Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 04

[A/N]: Hey guys! :) Osobně tuhle kapitolu naprosto zbožňuju, takže doufám, že vy budete taky! ;) A jelikož Louis má den volna, užijem si Larry domácí pohodu :3

[Louis' P.O.V.]

Probudil jsem se těsně předtím, než mi zazvonil budík, jelikož telefon zazvonil. Vyčerpaně jsem se posadil a zašmátral jsem kolem sebe, než jsem konečně narazil na povědomý tvar mobilu a podržel jsem si ho u ucha, "Haló?"

"Louisi? Tady je Rob. Nemusíš dneska chodit do práce. Praskla tu trubka, takže to musíme nechat opravit a vyčistit. Ale zítra zpátky do práce, jasný? Takže tě uvidím pak, ano?" můj ředitel mluvil dost pracovně znějícím hlasem. Nedal mi čas na odpověď, než domluvil.

"Ano, pane, uvidíme se tam. Hodně štěstí s tou trubkou. Nashle," odvětil jsem a položil to. Hrozně ho nesnáším. Na první pohled vypadá možná sympaticky, ale abych byl upřímný, je to jenom sobecký kretén, co se mě neustále snaží potopit. Prodával jsem u něj elektroniku a on mi vždycky posílal ty nejprotivnější zákazníky, aby viděl, jak jsem protivný taky. Kdykoli mě viděl jen lehce iritovaného, později na mě dokázal křičet i hodinu v kuse. Taky jsem byl vždycky ten, kterého požádal, aby pracoval přesčas, a já neměl jinou možnost než přijmout. Kdybych ty prachy nepotřeboval, už bych tam dávno nebyl.

Když mi konečně došlo, že znovu už neusnu, odhodil jsem peřinu, převlékl se do šedých tepláků, ale stejně jsem si nechal to modré triko, ve kterém jsem spal, přidal červený svetr a mobil do kapsy a odkráčel jsem do obýváku. Nějak se mi podařilo přes noc zapomenout, že na mém gauči spí to kotě, takže jsem překvapeně vyjekl, jakmile jsem do místnosti vstoupil. Zasmál jsem se sám sobě, po uvědomění, že jsem si vzal Harryho k sobě, a pomalu jsem k němu přešel. Jemně jsem šťouchl do spícího kopečku, stuleného na dvou polštářích a hlavou na područce.

Okamžitě se posadil, s tichým vypísknutím, takže jsem si rychle sedl vedle něj, kde předtím ležel jeho hrudník, "Dobrý ráno!"

Ospale zamrkal a protřel si oči. Neodpověděl mi, jednoduše znovu zavřel oči a trochu nahrbil záda. Velmi pomalu se začal přibližovat ke mně, až se nakonec rozvalil na můj klín a znovu usnul. Zasmál jsem se, choval se fakt jako kotě. Tiše odfukoval a já si nemohl pomoct, pořád jsem mu čechral ty kudrliny, jako bych hladil kočku. Jemně jsem palcem přejel přes jedno ucho, bylo sametově měkké.

Jenže po mém doteku Harry uchem trochu škubl, takže jsem málem vyskočil leknutím, "To le-lech-lechtá."

"Nikdy jsem si nemyslel, že bych chtěl kočku, ale s tebou je sranda. Mám rád ty tvoje mazlivý nálady."

Vyčerpaně se posadil a začervenal se, "Harry se omlouvá... a chce se mu spát."

"Ne, ne, neomlouvej se... Ale v tuhle dobu budeme normálně vstávat, abych tě mohl vzít k Liamovi a stihnout to do práce," vysvětlil jsem mu.

"Proč... nemůže H-Harry prostě... zůstat... tady?" zeptal se, dávaje si na čas, aby všechno vyslovil správně.

"Protože můj domácí by mohl přijít nebo něco a viděl by tě nebo by se něco mohlo stát... jako oheň... a ty bys nevěděl, co dělat a mohl by ses zranit. Ono... ono je prostě lepší, když jsi u Liama," povzdechl jsem si.

"Harrymu se u Liama nelíbí, protože tam je Niall," řekl Harry rozhodně a zkřížil si ruce na hrudi.

"Dneska tam jít stejně nemusíš, takže to vyřešíme zítra," odsekl jsem, možná trochu prudčeji, než jsem chtěl. V Harryho zelených očích se zaleskl osten bolesti, okamžitě jsem zjemnil tón, "Dneska nemusím do práce, takže spolu můžeme strávit celý den a líp se poznat."