1.

16 0 0
                                    

Bála jsem se. Tak moc jsem se bála. Každý den jsem měla strach. Dny se mi začali motat, vstávala jsem z postele bez

života, přežila další den tohoto utrpení, občas se usmála a zase šla spát. Ptala jsen se sama sebe, jestli má vůbec smysl žít. Temnota. To je to, co mě obklopovalo. Bolest, smutek a strach. Zoufalství. Zároveň ale naděje, malý kousek naděje stále plápolal v mém srdci a já se ho pokoušela držet jako když se tonoucí drží stébla. Cesta mého života byla a bude zamotaná. Jak mám ale vědět, jestli jsem šla po té správné cestě? Že jdu po správné cestě?

Cesta mého životaKde žijí příběhy. Začni objevovat