King of illusions (FF-Loki)

Svědomí

Pomalu jsem se opřela o linku a rozdýchávala to, co se před chvílí stalo. On mě nazval svou manželkou... Fajn... Fajn... Za prvé je mi odporný a za druhé nepreferuji mnohomanželství? Nejsem si úplně jistá zda to slovo opravdu existuje, ale tak co už.

,,Nebyla, nebudu a nejsem tvoje manželka." promluvila jsem s očima stále upřenýma k poličce s talíři. A jelikož mi ty talíře nejspíš neodpoví, tak vám musí dojít, že moje oznámení patřilo Lokimu.

Postavil se přede mě a přerušil můj oční kontakt s talíři. Vážně? A ty talíře mají oči kde Ell?

,,To říkáš ty. To říkáš teď." promluvil a mě se dostalo jeho mentolového dechu. Jak to ten chlap dělá? Teď jedl vepřové na smetaně...

Svědomí?

-Ano Ell?

Přemýšlíš o blbostech...

,,Že by si pán Loki, budoucí král Asgardu a vládce všech devíti světů, vzal midgarďanku?" naklonila jsem hlavu.

-Taky se divím, že by chtěl zrovna tebe.

Zase ty?!

Z pohledu Lokiho svědomí

Ale no tak lidi.. Loki přece svědomí nemá 😁

Tak tedy pouze z pohledu Lokiho

,,Myslím, že nastal čas ti to říct." přiznal jsem si a myslím, že tentokrát jsem měl mlčet. Ale už jsem začal takže...

,,Pamatuješ si na to jmelí?" dodal jsem nakonec.

,,Ano.. Chtěla jsem se omluvit za ty moje mdloby. Mám na něj alergii už od dětství. Vlastně od dob kam sahá moje paměť." protočila očima a sedla si na židli vedle linky a utřeneho nádobí. Přišlo mi to docela podezřelé jak se najednou chovala lítostivě a ne lstivě. To mi k ní nesedí.

,,Ale pak jsem si to s tím omlouváním rozmyslela, protože bych nedovolila osůbce jako jsi ty, povýšit se nade mnou." je zpátky..

Postavil jsem si před ní a pozoroval její pohrdavý výraz. ,,Je tu jeden háček, Ell." nedal jsem se a opřel si ruce o opěrky její židle. Takže jsem byl přímo nad ní a hleděl jí do očí z bezprostřední vzdálenosti. Byla odtažená jak jen mohla, myslím, že opěradlo židle se stalo součástí jejích zad. Nenechal jsem se přemoct jejím odporem a pocitem, že mě za chvíli pozře její osobní prostor, a pokračoval jsem dále v konverzaci. ,,Já budu vždycky něco víc než ty. Mohu se povyšovat jak budu jen chtít. Tomu, co jsem, jsem obětoval celý svůj život. Tvrdě jsem na tom dřel." napřímil jsem se hrdě a vzhlédnul jsem ke stropu.

,,Víš jak se tomu říká?" promluvila.

,,Dřina a odhodlání." dodal jsem nadmutý pýchou.