Superhero [CZ] - POZASTAVENO

8

Celý týden jsem ve škole a vlastně i mimo, neslyšela nic jiného, než útočné nadávky, které směřovaly na sebe samu.

Řeknu vám, náročnější týden jsem v životě nezažila.

Vlastně to trvalo celý měsíc, když se takhle rychle posuneme v čase.

Amber se vyhýbala Fredovi, jak to šlo, jelikož jejich setkání bylo vážně katastrofa. A to si dřív mysleli, že za každé jejich katastrofální setkání můžu vždycky jen já. Ale... Víte přeci, co znamená myslet, ne?

Měsíc je dost dlouhá doba. Možná je můj život nějak moc nudný, ale až tolik se toho za tu dobu nestalo.

Vlastně jsem už dočetla celou mou knihu, tedy až na poslední kapitolu, kterou si stále schovávám, aby bylo na co se těšit. Nikdy bych si nepomyslela, že se mi něco takového bude líbit, ale opak je pravdou. Do té knihy jsem se naprosto zamilovala.

Možná je to tím, že mi trochu otevřela oči. V poslední době se dokáži usmívat, i když k tomu není úplný důvod. Také jsem si začala všímat různých drobností. Snažím se vždy poznat, kdo má jakou náladu a vlastně i co by jim mohlo udělat radost. Pomáhám ostatním a jsem nějaká vyrovnaná.

No každopádně to celé nechápu a nevím, co se se mnou děje.

Mamka říká, že už nejspíš dospívám.

Taťka si myslí, že mám nějaký problém a tak se snažím být na všechny milá. No nevadí.

Můj bráška Tom usoudil, že jsem asi divná a už se to nezlepší.

A Amber, ta mě nejdřív podezřívala, že mám hodně předčasnou menopauzu, což jsem jí hodně rychle rozmluvila. Teď si myslí, že jsem se zamilovala. To zrovna. Leda tak do své postele, která je pravděpodobně mou životní láskou.

Celý měsíc chodím s holkami na volejbal. Danielle se tam neukázala od doby, co jsem po ní vyjela. Její ego zjevně utrpělo značnou ztrátu.

Jistě si také pamatujete na Jaka. Vlastně se z nás stali dost dobří přátelé. Tedy alespoň já to tak beru. Amber mi opět tvrdí něco úplně jiného, ale znáte jí, je to prostě Amber. Říká, jaký je ládkomág a při tom se nedokáže na kluka ani podívat.

Ale zpět k Jakovi. Chodíme každou chvíli ven, do cukrárny nebo i do kina. No dobře, vždy jen po našich trénincích, protože on nikdy jindy nemá čas.

Rita, která se ujala přípravy na volejbalový turnaj, to začala dost přehánět, ale nějak mi to nevadí. Chodím tam s nimi ráda a alespoň se trochu hýbu.

Ale co je nejlepší, ono mi to vážně jde! Ale nemění to nic na tom, že budu pro jistotu při zápase sedět na lavičce, dokud to půjde.

A teď k té největší změně! Přestala jsem hltat časopisy o superhrdinech! To proto si všichni myslí, že jsem divná.

Teď když nad tím tak přemýšlím, stalo se toho za ten měsíc vlastně až příliš.

A dnes? Dnes jsem měla opět trénink. Mimochodem jsem tam hodila opravdu moc pěknou placku, když jsem se pokoušela vybrat zákeřnou smeč.

Po tréninku jsem myslela, že půjdeme s Jakem do cukrárny, ale na svůj trénink nepřišel. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nemrzelo.

Unavená po náročném tréninku jsem se došourala ke vstupním dveřím našeho domu.

Ještě před tím, než jsem se svalila na úžasnou měkkou pohovku, jsem si udělala horké a hodně přeslazené kakao.

Popadla jsem svou knihu a pustila se do poslední kapitoly. Co si budeme povídat, potřebuji se odreagovat.

