Ninjago: Poslední Říše

Labyrint

"Jestli ještě neví, kde ty Jeskyně jsou, bude tady. Jestli jo, nejspíš už je v tahu."

Loď ukrytá v mracích kotvila vysoko nad maličkým ostrovem a Jay za žádnou cenu nehodlal dát periskop z ruky. Místo toho pěkně zamotaným způsobem popisoval, co vidí. Nakonec už to Kai nevydržel, odtáhl ho na opačnou stranu místnosti a popadl dalekohled sám.

Byl to takový ten typ ostrova, který není ani dostatečně velký, ani dostatečně důležitý na to, aby byl zanesený do mapy. Byl obklopený několika ještě menšími ostrůvky, všemi kompletně porostlými stromy, mezi kterými nešlo vidět skoro nic. Přesto, když jste se pořádně soustředili, rozeznali jste nezřetelné obrysy něčeho, co by s trochou fantazie mohl být dům.

"Tady jsme vyrůstaly," vysvětlovala Maya. "Tyhle ostrovy jsou naše dětství. Tady jsme obě objevily své schopnosti... Jestli je v Delaře ještě tolik sentimentu, aby si psala deník, pak myslím, že není jiné místo, kam by chtěla jít. Navíc je to tu dokonale ukryté a skoro se to rozpadá. Nikoho by ani nenapadlo tu kohokoli hledat."

"Snad musela tušit, že tebe to napadne," mračila se Nya zamyšleně.

"Teď je otázkou, jestli to tušil i měsíc," opáčila.

"Co uděláme? Vtrhneme tam?" Kai už si prokřupával prsty.

"A co když tam nebude?" sýčkoval Lloyd.

"Jestli použije Krystal nebo čaj, poznám to," ozval se nečekaně Wu. "Nebude problém zjistit, do které Říše se vydala."

Dokonce i Zaneovo obočí vskočilo nahoru, i když jen na nepostřehnutelnou vteřinku. "Ale jak, Senseii? Podle Pixal je to nemožné, pokud nemáme přístup k příslušným techologiím, a dovolím si vyjádřit jistotu, že nemáme."

Wu se usmál pod vousy. "Copak vám nikdy nepřišlo divné, že dokážu vytvořit živelného draka?"

Seliel zalapala po dechu. "To je vaše živelná schopnost?"

"Správně. Vlastně, hlavně jde o vidění aury. Vy všichni vyzařujete odraz svých duší, podle kterých vás poznám, i kdybych vám neviděl do tváří. Mimochodem jejich součástí je i vyzařování vašich schopností. Podle toho jsem vás na začátku našel. Ale ano, má schopnost zahrnuje i vnímání pozůstatků průchodu mezi světy."

"To je hustý!" vydechla Seliel.

"To znamená, že moji schopnost měl táta?" vyptával se Lloyd. "Přestala fungovat, když ho pokousal Požírač?"

"Nejsem si jistý. Ke kousnutí došlo příliš brzy, ještě neměl možnost zjistit své schopnosti. Ale je dost možné, že je to jak říkáš."

Lloyd svěsil ramena. Jeho otec Zlatou energii nikdy nepoužil. Mohl. Třeba by ho zachránila před jedem, kdyby s ní uměl zacházet. Světlo by vytlačilo temnotu... Nic z toho všeho by se nikdy nestalo. Žádný lord Garmadon. Jen jeho táta.

"Není třeba oplakávat minulost," podotkl Wu, jako by slyšel jeho myšlenky. "Stejně ji nezměníme. Události minulých dob jsou výsledkem všech událostí dob přítomných, ať už jsou špatné, nebo dobré. A musíš uznat, že by se nestala spousta dobrých věcí, kdyby se něco změnilo. Takhle se to mělo stát a stalo se to."

Lloydovi na mysl vytanula vzpomínka na ten dopis. Kdyby otci nekolovala v žilách skrytá touha páchat nepravosti, nikdy by se ho ani nedotkl. Wu by ho odeslal. Misako by ho dostala. Zamilovala by se do Wua. Wu by byl jeho táta, ne Garmadon. A on by nejspíš ani nebyl Lloyd. Třeba by byl - bože můj - holka.

"Máte pravdu jako vždy," vyhrkl spěšně.

"Ale jestli tam je, chtělo by to moment překvapení. Obklíčit ji a sebrat jí ten šutr, než se stihne přemístit," plánoval Cole.