Proběhla jsem chodbami až do třetího patra, kde jsem zapadla na záchody. Opláchla jsem si obličej ve snaze skrýt mé zarudlé tváře a oči. Upravila jsem si líčení a rozhodla se, že půjdu na druhou hodinu.
Simča se se mnou pokoušela bavit, ale já jí dala jasně najevo, že nemá cenu to zkoušet. Vzdala to a sedla si na svoje místo a já zůstala sama v poslední lavici u okna, kam jsem si sedla.
Učitelka angličtiny si vklidu nakráčela do třídy a já se ani nezvedla, abyc jí pozdravila. Nějakým způsobem jsem jí odpovídala.
"Kathrin, netvařte se na to tak smutně, vždyť to říkáte dobře," řekla najednou a já po ní hodila kyselý vtípek. Opravdu nemám náladu na školu a ani na blbé vtípky mých učitelů, natož spolužáků. Ale malý a tichý hlásek v mé hlavě mi říkal, at se vzpamatuji. Ať se usměji a jsem šťastná, pozitivní, protože to je to, co se snažím dělat nejčastěji.
Zhluboka jsem se nadechla a silně si přes džíny zaryla nehty do rozřezané nohy. Natolik, až jsem se bolestí usmála. A dělala jsem to po celý zbytek dne, každou chvíli, kdy na mě padal smutek a bolest.
ČTEŠ
Cesta mého života
Novela JuvenilPříběh 17 leté dívky, říkejme jí třeba Kathrin. Příběh popisuje její životní cestu, přes problémy ve škole, po problémy doma a to, jak se se svým životem srovnává. Dokáže překonat svoji minulost, všechny své problémy, najít si plnohodnotný vztah a b...
