Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 14

[A/N]: Hey guys! It's been a long time... :D Jenom vám chci říct, že vás fakt miluju, protože u třinácté kapitoly je čtyřicet ★. Čtyřicet! Kde jsem to vzala? O.o Děkujuděkujuděkujuděkuju! ♥

[Niall’s P.O.V.]

Nenáviděl jsem život u Dr. Shella. Totálně jsem to nenáviděl, proto jsem taky utekl, a byl jsem tak rád, že jsem to udělal. Kdybych neutekl, nikdy bych nepotkal Liama. Miloval jsem Liama... miloval jsem ho tak strašně moc, a teď to vypadalo, že už ho pravděpodobně nikdy neuvidím. Místo toho jsem seděl shrbený ve své staré kovové kleci. Bylo tam dost místa, abych se protáhl, ale zase ne dost, abych se postavil. Než jsem utekl, Harry býval v kleci vedle mě, ale Dr. Shell mezi nás vždycky dával nějakou přepážku nebo co. Jenže teď tam nebyla ani přepážka, ani Harry.

Neviděl jsem ani Dr. Shella. Jenom jednoho z těch hnusných velkých chlapů, co mě dotáhli zpátky do tohohle vězení. Dr. Shell řekl tomu muži, aby mě hodil do klece a hodil mi nějaké tepláky a čistě bílé tričko, zatímco trval na tom, abych si sundal vlastní džíny a modré triko. Nakonec jsem byl donucen se převléknout a podat mu vlastní oblečení, ale dokázal jsem ze sebe dostat otázku, kde je Harry. Vytáhli ho bezvládného z té dodávky, kterou nás odvezli, ale neviděl jsem, co s ním dělali potom. Dr. Shell neodpověděl, jednoduše opustil místnost a řekl jednomu z mužů, aby mě hlídal. Ačkoli jsem byl asi ve stejně velkém problému, jako Harry, nemohl jsem pomoct lítosti pro toho kudrnatého chlapce. A jako by chtěl odpovědět na všechny moje otázky, do místnosti vstoupil chlápek, co se s ním předtím vypořádal, s Harrym přehozeným přes rameno. Kývl na chlapíka, co seděl na druhé straně strohého pokoje, a přenesl Harryho ke kleci vedle mojí. Prakticky ho hodil na zem, otevřel klec a vecpal ho dovnitř, než klec znovu zavřel a zamkl ten mohutný zámek. Tohle bylo přesně to nejhorší na klecích. Obří zámky zabraňující komukoli bez klíče odejít.

Rychle jsem se posadil a vrhl vražedný pohled na široká záda odcházejícího muže, přesunul jsem se ke kraji klece a vytáhl ruku ven, ve snaze dosáhnout na Harryho. Začínal pomalu přicházet k sobě a potichu sténal.

“Harry,” zašeptal jsem a zatahal ho za bílé tričko, co měl na sobě.

Bílé triko a šedé tepláky, nic jiného jsme kdysi nenosili. Dr. Shell jich musel mít fakt hodně, protože nám každý den nosil nové, spolu s bílým spodním prádlem. Pamatuju si, že v den, kdy jsem utekl, jsem celý den sledoval malinké okno vedoucí z pokoje. Bylo vysoko nahoře, skoro se dotýkalo stropu, ale ve chvíli, kdy Dr. Shell odešel, jsem se sebral a šplhal k němu. Harry obvykle jenom sedával na koberci na druhé straně místnosti, protože kamenná podlaha ho chladila do bosých nohou. Takže jsem utekl sám, dost chytrý na to, abych si vzal potrhané hnědé plátěnky, které jsme mohli nosit jenom na procházky, a ležely bez dozoru na zemi. Liam mě našel hned tu samou noc, vzal mě k sobě a dal mi jídlo a vodu... Byl trochu překvapený mým ocasem, ale mně se okamžitě líbil a byl jsem si dost jistý, že já jemu taky.

Nad myšlenkou na Liama mě začaly pálit oči. Chtěl jsem ho obejmout, lehnout si s ním do postele, chtěl jsem, ať si hraje s mými vlasy nebo mě hladí mezi ušima, a chtěl jsem, ať mi dá pusu na nos, jako vždycky, když jsem smutný. Nikdy v životě jsem se necítil tam osamělý. Takže jsem se vrátil k pokusu probudit Harryho.

“Harry, prosím,” žadonil jsem a napnul paži k chlapci, který se ode mě v polospánku ospale odvalil.

Z druhé strany pokoje na mě vyštěkl náš hlídač, “Sklapni! Dr. Shell mi říkal, že ani nemáš umět mluvit.”

Harry zasténal, ale přetočil se, takže jsem mu viděl do tváře. Obočí měl zamračené, ale konečně pomalu otevřel oči. Nedíval se na mě, ale na stříbrně se lesknoucí kovovou klec. Zalapal po dechu a panicky se vyškrábal do sedu, nevěřícně sáhl na mříže a očima střelil k mým, “K-kde je L-Louis?”