King of illusions (FF-Loki)

You are king!

,,Páni.. Nevěděl jsem, že se zajímáš i o ostatní.." uslyšela jsem za sebou Lokiho hlas s ironickým podtónem.

,,Nejspíš je to tím, že nejsem z tvého klanu." Otočila jsem se k němu a s hrůzou jsem zjistila, že stojí hned za mnou. ,,Chceš zas jednu výchovnou? Třeba si pak zapamatuješ, že mě nemáš děsit!"

Zamračil se. ,,Já tebe? Ty jsi nepamatuješ na dnešní ráno? Na ten tvůj balón místo obličeje?" uchechtl se . Říkala jsem, že jsem vypadala strašně...

,,Nemůžu za to, že tě neučili klepat a vůbec zásadám slušného chování. Například chodit dveřmi."

,,Jsem královský syn! Mám nejlepší vychování ve vesmíru, ty opuchlá ropucho!"utrhl se na mne vztekle.

Nevydržela jsem to a se smíchem jsem začala skákat pryč. ,,Co-co to děláš?" vykoktal ze sebe nechápavě.

,,Ropucha skáče pryč od zlého slizouna." Zastavila jsem se a zpět jsem se k němu otočila. Jeho oči byly vykulené a jeho rty mírně od sebe. ,,Tys mě nazvala sliz..." Zkřivil nos a zmlkl.

,,Slizounem?" Zopakovala jsem a přistoupila k němu blíž. ,,Už ani krok!" Zastavil mě natáhlou dlaní. ,,Ropucha si nezaslouží stát v takové blízkosti s labutí.." zatvářil se významně. ,,Tak já tedy letím!" Zamávala jsem mu a odešla jsem zpět k lavičce. Když jsem se po chvíli otočila, stále tam stál, jako by se zasekl. Chudáček Loki... Nechala jsem ho tam samotného s jeho pošlapaným egem.

Posadila jsem se na lavičku a užívala si krásného podvečerního počasí. Lidé v parku venčili psy. Děti si tu hrály na schovávanou a celkově zde panovala klidná, optimistická atmosféra.

Vlastně ani nevím, co bude dál. Kdyby ti bezbranní lidé věděli, že je tu s nimi nestvůra, co se je jednou určitě pokusí zničit... Nevím jestli dělám správnou věc, ale rozhodně nepřestanou dokud Thor nedodýchá. 

,,Z nás přátelé nebudou asi nikdy, že?"uslyšela jsem za sebou Lokiho sametově hebký hlas. Odpovědí mu byl můj soucitný úsměv.

,,NIKDY jsem neměl moc přátel... Nečekám, že to teď bude jinak." Uznal s očima pevně zabodnutýma do země.

,,Hele stát se může všechno. Každej jsme nějakej." Povzbudila jsem ho a čekala až svůj pohled přesune ke mně. Třeba jednou budeme přáteli. Do budoucnosti ani já nevidím. Zadíval se ke mně.

,,Tak pojď, večeře čeká." Nabídl mi ruku na pomoc k vytáhnutí se na nohy. Jeho ruku jsem chtěla přijmout, ale jakmile jsem se jí dotkla, rozplynula se.

,,Sentiment" podotkl pobaveným tónem, když se vynořil z poza křoví. ,,Nikdo ke mně necítí nic jiného než soucit." Dořekl už s trochu upřímnějším pohledem.

,,Měl jsem být král. A co jsem teď? Nedůležitý.. Nezajímavý.. Téměř bezmocný..." Zadíval se k nebi a dál jen tak bezvýznamně stál přede mnou.

,,Jsi král! Iluzí.." promluvila jsem ve snaze ho utěšit a vrátit zpět toho nesnesitelného, namyšleného boha. Oči odtrhl od nebe a přesunul je ke mně.

,,Iluze." uchechtl se. ,,K čemu mi to je? Vládnout něčemu, co ani není skutečné? Nic na mně není skutečné. Láska ze strany rodičů? Nenech se vysmát! Byl jsem jen prostředek ke sjednání míru. Nikdy mě neměli rádi. Nikdo mi nikdy nebude věřit. A taky proč? Bůh lži?" Zasmál se sarkasticky a z oka mu vytryskla neposedná slza.,,Věříš mi ty?" Natáhl ke mně ruku a slzu nechal svobodně dál stékat po tváři.

Když viděl můj vyděšený nečinný pohled, vysmívavě se naklonil k mému uchu a pošeptal: ,,To nic, taky bych si nevěřil." odtáhl se a já ucítila stékat malou slanou kapičku z mojí tváře. ,,Počkej!" natáhla jsem se k němu. Zastavil mě ale jeho hlas, linoucí se z úplně jiné strany. Otočila jsem se za ním a dosavadný "Loki" zmizel jako ten předchozí.

,,Proč ty slzy?" Přispěchal ke mně a s udiveným výrazem mě chytl za ruku. Tenhle je skutečný..

Z pohledu Lokiho

Koukala do země a slzy ji začaly téct proudem. ,,Dá se ti věřit..." Nadechla se a utřela si oči,,To ty nikoho nenecháš, aby ti věřil."kuňkla.

,,Cože?" Vydechl jsem a nasměroval její oči tak, aby se koukaly do těch mých.

,,Problém je v tom, že TY nikomu nevěříš"

********

Doufám, že se vám kapitola líbila. 💓💓 Snažím se.. (kdyby byla v textu chyba, hned mi to řekněte... Píšu s horečkou.. 😁)

-Wolfy