OTHER WORLD

1. kapitola ll Slzy, které už jsem nedokázala déle zadržet

TUTO ČÁST OPRAVILA: tatitaa016

LORRY

Zadejte prosím své jméno nebo přezdívku. Ano, přesně tohle byla první věc, kterou po mě online seznamka chtěla. Opravdu jsem tak zoufalá že se registruju na něco takového jako je seznamka? Ano jsi! Okřiklo mě mé podvědomí. Bezva, už ani můj vnitřní hlas mě neumí podržet. Popište se. Další věc kterou po mě ta tupá stránka chtěla. Hned mi v hlavě naskočilo pár věcí které dokonale vystihovaly mou povahu. Nudná, tichá, nezajímavá.. No to by asi moc mužů nepřilákalo. Dlouhé minuty jsem přemýšlela nad popisem své maličkosti, že jsem si ani nevšimla příchod mé spolubydlící. Koukla jsem na ní skrz svá vyhublá záda.

„Jsi tu zalezlá celý den! Je ti 21! Měla by ses bavit a né nechávat svoje mládí v učebnicích chemie!" křikla na mě Kate hned jak si všimla, že mám vedle sebe dvě učebnice chemie.

Hlasitě jsem si povzdechla a otočila hlavu zpět ke své předešlé činnosti. Seznamce. Kate byla přesně ten typ holky, co si svůj život dechberoucně užívá. Nenechala si od nikoho do ničeho kecat a už vůbec si nedovedla představit jeden den bez nějakého dobrodružství nebo pořádné afterparty.

„Chceš si sehnat přítele přes seznamku!?" vykřikla Kate která seděla na mé posteli a koukala na stránku se seznamkou. Asi jsem se trochu zamyslela když jsem si ani nevšimla, že její hubené tělo dopadá na mou postel..

„No jo.." šeptla jsem potichu, že mě sotva mohla slyšet, ale ona slyšela zatraceně dobře. Alespoň teda v téhle chvíli.

„Lorry.." povzdechla si, ale hned pokračovala „Mám tě moc ráda, a nerada tě  vidím takhle zoufalou jako všechny ty starý panny a že se přesně jako oni registruješ na něco tak nesmyslného jako je seznamka."

„Kate, nechci být do konce svého života sama a bez přátel!" zvýšila jsem na ni hlas, ale ne moc, abych jí zbytečně nenaštvala.

„Tak se pojď bavit! Hele, dneska je u Erika párty, mohla by jsi.." začala Kate „Ne!" zakřičela jsem hlasem plným vzteku. Kate zmlkla a udiveně se na mě podívala.

„Já nejsem jako ty! Nechci na žádnou pitomou párty! Tohle není můj život, to nejsem já! To jsi ty! Tak se laskavě nestarej o můj nudný život! Tvůj není a já jsem s ním spokojená!" křičela jsem na Kate plná hněvu. Hned jakmile jsem to dořekla, jsem otevřela dveře našeho společného bytu a prudce s nimi trhla. Udělala jsem ani ne dva kroky a ozvala se obrovská rána která naznačovala to, že jsem dveřmi opravdu pořádně třískla.

Na výtah jsem neměla náladu takže jsem ho oběhla a začala sbíhat schody. Kdy jsem se konečně po těch nekonečných schodech dostala dolů, otevřela jsem dveře od paneláku a vyběhla do chladného podzimního počasí. Studený vzduch se dostal do mých plic a já spokojeně vydechla a hned poté se znovu nadechla toho studivého vzduchu. Po pár minutách jsem se uklidnila. Mé tváře byly červené od toho mrazivého počasí, které jasně naznačovalo že se pomalu, ale jistě blíží zima.

Obejmula jsem rukama svoje drobné tělo a vydechla malý mrazivý obláček vzduchu. Zahleděla jsem se na nebe. Přesto že se stmívalo a bylo už docela šero, nebe bylo krásně modré. Blížila se noc. Domů se mi nechtělo, když byla Kate nejspíš nakrknutá, a i já přiznávám,
že ani já jsem na ní neměla náladu. Bylo čím dál tím chladněji, a já pořád stála před bytem a neměla ani žádnou bundu. Pod bradou jsem cítila jak se mi vytváří pomyslné rampouchy. Moje nohy vykročili směrem ke kavárně kam jsem často chodila. Nejspíš můj mozek měl alespoň trochu toho zdravého rozumu a včas mě přiměl se někam schovat dřív než tu umrznu. Šla jsem tmavou ulicí, díkybohu jen chvíli, protože kavárna kam jsem měla namířeno byla jen kousek od našeho bytu, takže za necelých pět minut jsem stála a otevírala dveře hezky vyhřáté kavárny.

Usadila jsem se k malému stolečku a nechala si objednat černý čaj. Ano chodila jsem do kavárny na čaj. Brzy po objednání mi byl donesen a já hned své promrzlé ruce položila na teplý hrníček s černým čajem. Lehce jsem se napila. Zlehka protože mi bylo jasné, že bude čaj horký. Postavila jsem hrníček zpátky na stůl a stáhla rukávy svého černého svetru o něco níž. Pozorovala jsem mlhovou páru vycházející z hrníčku a dychtivě pozorovala jak se pomalu rozpouští ve vzduchu a společně s vůni čaje mizí. Poposunula jsem si brýle které mi po kořeni nosu klouzaly, jakoby mi ukazovaly jak moc jsem ošklivá. Znovu jsem uchytila hrníček mezi své vyhublé prsty a napila se, tentokrát už více protože můj čaj lehce zchladl. Ještě několikrát jsem se napila. Čaj byl každým lokem chladnější a hrníček prázdnejší, až v něm nakonec nezbyl jediný lok čaje. Na dně byly jen usazené čajové lístky. Pozorně jsem se na ně zahleděla. Připomínaly mi mě. Taky byly tak nezajímavé, přesně jako já.. Po mých tvářích se pomalu začali klouzat neposlušné slzy které jsem už nedokázala déle zadržet.

TAK JSEM SE ROZHODLA, ŽE TUHLE KNÍŽKU PŘEPÍŠU, PROTOŽE PRVNÍ VERZE JE OPRAVDU ODSTRAŠUJÍCÍ😂😇
NA WATTOADU JSEM NEPSALA UŽ NEKONEČNĚ DLOUHOU DOBU, TAK SE OMLOUVÁM😶😞
V MEDIÍCH MÁTE LORRY..