Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 02

[Liam’s P.O.V.]

 

Se zaklepáním na dveře kolem sedmé ráno jsem se odpojil od spícího Nialla a vyčerpaně jsem se odploužil ke dveřím. Odemkl jsem a otevřel, dovnitř se nahrnul Louis vedoucí Harryho v pyžamu a beanie do mého obýváku.

“Taky ti přeju dobré ráno,” zavrčel jsem.

“Musíme si promluvit,” odsekl Louis, pokynul Harrymu, ať si sedne, popadl mě za zápěstí a odtáhl do předsíně. “Musíš si ho vzít.”

“Louisi,” povzdechl jsem si, “Už jsem ti říkal, že nemůžu, dokud si nebudu jistý, že se s Niallem snesou, a než vůbec potká Nialla, musí se nám trochu otevřít.”

“Liame!” Louis chytil má ramena a zatřásl se mnou. “Já nemám nejmenší ponětí, co dělám! Nevím, jak ho mám naučit mluvit, nemůžu přestat dělat pitomé kočičí vtipy... Liame, on mě začne nenávidět. Jo, možná použil moji koupelnu, a má na sobě moje oblečení, ale spal v klubíčku na křesle! Nemůžu si ho nechat. Vem. Si. Ho.”

“To se zlepší, Lou,” slíbil jsem, chytil jeho ruce, sundal je z mých ramenou a poplácal jsem ho po předloktí.

“Ale každopádně ho musíš hlídat přes den,” přejel si dlaní po obličeji, “Nebo teda když budu v práci. “On je tak bezmocný, vždyť si ani sám neumí nalít mléko!”

“Ne, Lou,” zavrtěl jsem hlavou. “Niall na tom byl úplně stejně. Nebyli bezmocní, ani neschopní, jenom týraní.”

“To nevíš,” zamumlal Louis. “Harry nám to zatím neumí říct.”

“Budu na tom pracovat, dobře? Ale ty v tom případě taky.” Zkřížil jsem si paže pevně na prsou.

“Jak jinak,” odsekl, podrážděně spustil ruce a odpochodoval zpátky do obýváku. Povzdechl jsem si a vydal se za ním. Zastavil jsem se ve dveřích a sledoval, jak Louis mluví na Harryho. Ten kudrnatý chlapec si sundal svou beanie, takže jeho uši byly skrz kudrliny dobře viditelné. Byl schoulený v rohu pohovky a lehce se třásl. Louis to ale asi zaregistroval, takže si sundal bílý svetr a položil ho Harrymu do klína. “Hele, jak už jsem ti říkal ráno u mě, když jsi snídal, musím do práce a ty zůstáváš tady u Liama. Pamatuješ si ho ze včerejška? Budeš ho mít raději než mě, slibuju. Je o dost... chápavější. A nech si ten svetr, vypadáš, že je ti zima. Škoda že nemáš kožich, co?”

Harry možná vypadal, že Louise naprosto ignoruje, ale zjevně poslouchal, protože na Louisovu poznámku o kožichu protočil oči. “Takže jsi říkal, že měl snídani?” zeptal jsem se.

“Jo... a pravděpodobně znovu usne. Dej si rychlý... hah... kočpočinek.” Louis zavlnil obočím a Harry si rozzlobeně založil ruku v bok.

“Měl jsi pravdu, Louisi,” zahihňal jsem se. “On tě vážně začne nenávidět.”

Pokýval hlavou, “Říkal jsem ti to. A teď... musím jít. Ahoj, Liame, čau, Harry.”

“Měj se, Lou!” zavolal jsem ještě ke dveřím, které se Louis ani neobtěžoval zavřít. Poté, co jsem s povzdechem ke dveřím došel a dovřel je, otočil jsem se zpátky na Harryho. Chlapec zkusmo natáhl bílý svetr, než do něj vklouzl. Přešel jsem místnost k němu a svalil se na pohovku. “Takže... hádám, že první noc u Louise nebyla tak hrozná?”

Harryho zelené oči střelily na mě, ale pak se vtiskl ještě víc do opěradla. Pokračoval jsem, “Rada do budoucna... Louisův gauč je mnohem pohodlnější, než křeslo.”

Chlapec stále nevypadal, že by mi věnoval jakoukoli pozornost. Jeho kočičí část byla více než očividná. “Máš... žízeň? Nebo ještě hlad?” To ho upoutalo. Zvedl oči na slovo ‘žízeň’. “Takže máš žízeň? Chceš vodu, mléko, pomerančový džus?”