,,Co si o sobě myslíš?" dostala jsem další facku. Stála jsem v rohu místnosti a tiše brečela. Naštvala jsem jí. Jako evidentně každý den. Mé spochybení bylo, že jsem jí řekla, že nádobí umyji večer, že se musím učit.
,,Pomohlo ti to?" provokativně jsem jí odpověděla. Za celé ty roky už jsem neměla ani sílu se nechávat jen tak urážet. Po každé facce či kopanci, jsem se stávala na oko silnější. Už jsem se bránila. Alespon trochu. Nechtěla jsem se nechat mlátit, ponižovat. Už ne.
,,Jsi to nejhorší, co mě v životě potkalo," srazila mě na zem a já jsem se rozbrečela ještě víc. Rozházela věci v obýváku, rozbila nádobí ze stolu a převrátila kytky. Poté odešla. Zhroutila jsem se na zem a brečela. Držela jsen si rudou tvář. S nepřestávajícími vzlyky jsem se dostala do kuchyně a uchopila do ruky nůž. Dlouhý, ostrý nůž. Stiskla jsem ho a přitlačila s ním na moji kůži na ruce. Kůže se pomalu rozřízla a vyhrnula se z ní krev. A tak jsem pokračovala a pokračovala, dokud jsem se neuklidnila. Dokud jsem nepřestala brečet, dokud jsem nezačala vnímat jen tu bolest ruky a nic víc.
ČTEŠ
Cesta mého života
Teen FictionPříběh 17 leté dívky, říkejme jí třeba Kathrin. Příběh popisuje její životní cestu, přes problémy ve škole, po problémy doma a to, jak se se svým životem srovnává. Dokáže překonat svoji minulost, všechny své problémy, najít si plnohodnotný vztah a b...
