Ninjago: Poslední Říše

Houstone, máme problém

Nya si přetáhla peřinu přes hlavu a silou vůle se snažila přimět ty tři kvočny, aby zavřely zobáky. Žasla nad tím, jak moc jí Skylor začíná připomínat jejího bratra. Vždycky byla tajemná a věděla, jak udržet všechna svá tajemství pod pokličkou - tenhle trik koneckonců nikdy nezapomněla a Nya měla podezření, že ho v lecčem využívá doteď. Jenže teď se o ni Yan a Seliel doopravdy zajímaly - skutečně o ni, prostě proto, že to byla ona; byl to přesně ten druh pozornosti, který Skylor, vyrůstající na Chenově ostrově, nikdy neměla, a přesně ten druh pozornosti, který jí celý život tolik chyběl. Jako by se narodila proto, aby se o ni lidé takhle zajímali, ale Chen jí to upřel. Takže teď Skylor odpovídala jako na interview v televizi a prostě se chovala úplně stejně jako Kai. Nya už pomalu přestávala pochybovat, že se ti dva hledali, až se našli.

Konečně někdo zhasl světlo, ale ukázalo se, že je to jen kvůli vychovatelce, která přišla zkontrolovat dodržování večerky. Jakmile byla z doslechu, rozhovor pokračoval potmě. Nye to připadalo jako věčnost, než se konečně rozhostilo ticho. Vydechla úlevou, ale usnout se jí nepodařilo, ani když se začalo ozývat trojité spokojené oddechování. Nakonec potichu vyklouzla z postele, vyhoupla se na okenní parapet a zahleděla se na měsíc. Myšlenky se jí zatoulaly k rodičům. Co když právě teď také pozorují ten stejný měsíc a uvažují, kde asi je? Kéž by se ho mohla zeptat...

Seliel probral ze sna podivný pocit v břiše. Měla najednou strašnou chuť vstát a jít k oknu... Na jednu hrůznou setinu vteřiny ji zachvátila panika. Tenhle pocit dobře znala, vždy byl předzvěstí něčeho nevysvětlitelně prapodivného. Pokaždé, když ji začalo takhle šimrat v žaludku, přestala se ovládat a někomu se něco stalo... Ne, to teď nesmí! Schoulila se do klubíčka a zhluboka dýchala, dokud pocit pomalu neodezněl. Opatrně nakoukla přes peřinu. Vypadalo to, že si Nya všimla jejího rychlého pohybu a neslyšně vklouzla zpátky do postele. Seliel si oddechla.

Právě se jí plní sen. Nemůže si to přece takhle zkazit.

***********

Začali se hrabat z postele kolem desáté hodiny ráno. Byla neděle, což znamenalo, že po nich nikdo nic nebude chtít. Yan jako obvykle po ránu vypadala jako zombík, a tak Seliel jako obvykle po ránu vyskočila z postele a pustila na jejich společném přehrávači písničky od jejich oblíbené kapely The Fold, aby se probrala. Pokojem se rozezněl song Born To Be A Ninja.

"Jé, tu znám," rozzářil se v sousední místnosti Cole. "Je to jedna z mých oblíbených!"

"Nevěděla jsem, že tu jsou i stejné písničky," poznamenala Nya. "Tohle věčně vyhrává z kajuty kluků."

"Nedivím se, že to znáte," konstatovala Yan, teď už mnohem víc vzhůru než před chvílí. "Ta kapela, The Fold, hraje písničky k vašemu seriálu. Každou sérii vydávají nové, včetně remixů znělky. Ale nehrají jenom vaše songy. Znáš třeba tohle?" Přepnula na Moving Past. Nya se zamyslela. "Hm, možná jsem to někdy zaslechla. Zeptej se Colea, ten o tom ví všechno."

To už ale nestihly.

V tu chvíli se totiž rozezněl zvonek.

Skylor pozvedla obočí. "Není na oběd ještě trochu brzo?"

Yan se Seliel se po sobě podívaly. V jejich pohledech se značilo stejné znepokojení. Seliel vypnula přehrávač.

"Schovejte se," poručila Yan.

"Ale -"

"Rychle!" Yan vyklouzla na chodbu a nenápadně přeběhla ke klukům, aby jim mohla říct to samé.