Ninjago: Poslední Říše

Různá setkání

Yan to se slovy uměla mistrovsky. Měla neuvěřitelnou schopnost přesvědčit kohokoli, že neexistuje pravdivější pravda než to, co říká. Ninjové na koberečku u ředitelky dětského domova nemuseli ani otevřít pusu, všechno zařídila za ně. Popravdě i oni (vyválení v bahně a s "vypůjčeným" oblečením potrhaným na nečekaných místech) téměř věřili její historce o tom, jak tu šplhali se svými rodinami po horách a byli jediní, kdo přežili monstrózní sesuv půdy. Yan se dokonce povedlo přesvědčit ředitelku, že není třeba volat policii, horskou službu ani sociálku. Jak to dokázala, to nebylo pořádně jasné nikomu.

Nakonec tedy ubytovali kluky v prázdné ložnici vedle poloprázdného pokoje Yan a Seliel, kam šoupli Nyu se Skylor. Vlastně to byla z nouze ctnost, žádné jiné dívčí pokoje volné nebyly. Vedení se pokaždé zdráhalo přiřadit kohokoli do jednoho pokoje se Seliel, poněvadž tam nikdo dlouho bez úrazu nevydržel. Paradoxem bylo, že měla Seliel přirozený sklon být milá na všechny kromě Yan, která však byla nějakým řízením osudu tou jedinou osobou v celém domě, které se Seliel ještě nepovedlo ublížit.

Obě se okamžitě nabídly, že pomůžou Nye a Skylor povléct postele a poskládat ninja obleky do skříně. Jak poletovaly po pokoji a s rozzářenými tvářemi jim stlaly a uklízely, naklonila se Skylor pobaveně k Nye a šeptla: "Občas není na škodu mít fandy, to musíš uznat."

Nya se ušklíbla. "To mi povídej."

Jakmile byl vzduch čistý, všechny čtyři se přesunuly do klučičího pokoje. Tam to stále nevypadalo nijak valně. Konkrétně vešly přesně ve chvíli, kdy se polovina osazenstva svíjela smíchy u zdí a druhá polovina se srdnatě snažila dostat Kaiovu hlavu z prostěradla. Prostěradlo vyluzovalo jakési podivné paskřeky a máchalo rukama tak divoce, až to dělalo z vyprošťování skutečně nindžovský úkol. Skylor byla první, která se neudržela a vyprskla smíchy. Nešlo se nepřidat.

Nakonec se přece jen povedlo zaklíněnou hlavu osvobodit. Mračila se jako vzteklý buldok, což ostatní rozesmálo ještě víc. Nakonec majitel hlavy praštil do postele a odmítl pokračovat v povlékání. Nato se Yan se Seliel málem popraly o to, kdo postel povleče za něj. Vyhrála Seliel.

Když byly konečně všechny nedostatky v pokoji smáznuty z povrchu zemského, zkontrolovali, jestli je někdo neodposlouchává, zamkli se v pokoji a scukli se na Jayově posteli kolem Nyi a jejího náramku. "Hlásím, že jsme v suchu," prohlásila Nya s lehkou stopou pochechtávání v hlase. "Přepínám."

"Příjem," ozval se z náramku Zaneův hlas. "Hlásím, že jsme objevili jeskyni, kde se teď zdržujeme. Posílám souřadnice." Nad náramkem se objevil holografický obraz mapy s blikající červenou tečkou označující polohu Zanea a Echa, kteří byli moc velcí a moc málo lidští na to, aby se mohli ubytovat v děcáku.

"Paráda. Zavoláme, kdyby se něco dělo. Konec."

Dvě sekundy poté, co Nya vypnula náramkovou vysílačku, zaslechli zvonění.

"Svolávají na večeři," zazubila se Yan. "Tak pojďte. Až se setmí, pustí se televize. Jsem zvědavá, co řeknete na svůj vlastní seriál."

***********

"To snad není pravda!" rozčilovala se Misako. "Signál nikde! Jak se s nimi probůh máme spojit? Co když se jim něco stane?!"

"Oni si poradí," prohlásil Wu přesvědčeně. "Měli jsme čekat, že ztratíme signál. Jsou přece v úplně jiném světě. Teď je to na nich."

Misako složila hlavu do dlaní.

"Já jen nechci přijít taky o Lloyda," zašeptala téměř neslyšně.