Partia šiestich ľudí, úplne odlišných ale v niečom rovnakých
Sú to vlkolaci.
Príbeh o zoznámení, priateľstve a vernosti svorky. Trocha humoru arogantného Alfy, dve dievčatá čo ho chcú zabiť a jeden malý chlapec ...
Čekal jsem že se bráška zpozdí, čekal jsem že se vymluví na zácpu, čekal bych i to že si že mně jeho spolubydlící udělají srandu...
Opravdu jsem ale nepředvídal že první věc, kterou budu dělat po příjezdu bude honit vlkodlaka.
Jakmile začal utíkat začal jsem se přeměňovat což mi trvalo mnohem déle než bráškovi. Když už se mi to ale podařilo, rozběhl jsem se za ním rozhodnut ho zastavit.
Vlkodlak byl už celkem daleko a kdyby skočil někam do křoví už by se mi ztratil ale on jako smyslů zbavený utíkal k řece. Což byla tak trochu moje výhoda.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
U řeky se zastavil a já byl připravený na něj zaútočit. Vlkodlak se ke mně však otočil a já uviděl hlubokou ránu na krku, kterou mu způsobil bratr. Přeměnil se a zhroutil se na zem.
Přiběhl jsem k němu a přeměnil se. Věděl jsem že to není léčka nebo past. To by neudělal někdo kdo krvácí a bez pomoci zemře. ,,Ne-neublizuj m-mi..." zamumlal a omdlel.
A teď jsem udělal věc, za kterou mě bráška asi zabije.
(O deset minut později)
Odtáhl jsem toho vlkodlaka až k nám domů. Musím uznat že mi to trvalo déle než bych čekal.
Problém byl co s bráškou. Jestli se dozví že to je ten kdo ublížil jeho spolubydlící, kterou ještě ani neznám jménem nejspíš ho zabije a já půjdu hned po něm.
Napadlo mě že bych mohl říct že ho taky pokousal vlkodlak... Ne to neprojde. To je dost slabý.
Hmm... Nic už mě fakt nenapadlo... Zkusím to a uvidím. Když to neudělám tak stejně umře. Sice jsem mu zastavil krvácení a vodou mu omyl ránu ale chce to pořádnou pomoc.
Přijdu ke dveřím a zazvoním.
Bohužel mi otevřel bratr. ,,Kde jsi byl?! Chtěl jsem tě jít zrovna hledat!"
Napadlo me že zalžu ale co, můj život v ohrožení není. ,,Šel jsem honit toho vlkodlaka co kousl tvojí spolubydlící."
,,Cože?! Pomátl ses?! Mohl tě zabít!"
To určitě... ,,Asi těžko když umírá."
Bráška byl trochu zmatený. Zatím nepochopil co jsem tím myslel. ,,Cože? Myslíš jako že se někde schoval? A umírá?"
,,Přesně tak. Ale malý problém... Ehm... Víš... Já ho donesl sem a chci abys mu pomohl!"
Myslím že totální překvapení je výraz, kterým bych mohl popsat bráškův obličej. Nejdřív se otočil za sebe, do obýváku a tam jsem uviděl tu holku jak leží na gauči.
Zavřel dveře a šel se mnou ven. Musím přiznat že jsem dostal strach... A velký... Bratra sice mám rád ale byl to hlavně on kdo mě trestal když jsem něco provedl. Nejčastěji to řešil tím že mě nutil do sprchy ale občas se i naštval.
Řekl mi potichu ať ho zavedu k tomu vlkodlakovi. Přivedl jsem ho tedy k němu a nebyl si jistý jestli to je dobrý nápad. Nechal jsem ho za domem u křoví.
Bráška si k němu sedl a zkoušel ho probudit. ,,Hej, probuď se! Kluku!" Ale on se pořád neprobouzel.
Tak jsem to zkusil já. ,,Přestaň! Uhni, zkusím to já." Sedl jsem si a namířil mu prstem k hlavě. Prstem mi projel blesk na jeho hlavu.
,,Au!" zakřičel a rafl mě po prstu. Hned nato zasyčel bolesti a sáhl si na krk. ,,Co se stalo?" zašeptal.
Bráška se k němu naklonil a něco mu pošeptal do ucha. Ten kluk trochu zbledl a pak nasadil překvapeny výraz, který hned vystřídala úleva.
,,Moc se omlouvám... Prosím pomoz mi..." Natočil hlavu ke mně a zavřel oči. Já se zase otočil na bratra.
Braškovi se v očích zračila nenávist smíšená s lítosti. Nakonec řekl: ,,Pomoz mi ho odnést."
