Ninjago: Poslední Říše

Poslední zaklínadlo

Na obrazovce se objevily titulky.

"Vážně? To už je poslední epizoda?" prskla Yan.

Ruce času... Vážně to nečekaly. Po tom všem, co v Ninjagu zažily, nedokázaly pochopit, že to vlastně není to, co se opravdu stalo. Tohle se stalo.

Těch několik mrňat, které ještě bavilo se na Ninjago koukat, se rozcházelo do postelí. Seliel si nenápadně utřela slzu a vstala taky. "No, teď můžeme čekat zase na další sérii."

Zrovna dneska si ji kdosi chtěl adoptovat. Seliel ztropila scénu a dokonce tu ženskou kousla. Vypadalo to skoro jako zázrak, že ji po tom ještě nechali koukat na telku... Ale když žijete vedle Yan, víte moc dobře, že zázrak není nic.

Odebraly se do pokoje. Seliel zajela do postele a přetáhla si polštář přes hlavu.

Yan cosi vyhrabala ze šuplíku u stolu a odkašlala si. "Něco pro tebe mám."

"Hele, to je milý, ale..."

Yan jí zamávala tou věcí nad hlavou. Seliel zamrkala. "Komiks?"

"Ne jen tak ledajaký. Čti."

Seliel rozsvítila lampičku a přejela pohledem obálku. "Kdo je Fantom Ninja?"

Byl to Ninjago komiks a v popředí na obálce stál Cole. To ji definitivně donutilo se začíst.

Po chvíli vyvalila oči. "To je... To jsem já!"

Z papíru na ni opravdu hleděla lego podoba jí samé. Seliel poslední stránky zhltla jedním dechem a vyjeveně zvedla oči. Vypadalo to jako zázrak.

"Jak jsi to udělala?" vydechla.

"Dlouho jsem přemýšlela, jak tě dostat z depky. Nakonec jsem jen maličko pozměnila minulost a donutila tvůrce napsat aspoň komiks," pokrčila rameny. "Víš, co to znamená? Můžeš se vrátit."

Seliel na ni koukala jako spadlá z višně. "To bys... To bys vážně..."

"Jasně. Ale musela by ses stát tou holkou z komiksu. Přijdeš o schopnost. Jo, a schválně jsem to zaonačila tak, abys nebyla životně závislá na tom přívěsku... A Cole - nebudeš s ním chodit, ale bude tě znát. A po nocích na tebe možná bude vzpomínat... Myslím, že by neměl být takový problém ho znovu sbalit," mrkla na ni.

Seliel se jí vrhla kolem krku. "Jsi nejlepší!"

"Maličkost," zanotovala Yan.

"Moment," zarazila se Seliel. "A co ty?"

"V seriálu přece nejsou jen Ninjové. Je tam taky spousta kolemjdoucích a to všechno... Můžu se stát kýmkoliv. Budu žít normální spokojený život, třeba v Ninjago City nebo v Ignacii, a budu mít aspoň přehled, co se kde šustne, aniž bych čekala na další sérii."

"Zůstane ti schopnost?"

Zavrtěla hlavou. "Ale asi je to tak lepší. Ještě bych mohla zase něco pokazit."

"A co paměť? Budeme si to pamatovat?"

"Budu se snažit, aby jo. Ale nic nezaručuju, už tak je to dost složité kouzlo."

Seliel ji znovu objala. "Nikdy ti nebudu schopná dostatečně poděkovat!"

"Stačí, když za mnou občas zajdeš na kafe," zasmála se.

Obě položily ruce na Azalein poverinit a vyměnily si nadšené pohledy.

Pak Yan odříkala poslední zaklínadlo.

_________________

Lidi, sama nemůžu uvěřit, že to říkám, ale... tohle je konec. Fin. The end.

Cítila jsem se hrozně, že jsem zabila tolik lidí, a přijde mi, že jsem vám tím tenhle příběh musela úplně znechutit... A omlouvám se za to vrácení času, ale jinak by to prostě nedávalo smysl, já chci, aby Hands of Time byla pravda, protože tahle série je miliónkrát lepší než cokoli, co jsem kdy napsala a kdy napíšu!

Ale chtěla jsem to napravit. Takže... vrátily se do Ninjaga. Nikdo neumřel a je jen na Sel a Coleovi, jestli budou zase spolu :)

Chtěla bych vám všem nastotisíckrát poděkovat. Přes všechny ty smutný části jste to se mnou vydrželi až sem, zásobili jste moji dušičku těmi nejskvělejšími komentáři, které vždy pohladily na srdíčku... Jen díky vám jsem byla schopná tuhle věc dokončit. S dokončováním příběhů mívám většinou problém... Takže... díky. Moc. Vážně. Představte si to největší poděkování na světě a znásobte ho nekonečnokrát.

Ach jo, brzo začnu brečet...

Ale rozhodně to není konec jako úplně konec! Chtěla bych se vrátit k příběhu Avatar: Legenda o Zunori, pokud teda ještě budu mít múzu. A samozřejmě budu pokračovat v Pondělních povídkách! A kdo ví, třeba mě k Ninjagu ještě někdy něco napadne... :D

Takže prozatím...

Hasta la vista ;)

Jste nejlepší :3 <3