Nový začátek

Plány, plány, plány

"Nechtěl jsem to říkat před ostatními, ale strašně se mi líbíš." řekl Sam a pokusil se mě políbit. Místo polibku však schytal facku takovou, že měl obtisk na tváři. Otočila jsem se a odcházela pryč. 

"Proč si taková?"řekl zoufale.

"Promiň, ale nejsi můj typ." 

"A jaký je tvůj typ? " 

"Nevím.. Možná by si nemusel mít ptáka mezi nohama, aby si byl můj typ."pokračovala jsem dál v cestě.Chtěla jsem najít Poly. Trvalo mi dalších 10 minut, než jsem jí našla. Byla na střeše. Můj pohled padl na štíhlou věc v její ruce. Byla to cigareta. Kouřila. V klidu si popotahovala, vůbec si nevšímala, že sedím vedle ní. Chtěla bych se omluvit. Ale jak ? Co jsem vlastně udělala?

"Promiň. Bylo .... moje reakce byla přehnaná." řekla jsem po chvilce. 

"To je v pohodě. Neměla jsem to děla, ale nemohla jsem si pomoct." 

"Ehm.. proč sis nemohla pomoct ? Však nejsi na holky ne ? " Poly se rozesmála . 

"To vážně ne Al. Nemohla jsem si pomoct, protože se na sebe koukni si úžasný člověk." usmála se a znovu mě políbila. Polibek jsem jí oplatila. 

"Dáš mi taky, prosím ?" automaticky vytáhla cigaretu z krabičky. 

"Co děláš tady nahoře ?" musela jsem se zeptat, aby nestála řeč.

"Koukám se na ně, nemůžu uvěřit, že to byli dřív lidé. Mohla jsem být tam dole, kdyby ses neobjevila ty. Děkuji. "

"To byla jen náhoda. Za to se děkovat nemusí. Jsem ráda, že jsem tě tam nenechala. Mám tě ráda. "

"Já tebe, ale asi by jsme měli jít zase dolu hlídat." 

Zbytek večera probíhal v klidu. Však něco se změnilo. Po Samovo výstupu jsem neměla chuť pokračovat s kluky v cestě. Ale přece jen, takhle jsme víc v bezpečí. Budu to muset vydržet . Třeba bude ještě víc příležitosti oddělit se. Za hodinu nás Dave a Ben vyměnili ve hlídce. Mohly jsme s Poly v klidu spát. Já ovšem neusnula. Před očima mi probíhal celý den. Mat ležící na zemi, Sam tisknoucí mě ke zdi, hromada žroutů před  námi. Jediné co mě donutilo spát, byla vzpomínka na polibek od Poly. 

Druhý den brzy ráno 

"Hej vstávat a cvičit. Musíme jít dál. "rozeznělo se pokojem. Rozlepila jsem oči.  Byla ještě napůl tma. Jako odpověď dostala tato osoba jen mumlání do polštáře. Někdo z nás začal stahovat přikrývky. To už jsem se zvedla a chtěla jsem něco říct. Ovšem jsme nic neřekla. Ta osoba, které patřil ten hlas nebyl nikdo jiný než Sam. 

"Nějaké námitky, slečno Alice?" zeptal se Sam provokativně. 

"Ne." odsekla jsem znuděním tonem. Moje cesta vedla do kuchyně. Udělat pár toustů by byla hračka, kdyby mi nechyběl toust. Měli smůlu. Ať si sní svůj příděl jídla. Nebudu se namáhat. Následující hodina probíhala tak, že jsme se prohledali celý dům. Našlo se pár užitečných věcí, jako třeba nože, ale naším úspěchem byl sklep. Našla ho Poly.Nebo.. Spíš to bylo tak, že zakopla o něco pod kobercem. A musela se na to kouknout, aby nevypadala jak nemehlo, co zakopává o vlastní nohy. 

To co jsme našli, bylo užitečné. Zbraně. Byla to taková malá zbrojnice. I když byla malá, mohlo nám to zachránit život. Každý jsme si vzali dvě zbraně a náhradní náboje. Ty zbraně, co zbyli jsem si dala k sobě do batohu. Naše rozhodnutí bylo jasné. Museli jsem si najít auto, zásoby a časem to hlavní. Útočiště. 

Nikdo z nás nechtěl zůstávat tady ve městě. Filip uměl nahodit auto bez klíčků, takže auta jsme měli k dispozici. Prohledali jsme po skupinkách pár domů, naše batohy byli přecpané léky, jídlem a zbraněmi. To byl znak, že můžeme vyrazit pryč z města. Já a Filip jsme uměli jediní řídit. Benzínu bylo dost pro obě auta, takže jsme vyrazili pryč. Asi po třech minutách Filip s jeho autem zastavili. Před námi bylo něco, co nikdo nečekal. Mat tam stál celý od krve. Jeho obličej se rozkládal. Byl z něho žrout. 

Filip neměl srdce na to, aby do něj narazil. Všichni byli strnulí strachem. Zapomněli jsme splnit jeho poslední přání. Nebýt jako oni. Nikdo nic neudělal. Neměla jsem srdce dívat se, jak nám hnije před očima . Vyndala jsem si zbraň z opasku a střelila jsem. Kupodivu jsem se trefila. Přesně do hlavy. 

"Odpočívej v pokoji Mate. " i přes tyto slova se na mě ostatní dívali, jako kdybych neměla srdce. Možná jsem ho neměla. Konečně jsme vyjeli . Jela jsem těsně za Filipem. Přesto, že jsem byla řidič, jsem netušila kam jedem.