Slepota [YAOI]

~ 2 ~ Zachránce ~ 2 ~

~ Heh, to byla doba... eeeh... gomen... Každopádně doufám, že se vám bude nová část líbit :D :3 ~

,,Oikawa-saaan! Počkej na nás!" uslyšel jsem za sebou pisklavé dívčí hlasy a rychle se přibližující kroky za mými zády. Donutilo mě to se zastavit, strnout a povzdechnout si. Doufal jsem, že se tomu dnes vyhnu, navíc když jsem v takovémto stavu. 

Ať jsem dělal, co jsem dělal, po tom náhlém probuzení ve tři hodiny ráno se mi už nepodařilo usnout, takže jsem celou noc strávil pláčem a litováním sebe samotného, i když jsem si vyloženě zakázal tohle dělat. 

Nahodil jsem svůj typický bezstarostný úsměv a otočil se k dívkám, jenž se ke mně právě přihnaly. Chtěl jsem se jich co nejrychleji zbavit, ale nechtěl jsem být hrubý. 

,,Dobré ráno, dámy." pozdravím, ony zapiští a rozzáří se jim oči. Okamžitě mi před obličej narvou rovnou několik dóz s různými sušenkami, zákusky a vším možným. 

,,Oikawa-san, upekla jsem to jenom pro tebe! Ochutnáš to, prosím? Ne, nejdřív já!" křičí jedna přes druhou, až se nakonec začnou hádat o to, která mi dá své jídlo ochutnat první.

Bože, proč jsi tohle udělal zrovna mně? Ostatní středoškoláci by byli rádi, kdyby o ně měla děvčata takový zájem. Jenže to připadne zrovna na mě, na gaye. Tohle vážně postrádá logiku. 

Zatím, co se hádají, si každou z nich rychle prohlédnu. Tahle je roztomilá, tahle od přírody krásná, tahle zase sexy, tahle intelektuálka, tahle sportovkyně, tahle stydlivá, tahle sebevědomá. Každá z nich měla něco do sebe a já mohl mít každou z nich, ale ne, já se prostě musím zamilovat do kluka, navíc do mého kamaráda z dětství! Bravo, Oikawo!

,,Děvčata, nebojte se. Ochutnám všechno. Není tu důvod se hádat." snažím se je uklidnit s přiblblým úsměvem a s mým šarmem se mi to i povede. Teď jenom vydržet to velké množství cukru, co je obsaženo ve všech těch sušenkách...

Má cesta na ranní trénink probíhala poměrně klidně, dokud jsem těsně před školním dvorem neuslyšel to pro mě již moc dobře známé dívčí štěbetání, která se ozývalo nedaleko ode mě.

Na čele mi naskočila žilka a trhaně jsem otočil hlavu za původci hlasů. Samozřejmě, co jsem taky čekal, že? Hlouček dívek byl obkličoval Oikawu, který s tím svým otravně bezstarostným úsměvem ochutnával všechny možné sušenky, které mu dívky napekly. Tenhle pohled mě dokázal vždycky dozajista naštvat, protože přesně tohle byl důvod, proč ten pablb chodil pozdě na ranní tréninky.

Dobře, uznávám, že on za to, že je prostě u dívek populární, z menší části nemůže. Se vzhledem, s jakým se narodíte, nic neuděláte. Upřímně mu tohle věčné holčičí podlézání a vlezlé chování nezávidím, i když bych měl. Já ale nikdy netoužil po nějaké oblibě u dívek. Už jsem sice s pár děvčaty chodil, ale nepotřeboval jsem nějakou extra pozornost.

Rázným krokem jsem si to zamířil rovnou k tomu hloučku s odhodláním dostat Oikawu na trénink bez toho, aby se totálně přecpal sušenkami. Došel jsem k němu zezadu a rukou ho praštil do zátylku. 

On se překvapením chytil za hlavu a rychle se otočil. Když mě uviděl, nasadil dětsky ublížený výraz. 

