Monsters

Kapitola 13.

Kapitolu píše: Toby

Byl jsem kvůli Shad opravdu smutný.
Nemohl jsem uvěřit že to co udělal, kdysi mně dělá teď i jí.

/Před několika lety/

Když začal mít bratr příznaky bylo to hodně těžké období, jak pro něho tak i pro mě.
Prarodiče nám totiž v tu dobu řekli vše o tom co jsme.
Že jsme vlkodlaci. Já i bratr ale on dostal příznaky, protože už byl dost starý.

Prarodiče říkali že prvních pár dní je nejtěžších. Musel jsi přijmout toho vlka cos měl v sobě a to bylo někdy hodně těžký.
Bratr to však zvládl až překvapivě rychle. I prarodiče se divili. Nikdy však nepověděl co mu v tom pomohlo.

Když jsem byl ale starší úplně to samí potkalo i mně. A přísahám že to byly ty nejhorší a zároveň nejlepší dny v mém životě.
Myslel jsem si občas že vybouchnu zevnitř.
Výjimečně jsem i dostal chuť zabíjet...
Naštěstí jsem nikomu neublížil.

A právě v tuhle dobu, kdy jsem potřeboval pomoc a útěchu se mi začal bratr vyhýbat.
Když jsem přišel do stejné místnosti jako on, odešel.
V pokoji se předemnou zavíral a někdy dokonce opustil dům aby mě náhodou nepotkal.

A co jsem si pak mohl myslet?
Nenávidí mně?
Hnusím se mu?
Myslí si že jsem špatný?
Za to jsem ho začal nenávidět...

Jednou jsem si na něho počkal, když se vracel domů. Ovládán hněvem a zabijáckými choutky jsem na něho zaútočil.
Ne jako člověk... Ale jako vlkodlak.

Následující den jsem se probudil v posteli. Bolela mě hlava ale zároveň jsem si připadal tak...
Tak volný...

Vedle mě seděl bráška. Zdá se že byl rád že jsem byl už vzhůru.
Když jsem se podíval pořádně, zahlédl jsem jeho zkrvavené ruce a poškrábaný krk.
Vyděsil jsem se. Vzpomněl jsem si co jsem chtěl den předtím udělat a hned jsem se začal omlouvat, že jsem nechtěl a že je mi to líto.

Ale on se jen usmál a řekl: ,,Neomlouvej se, to já se ti musím omluvit."

Vykoktal jsem ze sebe jen jedno slovo. ,,P-proč?"

Povzdechl si.
,,Neměl jsem se ti vyhýbat. Vím jaké to je, jaké je tím projít.
Právě proto jsem myslel že bude lepší když se s tebou nebudu stýkat. Teď už ale vím že to byla blbost. Promiň mi to, Toby."

,,Nemám co odpouštět... Ale omlouvám za ty..." kouknu na jeho ruce.

Bráška se jen zasmál.
,,Odpuštěno! A teď se pojďme najíst," řekl a vyšel z pokoje.

/Současnost/

Proto jsem vůbec nemohl pochopit proč to dělá i jí.
Zvláště když je její přítel.

,,Haló! Shad a Hayley odchází do lesa!"

Slyšel jsem jak to Shad vykřikla a napadlo mě že půjdu s nimi.
Běžel jsem k nejbližšímu oknu a zakřičel: ,,Počkejte na mě!"

Seběhl jsem schody a vyběhl před dům ale holky už byly pryč.
,,Kruci... Ten nejmenší zase musí zůstat doma!" zabručel jsem.

Napadlo mě je vystopovat. Sice mi chybí cvik ale když odešli před minutou měl bych je chytit.

Stopy byly dost viditelné že jsem je viděl i já. Stopa, keř, kterým prošli, stopa, zlomená větev...
Ty dvě by nepřežili v divočině ani hodinu.
Ale když nad tím přemýšlím já asi taky ne.

Zaslechl jsem smích. Shad a Hayley byly opravdu hlučné.
Rozběhl jsem se a mířil k nim ale náhle jsem se zastavil.
,,Běž, běž!" zakřičela z dálky Shad. Zněla vystrašeně.

Přeměnil jsem se na vlka a co nejvíc nenápadně se snažil podívat co se děje.
To co jsem viděl ale i slyšel mě vyděsilo taky.
Viděl jsem bratra jak stojí naproti lidem v oblecích. Jeden z nich držel v ruce luk a mířil jim přímo na bratra.
Další z nich naložili Shad do auta a dost se při tom bavili.

Nějakej Sean mluvil s bratrem. O dohodě a o něčem že je nás tu moc. Moc jsem je neposlouchal, spíš jsem se soustředil na přírodní magii.
Vytáhnout vodu z hlíny je těžší než ji ovládnout z kaluže.
Když se konečně začala rozlévat kolem nich voda všiml jsem si že si toho všiml i bratr. Dobře...
Vody nebylo dost tak jsem ji rozložil pod tři chlápky co byly u auta.
Trošku jsem se zamyslel a... Bum!
Tři usmažení, další zbývají.

Sorsha odnikud přiběhla a hodila  bratrovi luk, kterým vystřelil po Seanovi ale... Minul? To mě překvapilo neboť stal od něj sotva dvacet metrů.
Pak začal střílet po ostatních...

A to byla chvíle, kdy jsem odvrátil zrak. Já jsem nikdy nikoho nezabil. Ty blesky byly jen omračující nikoli smrtelné.
Ale bratr je košil jednoho po druhém.
Představa že je můj bratr vrah...
Ošil jsem se. Ne, on to udělal pro sebeobranu. Kdyby to neudělal ostatní by zemřeli.

Když jsem se už vzpamatoval a otočil se, byly mrtvý. Bráška seděl u Shad v autě. A Sorsha jen postávala a rozhlížela se.

Vystoupil jsem ze křoví ve, kterém jsem od začátku byl a šel k ní. Mrtvých těl jsem se snažil nevšímat a odvracel jsem o nich zrak.

,,Sorsha?" zeptal jsem se.

,,Ano?"

,,Kdo byly ti lidé?"

Zamračila se na mně.
,,To byly lovci."

Příští kapitolu píše: Aster