Delařin příběh

175 15 15
                                    

"Dohodli jsme se, že se rozdělíme. Že budeme hledat východ a když ho najdeme, označíme cestu a vrátíme se pro toho druhého. Byla to chyba, to je jasný. Jakmile jsem se - nějakým zázrakem - dostal ven, cesta se uzavřela. Fakt jsem chtěl jít zpátky, ale nešlo to. A tak jsem se rozhodl, že místo toho najdu Delařino doupě a donutím ji, aby Mayu pustila. Byl jsem už mimo jeskyni, takže jsem mohl používat oheň. Mohl jsem tu zatracenou boudu vypálit od základů i s ní! Ale já jsem ji potřeboval, aby mi pomohla s Mayou, ať chce nebo ne. Tak jsem se tam vplížil, že ji unesu. Netuším, jak jsem mohl v takový malý chajdě zabloudit, ale prostě jsem místo do ložnice vlezl do tý pracovny. A tam jsem objevil... spousty věcí. Ta místnost byla vyloženě přecpaná jejíma plánama. Nemohl jsem jinak, než do nějakých nakouknout. Jenomže jsem tam asi ztratil příliš času. Mezitím se probrala, objevila mě a začarovala mi mozek, ježibaba jedna. A pak mě pustila, abych tam venku umřel. Byla přesvědčená, že mě v těch lesích nikdo nenajde a že si to, co vím, vezmu do hrobu i s tou šíleností. Pch! Krapet se přepočítala. Jako by neznala svoji ségru. Stoprocentně nevěděla, že děti zdědily mozek po ní. A svaly po mně. Jo. Vražedná kombinace.

Ehm, jasně, ty plány. Bylo tam fakt hodně papírů a ve většině jsem se vůbec nevyznal. S jistotou vím, že tam měla fotky vás všech. Chtěl jsem si ty dvě vzít... ale nestihl jsem to. No jo, odbočuju od tématu, já vím! Na té největší fotce jsi byla ty, růžovlásko. Že to víš? Taky jsi tam byla? Takže ty plány taky znáš? Ne? Hm, smůla, chtěl jsem se vyhnout vysvětlování...

Jediný, co si pamatuju, je to, že jsem objevil její deník. A samozřejmě to, co bylo napsaný hned na prvních stránkách. Nemůžu uvěřit, že byla tak blbá, aby si něco takovýho psala na papír. To s tím mohla rovnou vystupovat v televizi...

První věta zněla: Měsíc mi slouží - a já sloužím měsíci.

Všechno to začalo tím proklatým experimentem. Acronix a Krux se jen zbláznili, ale u ní, teda u cestovatele časem, byly následky mnohem horší. Zabilo ji to. Doslova.

Měsíc jí zachránil život pod podmínkou, že bude jeho služebnicí stejně, jako on odjakživa sloužil jí. To proto jí ruplo v bedně - protože to chce měsíc. Měsíc jí našeptává, aby ovládla Říše. Divný, že jí dovolil vůbec napsat něco takovýho do deníku...

Každopádně, její nová duše, život, který jí vdechl, se nesoustřeďuje v srdci. Ne, dýchá díky něčemu jinýmu. Je to šutr, měsíční kámen, co nosí na krku v přívěsku. Byl u toho nákres. Stříbrnej srpek měsíce a světlounce modrej kamínek, jako její oči. Musím říct, že kreslí docela dobře... Psala, že to musí být náhrdelník, aby byl kámen co nejblíž srdci a nahazoval ho. Když není nablízku, její srdce přestává pracovat.

Proto mi vymazala mozek. Aby se tohle nikdy nedostalo ven. Je to nejjednodušší způsob, jak ji vyřadit ze hry - sebrat jí přívěsek a schovat ho co nejdál od ní. 

Tak. Teď to víte. Nechci bejt sadista, ale milerád si ji vezmu na triko, kdyby nebyl žádnej dobrovolník."

*************

"Bezva. Teď aspoň víte, že to není její vina. Teda, vlastně jo. Ale byla jenom blbá, ne psychopat."

"Jestli si to napsala do deníku... Možná chtěla, aby na to někdo přišel. Možná se mu na chvilku vymanila z kontroly..."

"Jedna věc je jasná. Musíme ji najít a vzít jí tu věc. Bez ní ji měsíc kontrolovat nemůže."

"Jenomže taky umře! Takovej malej vedlejší efekt..."

"Je to jediná možnost, jak jí zabránit v tom, aby nám zabránila zabránit Ninjagu spadnout."

"Obdivuju tvoji schopnost vyjadřování, Jayi."

"Díky, makám na tom."

"To nebyl kompliment, kdyby něco."

"Přestaňte šaškovat, máme skutečný problémy!"

"Myslím, že jsem právě přišla na to, jak nás mohla najít, však víte, tam v tom městě s kašnou, když jsem se pojistila proti sledovatelům..."

"Jak, Sel?"

"Měsíc jí prostě nadržoval. Byla jeho otrok, takže bylo v jeho zájmu, aby vyhrála. Prostě mě neposlechl..."

"Ale to už se teď nestane. Máš nad ním naprostou kontrolu!"

"Snad..."

"Pardon, můžu změnit téma? Je jasné, že nám Krystal vzala proto, aby nám zabránila ji pronásledovat. To je jedna možnost. Druhá možnost je, že už ví, kde ta Jeskyně jsou, a potřebuje na to obojí - Krystal i čaj, jako se Sedmnáctou říší."

"Že by byla i osmnáctá?"

"Je tu ta možnost."

"Každopádně ji musíme najít a dostat z ní, kde ty zatracený jeskyně jsou. A vzít jí všechny ty dopravní prostředky, co sesbírala, protože jestli se tam dostane, bude mít tolik poverinitu, že nás může vyhladit jediným pohybem."

"Má někdo nápad, kde by mohla mít základnu?"

"Já. Myslím, že vím. Ano. Stoprocentně vím."

Ninjago: Poslední ŘíšeKde žijí příběhy. Začni objevovat