,,Iwa-chan, proč jsi tak přísnej hned po ránu?" zaskuhral a rukama si promnul zátylek. Se zamračeným, chladným výrazem jsem se od něj otočil směrem ke vchodu do tělocvičny.

,,Trashykawo! Ukonči tohle tvoje fanouškovský setkání a okamžitě naklusej do tělocvičny! Nikdo ti nebude trpět, když přijdeš pozdě na trénink!" přikázal jsem nemilosrdně a sám se rozešel k tělocvičně. 

Sledoval jsem Iwa-chanova záda a dlaní si mnul zátylek, ve kterém jsem pociťoval mírnou bolest. I když naše první ranní setkání nebylo zrovna nejpříjemnější, byl jsem rád, že budu zase moct být s ním a že mě zachránil před tímto zajetím dívek. 

S omluvným úsměvem jsem se k nim otočil. 

,,Omlouvám se, dámy, ale budu už muset jít. Uvidíme se později." mávl jsem na ně, otočil se a za sebou slyšel už jen hromadný zklamaný povzdech všech přihlížejících. 

Sice jsem rád, že mě Iwa-chan osvobodil, ale občas mám pocit, jako kdyby on byl kapitán týmu, ne já. Ale ne že by mi tahle jeho viditelná dominance vadila, spíš mě k němu ještě více přitahovala a tím pádem mi ještě častěji připomínala to, že je pro mě prakticky nedosažitelný.

~ ~ ~

,,Iwa-chan! Díky, že jsi tu se mnou ještě zůstal a pomohl mi." poděkoval jsem mu s uculením, když jsme po ukončení odpoledního tréninku konečně dodělali veškerý úklid. Jako kapitán to nerad přiznávám, ale tělocvičnu jsme již nějakou dobu zanedbávali, takže jsem tu chtěl zůstat déle a pořádně to tu dát do kupy. A k mému štěstí se Iwa-chan nabídl, že mi pomůže, takže jsme spolu strávili další půlhodinku, což mi udělalo radost.

,,V pohodě." odpověděl jsem prostě, když jsem se naposledy rozhlížel po hale a kontroloval, že se všechno blýská a třpytí. Po ujištění, že je všechno naprosto dokonalé, jsem usoudil, že by to mělo nějakou chvíli vydržet.

,,Měli by jsme se jít převlíct. Taky už chci jít domů." otočil jsem se na Oikawu, prošel kolem něj a jako první zamířil k šatně, on mě podle všeho následoval. 

S domněním, že už všichni ostatní hráči týmu odešli, jsem vzal za kliku a dveře bez zaváhání otevřel, čehož jsem po chvíli litoval, protože to, co jsem uviděl, se mi vrylo do paměti ještě na hodně dlouhou dobu. 

V šatně bylo zhasnuto, takže tam bylo takové mlhavé příšeří, ale i tak jsem moc dobře mohl zahlédnout dva hráče z našeho týmu, kteří prožívali svou intimní chvilku na lavičce a evidentně moc nepočítali s tím, že by je mohl někdo odhalit.

Hanamaki, který ne sobě neměl tričko, jeho tváře měly lehký rudý odstín, oční víčka přimhouřená, ležel na zádech na lavičce a jeho rty byly přisáté na těch Matsukawovo, jenž byl též od pasu nahoru bez oblečení a skláněl se k druhému z nich. Vášnivě se líbali a nejspíš by se tady nezastavili, kdybychom je nevyrušili.

V ten moment ve mně neskutečně hrklo. Nezmohl jsem se na nic, než na zmražené postávání na místě a nevěřícné hledění na ty dva. Ústa jsem měl dokořán, oči vytřeštěné.

V životě jsem se nesetkal s ničím, co by souviselo s homosexualitou. Tak nějak jsem možnost, že by někdo takový byl v mém okolí, navíc ve stejném volejbalovém týmu, byl někdo takový, už od začátku vylučoval a proto teď, když jsem to viděl, jsem byl mnohem šokovanější, než bych měl být.

(obrázek se sem moc nehodí, ale mně se prostě líbil :D :3)