Ninjago: Poslední Říše

Sen

Nya se probrala tak prudce, že málem přistihla sama sebe spát. Prudce oddechovala a na čele se jí perlil pot. Divoce se rozhlížela. V tu chvíli byla šťastná, že má kajutu sama pro sebe.

Chytila se za hlavu. Měla strašně zvláštní pocit. Věděla, že to něco znamená.

Ale co to znamená?

A co vlastně má něco znamenat?

Chvíli setrvala s obličejem v dlaních a jen dýchala. Pak se vzchopila, vyskočila z postele a během minutky se oblékla. Nepatřila k lidem, kteří přehnaně řeší každý malý bolehlav. Jak totiž ten podivný tlak pomalu mizel, mizelo i její přesvědčení, že jde o něco víc než to.

Na snídani dorazila jako obvykle dřív než všichni ostatní. Z útrob Odměny osudu ještě dozníval gong, kterým Sensei budil kluky. Po chvilce se rozespalí začali s brbláním trousit do jídelny.

"Dobré ráno," zahlaholil kdosi vesele. "Doufám, že máte hlad."

Nya už byla víceméně probraná, takže ji jako první napadlo otočit se ke dveřím do kuchyně. "Skylor!" vydechla překvapeně.

"Nudle k snídani!" ožil okamžitě Cole.

"Tady máš." Skylor se s plnou náručí misek s nudlemi obratně přitočila ke stolu a poslala misky po stole. Neomylně přistály přesně tam, kde měly. Cole se na ně bez váhání vrhl jako vysavač. Skylor si s úsměvem oprášila ruce a přisedla si k Nye.

"Co tu děláš?" vyzvídala Nya potěšeně.

"Zaslechla jsem, že kotvíte poblíž, tak jsem se stavila," zazubila se rudovláska a s pobavenou jiskrou v oku rozšafně zamávala na Kaie, který právě vcházel a zíval tak zeširoka, že by mohl spolknout koalu. Vytřeštil oči a bleskurychle sjel na židli vedle ní. "Skylor! Jak se máš?"

Nya je nechala povídat a pustila se do nudlí. Byly skvělé jako vždycky. Nikdy nepochopila, proč Skylor nechala svému podniku Chenovo jméno. Sama přece o svém otci neměla moc valné mínění. Ale koneckonců to byl její otec.

S touto myšlenkou přišlo i další kolo závratí. Jakkoli se tomu bránila, musela si podepřít hlavu rukou a tiše zasténat.

"Děje se něco?" vyptával se hned Jay.

"Ne, ne, jsem v pořádku," zavrtěla hlavou. "V pohodě."

"Moje senzory ukazují zvýšený tep a nadprůměrné pocení," poznamenal Zane svým jednotvárným kovovým hlasem. "Takže bych si troufl nesouhlasit."

"Hele, nic mi není," snažila se přesvědčit hlavně sama sebe.

"Když chceš," pokrčil Zane rameny.

Jay se k ní přisunul, objal ji kolem pasu a políbil ji do vlasů. "Nezdálo se ti něco zlého?"

"Nevím... Asi jo." Ano, byla si jistá, že se jí něco zdálo. Ale co? "Nebyl to zlý sen... Vlastně nevím, co to bylo za sen."

"Tak to nebude důležitý."

Pocity, které měla Nya těsně po probuzení, se v náhlém přívalu vrátily. Napřímila se a nechtěně ho od sebe odstrčila. "Ne, je to důležité! Hodně."

"Dobře, dobře, fajn," vyhrkl překotně Jay, aby ji náhodou nenapadlo, že se chce hádat.

"V tom případě bychom se ho měli pokusit vrátit," ozval se Sensei Wu, jako obvykle se zjevujíc v místnosti bez jakékoli známky příchodu. "Zane?"

******

O něco později se všichni shromáždili na Můstku a jako dav zvědavých turistů pozorně sledovali Zanea, kterak připojuje rozklepané Nye položené v křesle na hlavu mrňavé elektrody.

"Možná to bude trochu brnět," informoval ji.

"Jak to můžeš vědět? Jsi robot," odvětila.

"No, to máš vlastně pravdu."

Zane se ujistil, že všechno drží na hlavě tak, jak má, a za monotónního výkladu se usadil k ovládací desce.

"Aktivuji vzpomínky z tvého podvědomí a ty se nám všem zobrazí na Můstku. Snaž se být co nejklidnější a vyčisti si hlavu. Je možné, že ti bude lehce nevolno. Ale to vlastně nemůžu vědět, protože jsem robot." Neuvěřitelnou rychlostí něco datloval do počítače.

"Jak se mám uklidnit, když vím, že mi všichni budete čučet do hlavy? Co když ten sen byl o něčem... ehm... soukromém?"

"Tak by to nebylo tak důležité, jak říkáš," odvětil Zane s ledovým klidem jemu vlastním. "Připrav se. Můžu to spustit?"

Nya se zhluboka nadechla a zase vydechla. "Fajn. Pro mě za mě."

Vzápětí se jí do mozku zabodla miliarda jehliček a začala vibrovat.

******

"Nyo..."

Otáčela se kolem dokola. Znala ten hlas, i když si nevzpomínala odkud. Jediné, co viděla, bylo černo.

"Nyo. Miláčku."

Kdesi daleko před sebou spatřila světélko. Rozběhla se k němu.

Ocitla se na nějaké louce. Nikdy předtím tu nebyla. Za hradbou stromků uviděla vysoký plot a podivnou děsivou budovu, vyhlížející jako krabička od sirek. Bylo to zvláštní místo. Jako by ani nebylo v Ninjagu.

"Nyo," ozvalo se za ní. Prudce se otočila.

Stála tam, v záplavě hnědých vlasů, modrých očí a rozevlátých blaknytných šatů. Láskyplně se usmívala.

Ten úsměv... Tak dlouho se jí po něm stýskalo.

"Mami!" vykřikla šťastně a vrhla se jí do náruče. Proběhla však skrz ni. Zmateně se zastavila. "Mami..."

"Nyo, poslouchej mě, zlatíčko. Sedmnáctá říše. Čekáme tu s tatínkem na vás. Říše jsou v nebezpečí. Tady," rozmáchla rukama," žije někdo, kdo má v moci vám pomoct... Musíte za námi. Rychle."

"Ale mami -"

"Rychle, broučku." Pokusila se svou dceru pohladit po tváři, ale její ruka se rozplynula několik centimetrů od Nyiny kůže a dala se dohromady, až když se odtáhla. "Milujeme vás, Nyo. Vyřiď to Kaiovi. Přijďte."

S těmi slovy všechno odletělo do prázdna.

******

Nya vyskočila na nohy. Nevnímala Zaneovy chladné titanové ruce a strhala si z těla všechny ty hnusné malé žárovičky. Přes slzy skoro neviděla, ale zvládla se dopotácet ke svému bratrovi a rozvzlykat se mu do košile.

Nikdo ani nemukl.

Ahoja!

Tak jsem tu den před Vánoci s novým příběhem!

Nebojte se, Zunori jsem nezavrhla, jen mám najednou spoustu nápadů ohledně Ninjaga a cítím potřebu je zpracovat, než to udělají tvůrci... Mimochodem, slyšeli jste o tom? Bude nová série! Hands of Time... Kdo se nemůže dočkat tak jako já? :D

Můžete si zkrátit čekání čtením tohoto příběhu a nemusíte se bát, hned potom mám v plánu vrátit se zase k avatařině.

Veselé Vánoce!

Lly