Monsters

Kapitola 8.

Kapitolu píše Toby.

,,Slyšíš to?" zeptal jsem se brášky. Slyšel jsem Taryho.
Bratr se rychle přeměnil na vlka a počkal než se přeměním i já a utíkali jsme k domu.

Když jsme doběhli až k domu uviděli jsme nějakýho chlápka. Stál u dveří a vypadalo to že hlídá.
Bratr na mně zavrčel abych se schoval. Jenže mě se moc nechtělo.
Určitě si nevšimne malého černého vlčete, který se k nemu pomalu plíží.
Navíc kdyby mně uviděl tak jsem připraven štěkat, aby si mě spletl se psem.

Pomalu se k němu plížím a nevšímám si bratrových vyceněných zubů a varovných zavrčení.
Když jsem dostal až k němu, přeměnil jsem se zpátky na člověka. Zavolal jsem na něj. Měl jsem pro něj malý překvapení...
,,Hej!"

Ten chlap se asi pořádně lekl jelikož se na mě otočil a chystal se mě udeřit.
Než ale stihla rána dopadnout poslal jsem na něj blesk, který ho dost omráčil a svalil se na mě.
Byl těžší než vypadal.

Snažil jsem se z pod něho vyprostit ale moc to nešlo. Tělo naštěstí začal odtahovat bráška.
Tedy... Nevím jestli naštěstí...
Natáhl ruku a přitáhl si mě k sobě.
,,Ty idiote!" zasyčel mi do ucha. ,,Toby, tohle už nikdy nedělej! Jinak se těš na pořádnou koupel!"

,,Vždyť to bylo krásně naplanovaný!" odporoval jsem.

,,Když tak si na něj nemusel volat!"

,,Bylo vtipné vidět jeho obličej když mě uviděl... To jsem si nemohl nechat ujít."

,,Vrr..." zavrčel na mně brácha. Občas se chová víc jak vlk než člověk. ,,Teď musíme dělat něco jiného ale až to dořešíme tak si ještě promluvíme."

Vlezli jsme garáží dovnitř a pomalu se sunuli chodbama.
Uslyšeli jsme hlas Shad.
,,Vypadněte! Nevím, kdo jste ale Xeriam je právě venku, tak jděte ta ním!"

Bráška vykoukl z rohu a nejspíše se připravoval na útok. Otočil se ke mně a řekl: ,,Ty tu zůstaň a pokud se něco bude vyvíjet špatně začni střílet."
Poté ještě dodal: ,,Jen mě prosím netref."

Vylezl z poza rohu a vrhl se na jednu holku. Zahlédla ho nejspíš když vylezl a rychle zakřičela: ,,Vzdávám se!"
Bráška se však už napřáhl a vrazil ji pěstí do břicha.
Holka zaskučela a svalila se na zem.
Bylo mi jí trochu líto...

,,Co tu pohledáváte?" vykřikl na ni. Holka ležící na zemi s bolestí řekla: ,,Hledám Xeriama."

,,A proč?"

Holka se usmála. ,,Ty jsi Xeriam, že ano?"

,,Možná... Záleží na tom co chceš."

,,Potřebuju si s ním promluvit. O jistém tajemství."

Bratr byl překvapený. ,,Ty taky?"

,,Ano, taky jsem vlkodlak." usmála se na brášku.

(O půl hodiny později)

,,Takže ty jsi taky Xeriam?" zeptala se mně holka po tom co si všechno mezi bratrem vyříkali.

,,Jop, jsem Aentierův mladší bratr..." zívl jsem. Dnešek byl dost únavný na moje líný kosti.
Dořekl jsem co jsem chtěl: ,,...a jmenuju se Toby."

A abych zabránil dalším otázkám, jsem se přeměnil na vlka a usnul. Tohle jsem dělal vždycky když jsem chtěl spát.
V kožíšku se mi spalo lépe. A navíc jsem pak nemusel nikomu odpovídat.

Holka si povzdechla a otočila se na brášku. ,,To je vždy tak líný?"

Bráška se na chvíli zamyslel. ,,Asi ano. Dneska toho udělal nejspíš nejvíc za celý svůj líný život."

Oba dva se zasmáli. Asi jim nedošlo že tam jsem taky. Zavrčel jsem a přesunul se na bráškův klín.
Začal mě drbat na hlavě. Bylo to moc příjemný.

,,Takový velký štěně, to je." řekl Bráška. Zavrtěl hlavou.
,,Občas zapomínám že mu je teprve deset."

,,Vážně?" podivila se holka. ,,Vždyť málem zabil Kae!"

Ou... Já zapomněl! Ten chlap!
Zakňučel jsem a nasadil vlčí oči na brášku.
Ten ihned poznal o co jde.
,,Neboj na tebe se taky dostane! Ale ne dnes. Jsem moc unavený. Jdi se ještě mrknout na toho novýho a pak si jdi vybalit. Úplně jsme na to zapomněli."

Zavrčel jsem. Nikam se mi nechtělo chodit...

,,Jinak přijde koupel!"

Vyskočil jsem a utíkal do pokoje. Ještě jsem cestou uviděl Astera jak si povídá se Shad takže to bylo dobrý.
V pokoji jsem se přeměnil a začal si vybalovat.

Mezitím jsem přemýšlel co všechno se dnes stalo:
Z Shad i Hayley se stali vlkodlaci.
Našli jsme dva nové vlkodlaky.
Přestěhoval jsem se.
Bratr mě nejspíš vykoupe a to tak nesnáším!
Málem jsem někoho zabil.

Ale nu což. Aspoň že se vše vyřešilo. A při pomyšlení na to jsem se usmál.