Slepota [YAOI]

~ 10 ~ Neschopen skrývat city ~ 10 ~

~ Tááák, děti moje, protože jste byli hodné, tak sem dneska házím ještě jednu kapitolu :3 ~ 

Od doby, co jsme se spolu vyspali a pak to nechali zapomenuté v temných koutech našich myslí, uběhly necelé dva týdny. Můj psychický stav se dá teď popsat jedním slovem; trpím. 

Trpím, ale přesto předstírám, že jsem v pořádku. Předstírám, že se nic nestalo. A předstírám, že mě ty hluboko usazené city neničí a nesžírají zevnitř. 

Tím předstíráním jsem lhal. Lhal jsem svému okolí a do určité doby i sobě, ale potom se to stalo takřka nemožným. Milionkrát jsem se snažil potlačit své city, ale je to nemožné. Když k někomu  cítíte doopravdy silné pouto, nedá se to jen tak přejít a nedokážete na to zapomenout. Protože srdce chce to, co chce...

Vrátil jsem se ke své takové "rutině", kdy jsem byl přes den tím, za co mě všichni mají, zatímco jsem noc co noc dostával svou lásku na povrch v podobě nespočtu slz, doslova jsem se topil v textech smutných písní o lásce a ukájel se nad vzpomínkou našeho prvního a posledního milování s ním.

Za tohle všechno jsem se cítil tak strašně slabý. Ponížený sám sebou. Naštvaný na to, že jsem vůbec něco takového, jako je láska, k němu kdy pocítil, tudíž naštvaný sám na sebe. I kdyby mi provedl ty nejpříšernější, nejkrutější věci na světě, nedokázal bych na něj být naštvaný. 

Tento nekonečný paradox mě svazoval a nedovoloval mi uniknout z jeho spárů. Nemohl jsem se posunout dál. Nemohl jsem zapomenout. A to všechno se pomalu podepisovalo na mé psychice. 

Čekal jsem, že to mezi mnou a Oikawou bude tak jako dřív. Přece jenom jsme se tak dohodli. Ale nečekal jsem, že to dokážeme vážně uhrát tak, jako kdybychom si tu noc ani neškrtli. 

Nevadilo mi to, ještě jednou opakuji, že tak zněla naše dohoda. Ale přiznávám, že jsem se na něj od té doby díval z jiného pohledu. To, jak mluví, jak se chová, jak vypadá. Vnímal jsem to jinak. 

Všímal jsem si té elegance, když si projel svými prsty v oříškově hnědých vlasech, které už na pohled působily, že jsou hebké na dotek. A že byly, dodal jsem sám pro sebe pokaždé, když jsem si vzpomněl na tu noc, několikrát jsem totiž přišel s jeho vlasy do kontaktu. Všímal jsem si, jakou krásu v sobě skrývaly ty jeho bezstarostné úsměvy, se kterými jsem se denně setkával. 

Když se při tréninku zpotil a zadýchal, v mysli se mi okamžitě vybavil obraz jeho v opojení slasti a touhy, když nás oba přiváděl svými pohyby k šílenství. A to nemluvím o tom, že jsem se několikrát přistihl, jak mu nevědomě zírám na zadek, když se ohne k zemi pro míč.

Taky se musím přiznat, že se mi několikrát vzpomínka na tu noc vybavila v mysli při masturbačních praktikách a už do konce jsem se jí nezbavil. 

Hodně jsem o tom v posledních dnech přemýšlel. Líbilo se mi to a pomalu jsem si uvědomoval, že kdyby mi něco takového nabídl znovu, neváhal bych a ojel ho rovnou na místě, na kterém bychom se zrovna nacházeli. 

Trochu mě to děsilo. To, že jsem nacházel jisté sexuální zalíbení v klukovi, nebylo pro heterosexuála úplně normální. I když musel jsem uznat, že na Oikawovi je něco, čím se jakýmsi způsobem dívce podobá. 

