Amber se na něj zase okouzleně dívala. Vlastně se tam dívala ještě pořád. Neschopná jediného slova.

"Amber prý moc děkuje. Docela si přijdu jako její mluvčí. Hele, nevíš náhodou, kolik si tak mluvčí vydělávají? Že bych si to začala účtovat. Za chvíli by neměla na sendviče, tak by začala mluvit zase sama," usmála jsem se a on si mě stále víc pobavený prohlížel.

"Tak co kdybych to zjistil a příště ti to řekl?" usmál se a při tom pokrčil rameny. Byl roztomilý, jak se snažil trochu bavit.

"To by bylo super!" zasmála jsem se.

"A jak mám vlastně tuto paní mluvčí oslovovat?" pousmál se a lehce nadzvedl pravé obočí.

"Jsem Holly. A jak mám já oslovovat tkaničkového zachránce?" natáhla jsem k němu ruku a on se při tomto oslovení začal smát.

"Tkaničkový zachránce se jmenuje Jake. Moc mě těší," podal mi i svou ruku a při jeho úsměvu se mu vytvořil malý ďolíček ve tváři. "Seznámil bych se i tady s Amber, nemýlím-li se, ale přijde mi trošku mimo."

"To neřeš. Tohle je normální a teď mě prosím omluv. Musím přivést Amber zpět mezi nás a už na nás čekají. To vlastně i na tebe. Ráda jsem tě poznala a měj se hezky," usmála jsem se a on mi můj pozdrav opětoval.

Odešel a Amber sjela na lavičku. Zasněně se dívala před sebe.

"Holly, co s ní je?" přišla ke mně Caroline a trochu nejistě se zeptala.

"Ále... Roztéká se nám tu nad basketbalistou," pokrčila jsem rameny.

"Tak s ní něco prosím udělej. Musíme už hrát, protože za chvíli nás odsud vyhodí," řekla a šla zpět za týmem.

"Amber, prober se," šťouchla jsem do ní, ale nic se nestalo. "Amber!" zakřičela jsem, ale pořád nic.

Pak jsem u dveří zahlédla uklízečku. Rovnou jsem šla k ní.

"Prosím vás, už jste dala do toho kýble nějaké přípravky?" zeptala jsem se s mým nově zrozeným plánem.

"Ne, ještě jsem to nestihla," řekla suše.

"Tak v tom případě přijměte prosím předem mou omluvu. A taky... Tu vodu vám pak doplním a kýbl samozřejmě vrátím," vzala jsem jí kýbl z ruky a šla směrem k mé zhypnotizované kamarádce.

Co mě napadlo? Jistě hádáte dobře.

Celý obsah kbelíku jsem vylila na Amber, která se hned vzápětí zvedla a zaječela. Chvíli jsme čekala, jestli tou výškou jejího pisklavého hlasu nepopraskají okna, ale zjevně by měla její hlas ještě vypilovat.

"Co to kurva má znamenat? Proč jsi to udělala ty blbko? Teď jsem úplně promočená!" ječela na mě Amber a já nemohla propadnout smích. Vlastně jsem nebyla jediná. Smála se celá tělocvična. No bodeť by ne, když vypadá jako zmoklá slepice.

"Slečno, jsem převelice poctěna, že mi byla vámi udělena taková spousta titulů. Velice si toho vážím," se smíchem jsem se jí uklonila a to už se smála i ona.

"Ty jsi vážně tele. A já tě naprosto zbožňuji," chtěla mě obejmout, samozřejmě, že jen proto, abych byla mokrá taky. Začala jsem utíkat po celé naší půlce tělocvičny a smála se přitom jako malá.