Ninjago: Poslední Říše

V prachu

Jeskyně běsnila. Ze strany na stranu tu poletovaly kusy kamene, nebezpečně ostré poverinitové krápníky a oblaka prachu. Yan se šipkou vrhla za několik krápníků těsně předtím, než do nich jiný narazil a téměř je přelomil vejpůl. Zaječela a automaticky se stočila do klubíčka, chráníc si hlavu. Kameny by ji rozdrtily, nebýt Nyi, která ji odtamtud vytáhla přímo za pět minut dvanáct.

Celé podzemí se otřáslo a ze stropu popadaly kusy skály.

"Musíme odsud!" ječel Brad.

"Ne! Nedokončili jsme-"... větu. Lloyd měl příliš práce s chráněním vlastního života.

"To je fuk!" vřískl Jay. "Všichni tu umřeme!"

"Sel se zbláznila!" hulákal Brad. A skutečně by to tak vypadalo, nebýt těch očí.

Stála uprostřed jeskyně úplně klidně, s napřaženýma rukama a kamenným výrazem, jako by se svět kolem ní vůbec nehroutil a ani v nejmenším nehrozilo, že ji něco rozdrtí na prach. Cole se vší silou snažil dostat k ní, ale vždycky mu něco zablokovalo cestu. Měsíc se snažil držet jej od ní dál.

Věděl, že je pro něj nebezpečný. Nebo v to Cole aspoň doufal. Znamenalo by to totiž, že má alespoň mizivou šanci Seliel vrátit do normálu.

"SEL!" křičel z plných plic, ale nereagovala.

Lloyd se zase snažil prodrat k Azalee, ale zdálo se, že není třeba. Pevné věci jí jen procházely - trochu nepříjemně mu to připomnělo duchy. Spíš se zdálo, že trpí s tím, jak se poverinit láme. Pořád ještě na něj byla napojená.

"Udělejte někdo něco!" panikařil Brad a jen tak tak se vyhnul balvanu, který mu mířil přímo na hlavu. Roztříštil se o zeď za ním a zasypal ho štěrkem.

Cole se zapřel nohama o zem a pěstmi lámal kameny na kousky, které neškodně padaly na zem. Tvrdošíjně postupoval vpřed a ovládáním země se snažil tu bouři zmírnit. Kupodivu se mu to docela dařilo. Dostal se k Seliel tak blízko, že ji mohl chytit za zápěstí, ale sotva se jí dotkl, vystartovala jako rozzuřená šelma a máchla rukou tak, že jeden z kamenů udeřil Colea do tváře tak tvrdě, až se málem svalil na zem. Normálního člověka by to vážně zranilo, ale on byl jako z kamene. Otřel si z líce krev a zatnul pěsti.

"Vrať mi ji!" zařval.

Karta se obrátila. Předtím tohle určitě říkala Sel, když jeho ovládala Delara. Rvalo mu to srdce.

"Je má," zasyčel hlas trojité Seliel. "Smiř se s tím, Kbelíku."

V Coleovi hrklo. Kbelík, tak mu říkali spolužáci a kamarádi, když byl malý. Vždycky ho to hrozně štvalo. Doufal, že něco takového už nikdy neuslyší. A teď - teď mu tak říká Sel. Totiž vlastně ne. Ale jen to dokládá, že měsíc má opravdu oči všude.

Schránka Seliel využila jeho zaváhání a provedla jakýsi kung-fu chvat, jaký normální Seliel nikdy umět nemohla. Cole dostal plnou silou do břicha a zapotácel se v předklonu, načež Seliel vykopla a vyrazila mu zub.

"Žer prach!" ozvalo se odkudsi zleva. Cole měl pořád ještě hvězdičky před očima, ale povedlo se mu zahlédnout modrou šmouhu, která se rychlostí blesku přemístila za Seliel, popadla ji za pusu a podle všeho jí do ní nasypala trochu prachu. Seliel začala prskat a kopat, trefila Jaye do citlivého místečka a když se se skučením zkroutil, pokusila se ho pořádně praštit do nosu. Její ruku strhl stranou proud vody. Vzápětí další sprcha našla cíl v jejím obličeji. Seliel zaprskala ještě hlasitěji, zapotácela se a narazila přímo do Lloyda. Ten odkudsi vyčaroval kus provazu a se zručností ninji jí svázal ruce tak rychle, že to ani nezaregistrovala. Rozmáchla se k dalšímu kolosálnímu měsíčnímu útoku, ale místo toho předvedla jakousi chromou piruetu a přistála obličejem na zemi.