King of illusions (FF-Loki)

Večeře

,,Fajn.." povzdechla jsem si a vyběhla za ním po přechodu ,,půjdu tam s tebou, ale jen protože si myslím, že se něco pokazí."

Bez sebemenšího překvapení, klidným hlasem pronesl. ,,Spíš se něco pokazí když tam půjdeš se mnou."

,,Co tím jako chceš říct?" vyprskla jsem. No.. Doslova... Pobaveně si utřel tvář od mého DNA a já znovu spustila.

,,Myslíš, že se před Thorem udržíš?"

,,To bych se měl snad ptát já tebe." podotkl sametově ,,nezapomeň jak jsi utekla z té hospody."

,,Vždyť se na ten jeho veselej ksicht nedá dívat! Dívím se, že jsi to tak dlouho vydržel." rozhodila  jsem okolo sebe rukama a snažila se na sobě dát co nejméně znát tu nechuť jen před tou představou jak se u našeho stolu cpe vepřovým na smetaně. ,,Aby se při té večeři udusil! Možná, že kyanid by byl jistější, než se spoléhat na udávení."šeptla jsem a zlomila párátko, které jsem do teď žmoulala v kapse.

,,Vážně si myslím, že bys tam neměla chodit."uchechtl se a zastavil se před vchodem do veliké prosklené budovy, kde se konala ta slavná večeře.

,,Jen hledám možné řešení našeho problému." Protestovala jsem.

,,Tohle není řešení. Část s Thorovým trestem nech na mně."

,,Nezapomeň, že je to i moje pomsta!" Vypískla jsem tak nahlas, že se k nám od skleněných odlesků vrátily zbytky ozvěny. Zkřížila jsem si ruce na prsou a chtěla projít vchodem. Bez úspěchu. Ten krásný a duševně nevyrovnaný E.T. mi totiž zkřížil cestu. ,,Vážně bys tam neměla chodit."

,,Tak sakra, bydlím tam já nebo ty?" Odstrčila jsem ho a on udiveně skončil skoro až na zemi.

,,Jednou třeba oba." Zazubil se když mě doběhl k výtahu.

Rozesmála jsem se ,,Že by Loki bydlel na Zemi?"

,,Ovládl bych ji." Rozzářily se mu oči a kamarádky vrásky byli zpátky.

Nastoupila jsem do výtahu. ,,Tvůj plán na ovládnutí světa už nevyšel, nevzpomínáš?"

Vydal se za mnou a hned se ohradil. ,,Mám jich více. A až Midgard ovládnu, budu s tebou bydlet"

Co. Prosím?

,,Co jsem ti udělala? Kdybych měla na výběr mezi tebou a smrtí, volím smrt." zmáčkla jsem knoflík a výtah se rozjel.

Loki se mi zdál najednou dost zvláštní. Stoupnul si doprostřed výtahu a ruce si položil na protější zdi. Z jeho čela se začaly kutálet drobné kapky potu. Dokonce pomalu klesal na kolena.

,,Co blbneš?" Zděsila jsem se.

,,Ty zdi se svírají. Přišli na mne, chtějí mě zabít." Křičel bezhlavě. Co to sakra dělá?

,,Svírá se mi hrdlo, Elleonor. Umírám!" Klesl na kolena, držíc si krk.

,,Můžeš se chovat normálně?" Sklonila jsem se k němu. ,,Ty... Loki jel si někdy výtahem?"

,,Čím?"

,,To je to v čem teď jedeme." Uchechtla jsem se.

,,Já umírám a ty se směješ?"

,,Ale houby umíráš, žádné zdi se kolem nás nesvírají."obrátila jsem oči v sloup a nabídla mu ruku, aby se postavil. ,,A náhodou je na tebe docela směšný pohled. Víš, že klečíš před člověkem?"

,,Jdi k čertu, ženská!"

,,Kdybys mi i u čerta nestál za zadkem, tak klidně." Dodala jsem otráveně a netrpělivě  vyčkávala až přijedeme konečně nahoru.