Poslední zápisky, které jsem četla byly o tom, jak se její stav zhoršoval. Na to, jak jsem ve všech situacích silná, tekly mi po tvářích proudy slz.

Nalistovala jsem poslední kapitolu a přečetla název "Poslední přání".

Musím uznat, že Alexis byla skutečně úchvatný člověk.
Zemřela pár dní po tom, co napsala do svého zápisníku tyto řádky, které se po chvíli dozvíte.
Později už věděla, že se její život ubírá svému konci. Ačkoli to bylo těžké, tuto realitu přijala.
Toto napsala do svého zápisníku na poslední stranu:
"Je krásné být člověkem a žít. Avšak všechno jednou končí. Já vím, že už tu dlouho nebudu a proto bych ráda, aby se tyto řádky jednou donesly do uší každého člověka, kterému by nějakým způsobem pomohly.
Každý by si měl svého života vážit, ale to není vše. Každý by si měl vážit i života ostatních. Rozumí se tím pomáhat. I obyčejná pomoc s nákupem pro někoho znamená víc, než si myslíte. Rozdávat úsměv. Úsměv má kouzelnou moc a málo kdo se jí snaží objevit. Proto říkám, rozdávejte úsměvy všude kolem a pomáhejte komu to půjde. To bylo má náplň života a díky tomu jsem byla šťastná. I malá drobnost z vás dělá hrdiny.
Milujte svůj úsměv a žijte život hrdiny."

Takto Alexis ukončila svůj deník.

Zasáhla do spousty životů a musím říci, že i můj značně ovlivnila.
Je krásné, co dokážou slova jedné výjimečné dívky.

Na památku Alexis Snowové, slečny, která se stala hrdinkou.

Zaklapla jsem knihu a po tváři mi opět tekla slza. Připomněla jsem si tou poslední kraťoučkou kapitolou celou knihu a celý nešťastný život té nebohé dívky.

Položila jsem knihu a popíjela kakao. Po chvíli mého vstřebávání celého silného příběhu mi zacinkal mobil.

Otevřela jsem příchozí zprávu a musela se uchechtnout. Ta holka má talent mě vyřešit v každé takovéhle mé chvilce.

Amber: Tak moment! Ono je venku tak nádherně a ty si valíš šunky na gauči? Zvedej a pojď mi otevřít nebo rozbiju to okno do obýváku a poctím tě svou návštěvou trochu netradičním stylem. Mimochodem, mám čokoládu!

Dočetla jsem zprávu a s širokým úsměvem se otočila k oknu za gaučem, na kterém jsem se nacházela.

Stála tam Amber a mávala na mě mléčnou čokoládou.

"Hej, ty tele, co mi šlapeš to trávníku?" zavrčela jsem po otevření vchodových dveří. "To je neodpustitelný hřích, ale že jsi to ty a ještě k tomu máš tuhle úžasnou čokoládu..." ušklíbla jsem se a pustila svou kamarádku dovnitř.

"Já věděla, že tě obměkčím," vítězně se usmála a rázovala si to do jídelny, kde se usadila na barové židli.

"Ty se někam chystáš? Je nějaké rande, o kterém nevím?" povytáhla jsem obočí, když jsem si uvědomila, co má Amber na sobě. Měla žluté šaty s barevnými květinami, rozpuštěné vlasy, a na nich květinová čelenka.

"Vlastně jsem ti chtěla navrhnout, že bychom mohly jít fotit. Vezmeš zrcadlovku," pousmála se a lhala bych, kdybych řekla, že mě tím nepotěšila.

"Dej mi chvíli a já se vyfiknu jako ty," ukázala jsem prstem na náznak, aby počkala.

"Vezmi si ty červené šaty taky s kytkama. A minule jsi u nás zapomněla svoje květiny do vlasů, tady je máš," podala mi květiny a já odběhla do pokoje.

Doufám, že za tu dobu, co mi to bude trvat, nespořádá celou tu čokoládu.

A/N
Ahojte!
Tak co vy na další kapitolu?? :) po delší době konečně další...