Hebká světlá kůže, pěkná vypracovaná postava, tvář, jakoby ji sami andělé vytesali, velké oči se zornicemi hřejivé hnědé barvy, delší husté vlasy podobného odstínu, pro uši příjemný tón hlasu, přirozená elegance a ladnost a pocítitelná světlá aura. 

Něco na tom vážně bylo, ale i tak se tím nedalo zapřít to, že má v kalhotách mužské přirození. 

Když jsem nad tím ale tak přemýšlel, asi by mi nevadilo, kdybych byl na kluky. Bylo by to stejné jako heterosexualita, ale naopak. Nikdy jsem proti gayům nic neměl. A myslím, že by to asi nebyl problém ani ze strany mých rodičů. 

To jsem ale moc předbíhal. Byla tu taky možnost, že mě akorát ten jednorázový homosexuální zážitek donutil dočasně pochybovat o své orientaci, ale časem se to srovná. Hlavně to nehrotit, Hajime, všechno s klidem.

~ ~ ~

Obloha byla z velké části zakrytá pláštěm tmavě šedých dešťových mraků, ze kterých celý den bez přestávky pršelo. Všechno kolem bylo zahaleno za oponou chladných dešťových kapek. U země byla usazena hustá přikrývka mlhy, která pokrývala celý rozsáhlý školní dvůr. 

Všechny tyto okolní vlivy dodávaly dnešnímu dni pochmurnou atmosféru a mně tak nijak nepomáhaly v udržování své běžné tváře a obvyklého chování. Navíc jsem minulou noc skoro nespal kvůli prodělání neskutečné hysterického záchvatu, u kterého samozřejmě nechyběl pláč a křik. Hodně hlasitý křik. 

Myslel jsem, že dneska snad nevylezu z postele, jak jsem byl psychicky, a dokonce i fyzicky na dně. Možná že by bylo lepší, kdybych dneska zůstal doma, ale myslíte, že já idiot se budu řídit zdravým rozumem? Samozřejmě, že ne! Protože moje malý homosexuální srdíčko by to nezvládlo, kdyby Iwa-chana celý den nevidělo. 

Myslí se mi proháněly různé myšlenky, když jsem se snažil jakžtakž zamést po vyučování naší učebnu (pokud s tím někdo není obeznámen, tak Japonci si po škole uklízejí třídu sami). Byl jsem dnes prostě úplně mimo, nedokázal jsem se na nic soustředit a jenom s velkou snahou se mi podařilo z nudných výkladů učiva různých učitelů něco pochytit. 

Při uklízení třídy po vyučování jsem tu zůstal mezi posledními, ne proto, že bych byl tolik zapálený do toho, abychom tu měli pořádek, ale kvůli Oikawovi. Předstíral jsem, že mažu tabuli, zatímco jsem se díval, jak už asi pět minut stojí na místě, s mrtvolným pohledem se dívá do země a zametá jedno a to samé místo pořád dokola.

Toho divného chování jsem si na něm začal všímat už jindy, ale dnes to byl naprosto jiný člověk. Vypadal, jako kdyby celý den kvalifikoval jenom podle vzpomínek na to, co by měl v daný okamžik udělat. Nezdálo se, že by vůbec nad něčím přemýšlel. Pod očima měl tlusté tmavé kruhy, jednoznačně od nedostatku spánku, a v samotných očích se mu leskla skleslost, možná dokonce smutek.

Už v předchozích dnech jsem si začal všímat, že je chvílemi úplně jiným člověkem, než bývá běžně, a potom zase naskočí do svého standartu, jakoby se nic nedělo. Ale já nejsem zas tak blbý, abych si neuvědomil, že něco není v pořádku.

I když se mezi námi stalo to, co se stalo, pořád jsme nejlepší kamarádi a já nedopustím, aby Oikawa začal upadat do těchto podivných stavů, kdy snad jenom hraje to, že mu nic není, že je všechno v pořádku, že se nic neděje. 

Byl jsem odhodlaný zjistit příčinu toho podivného chování a pomoct mu. 

~ Zase nejnapínavější chvíle :D Muhehehe x3 ~