King of illusions (FF-Loki)

You are princess

,,Moje jméno je Thor." Podal mi svou velikou tlapu a zatřásl s ní.

,,Těší mne Thore.. Máte pevný stisk.. Jste svalovec." Pokusil jsem se o lichotku.

,,Tykejme si brachu!" Poplácal mě po zádech, až jsem měl pocit, že ze mě tu podobu chlapce dočista vypráší.

Přikývl jsem ,,Dobře tedy.." usmál jsem se, načež Thor luskl směrem k hostinskému se slovy ,,To musíme zapít.. Hostinský nalej mi! A ještě tady chlapci dej tu vodu..." Mrkl na mě a muž za barem bezmyšlenkovitě začal konat, co mu nakázal.

Po chvilce podal Thorovi plný korbel medoviny a mě začal natáčet vodu. Když mi jí podával, vyklouzla mu na moje triko. Sklenice se rozbila o dřevěnou podlahu a voda se uchytila na mém bavlněném tričku.

,,Proklatě! Nemůžeš dávat větší pozor, ty podřadný červe!" Vyletělo mi z pusy. To Thora naprosto probudilo.. Jakoby vystřízlivěl. Zvedl ke mě své ledově modré oči.

,,Loki?" Zkřivil obočí a rty zpevnil do úzké čárky.

To mě už vyděsilo. Na boj s ním jsem připraven, ale odhalení? Teď? To tedy ne. Začal jsem si sám prohlížet své ruce a tělo, doufal jsem, že se má podoba neztratila. Naštěstí jsem byl stále Jacob. Tak jak?

,,Ehm.. C-co?" Vykoktal jsem ze sebe, ale jeho bojovný postoj nezmizel.

,,Ten je přece mrtvej, ne?" Ozvalo se odněkud od stolu. V tu chvíli si Thor zakryl oči předloktím a zpět se posadil na židli. Pak jen tiše kývl a napil se medoviny.

,,Kdo je Loki?" Zahrál jsem divadýlko a čekal na odpověď. ,,Jeden takovej šílenec..." Řekl znechuceně hostinský, když utíral jeden z půllitrů. Až budu ničit tento svět....začnu tady...

,,Byl to můj bratr!" praštil do stolu pěstmi a postavil se.

,,Nebyl." Ozval se za námi dívčí hlas. Povědomý hlas... Thor se otočil a já s ním. Elleonor.

,,Elleonor." Přikývl hlavou s údivem a posadil se zpět. Nespouštěl jí, ale z očí. ,,Thore." Projela ho znechuceným pohledem a také skoro nepatrně přikývla.

,,Rád tě vidím.." pousmál se a myšlenka na milovaného zesnulého bratra nejspíš rychle zmizela. ,,Řekla bych totéž... Ale asi si nebudeme lhát, že?" Nahodila vražedný pohled a já pochopil, že zloba v ní už dlouho nevydrží přidušena.

V té chvíli, co to dořekla, se okamžitě odebrala ven. Já ihned za ní.

,,Elleonor, počkej!" Křikl jsem za ní na ulici. ,,Nemám chuť si povídat!" Odsekla a šla dál. Dobře.. Nemusíš čekat... Doženu tě sám..

Objevil jsem se těsně před ní. Málem do mě narazila.

,,Přestaň.. Někdo tě uvidí!" Vykulila oči a zastavila se. ,,Nemám chuť s tebou mluvit Loki, Jacobe nebo jak ti mám vlastně říkat." Vyprskla a zvedla oči v sloup. Chtěla pokračovat v cestě, ale obratně jsem jí zastavil. Spražila mě zlostným a lstivým pohledem. Není to bohyně lsti? Ach.. Počkat... To je někdo mnohem chytřejší... JÁ. Sám jsem se nad tou myšlenkou pousmál. ,,Co po mě vlastně chceš?" dala ruce v bok a znuděně naklonila hlavu.

,,Proč se stále ptáš, když víš odpověď?" položil jsem jednoduchou otázku, která jí očividně navedla k tomu, aby si další hloupé otázky odpustila.

,,Proč odpovídáš na otázku otázkou?" nebo nenavedla...

,,My spolu nejsme schopni vyjít.." dodal jsem po chvilce ticha. Usmála se. ,,Ne, to ty nejsi schopný být snesitelný."