King of illusions (FF-Loki)

Piješ mi krev!

,,Co prosím?" Nahnul jsem se k ní a ona se postavila z lavičky. Nejspíš aby se na mě nemusela dál dívat.

A divíš se jí? Není jediná. Nezapomeň, že jsi Laufeyson a ne Odinson. Nezapomeň, že jsi ledová nestvůra.

Ledová nestvůra s ledovým srdcem.

,,Myslím, že jsi slyšel dobře." Odvětila a frustrovaně si prohrábla vlasy drobnou dlaní. ,,Nejspíš jsem nepochopil význam." Postavil jsem se před ní a ona sklonila hlavu.

Náhle jsem jí přiměl, aby jí ke mně zvedla zpět i se svými modrými kukadly. ,,Dobře... Máš někoho bližšího než mě?" Řekla zvučně a netrpělivě čekala na mou odpověď.

Já jsem taky čekal. Zamyslel jsem se a uvědomil si, že nikoho blízkého nemám.  Na okamžik mi to přišlo politováníhodné. Nejbližší osoba, kterou jsem našel za svůj tisíciletý život, je dívka kterou znám od včerejšího dne. Pokud tedy nepočítám svou milou zesnulou matku.  Soucit? Lítost? Loki, měl bys být rád, že nikdo neslyší tvé myšlenky. Co se to s tebou k sakru děje?! To Thor může za matčinu smrt. To on mě nechal hnít v tom žaláři. Přeji si, aby Hela jeho tělo uškvařila v pekelných plamenech věčnosti, aby jeho duše navždy bloudila mezi světy, aby nikdy nenašel klidu! Navždy se bude potácet mezi životem a smrtí, která bude po těch mukách, kterých se na něm chystám dopustit, jedinou jeho útěchou.

,,Tak?" Šťouchla do mne a já jak už je mým zvykem, zalhal jsem.

,,Jistěže mám"

,,Manželku, co?" Naklonila hlavu a mojí lež mi spolkla i s navijákem. Počkat, co? Její odpověď mě velmi zarazila, nýbrž jsem nevěděl, jak jí napadla zrovna manželka. Určitě zjišťuje zda jsem volný... Ženy mi prostě nedokážou odolat. Takže madam chce asi trochu romantiky. I když se na to netváří... Dobře, dobře máš jí mít.

,,Jakou?" Pousmál jsem se a pohladil jí po tváři. Na to zabere každá. Ale, že na to jde holka rychle...

Z pohledu Elleonor

On. Mě. Pohladil. Po. Tváři? No, fuj. Vím, že včera jsem na jeho dotyk nebyla tak vzpurná, ale to jsem byla v šoku. To si tak jednou jdete udělat snídani... A najednou před vámi stojí bůh! Pak se přemění na normálního kluka. Pak mu zatvrdnou nohy v betonu a najednou vás hladí po tváři. Pff, to se mi stává každý den.

Na jeho neobvykle ladný dotyk jsem nebrala zřetel. Nevím, co to do něj vjelo, ale usmíval se jako pako.

,,Máš jich snad víc?" Pozvedla jsem znechuceně jedno obočí a zadívala se do telefonu na článek z internetu. "Manželka-Sigyn" Elleonor přestaň na to zírat. Snad ti bude dobrým lékem představa tebe jako Sigyn. Buď si jistá, že by tě čekalo něco horšího než jen pohlazení po tváři... Tak fajn, nad touhle myšlenkou jsem musela skřivit nos, značně mě znechutila.

,,Pro mě, ne! Mám jen jednu milovanou." Zamrskal nebezpečně obočím, jako by mi dával signál k odpálení bomby. Myslím, že se pomátl.

,,Pro mě? Jak jako pro tebe? Tuhle větu jsem nepochopila.." zazubila jsem se a pozvedla obočí stejně jako on. Nevěděla jsem co mám jiného dělat. Kdyby se opravdu pomátl, mohla bych špatným jednáním narušit jeho psychiku. Nehledě na to, že už tak je narušena dost.

,,Jsem přeci bůh."
,,Není hodina, kdy bys to nezdůraznil... Ano Loki, stále jsem na to nezapomněla, neboj."
,,Ach ty ženské.." žbreptl (ano, myslím, že to je slovo 😂) tiše a pokračoval: ,,To byla odpověď na tvou otázku."
,,Eh?" Naznačila jsem, že vážně Netuším o čem mluví.
,,Proboha...Pro mě. Jsem bůh! Už chápeš?" Rozzářil se do úsměvu a okolo jeho očí se udělali drobné vrásečky. Je mu tisíc let a už je to na něm znát... Jednou to muselo přijít.

,,Ha-ha-ha-ha.. Nemůžu se přestat smát." Pronesla jsem ironicky a jeho nadšení se vytratilo, tak rychle jako meloun z letní oslavy. Ale tak... Uražený Loki alespoň už nemá vrásky..

,,Zkazíš každý špás" zamračil se. Beru zpět. Ty na čele jsou horší. Delší, hlubší, zlostnější.... Přestaň se mračit!

Vyslyšel mé prosby a usmál se!

,,A pojď už!" Ukázal směrem z parku. ,,Proč?" Zeptala jsem se a hned se mi dostalo odpovědi, kterou jsem opět nepochopila.
,,Nechci přijít pozdě a ukázat se ve špatném světle." Mrkl na mě a dal se do kroku. V mžiku jsem ho dohonila s tázavým pohledem a chutí na čokoládu. No co? Neměla jsem jí už celý den!

,,No na večeři.." objasnil mi a i přes to, že já jsem se zastavila, pokračoval dál rychlou chůzí v cestě.

,,Řekla jsem ti snad jasně, že na žádnou večeři nepůjdeš." v tom se zastavil taky. Ani se nehl, jen promluvil.

,,Já sám si určuji, co budu a co nebudu dělat." vyřkl mrtvě bez jakéhokoliv citového zabarvení.

Otočil se a ač pomalým, tak velmi rozvážným krokem mi vyšel v ústrety.

,,Ale já nechci abys tam chodil." Pohodila jsem hlavou. ,,Budou tam všichni. Chápeš? I včetně Thora. Nebudu s ním u jednoho stolu." Rozhodila jsem rukama a počkala jak zareaguje.

,,No právě, bude tam Thor." Usmál se ďábelsky a natáhl ke mně ruku. ,,Nepůjdu tam!" Odvrátila jsem od něj zrak a ruku ignorovala.

,,Mám jít tedy sám?"

,,Jak chceš."odsekla jsem a doufala, že mu to postačí na to, aby tam nechodil.

,,Fajn." Otočil se lhostejně a vykročil.

,,Fajn!" Okřikla jsem ho uraženým hlasem. Jde dál

Nezastavuje

Určitě se zastaví

To snad nemyslí vážně? To se ani nedohlédne?! Mmm gentleman!

Heh! Nevydržel beze mě... Už zastavuje.

Hbitě jsem ho doběhla a postavila se před něj

,,Došlo ti, že beze mě jít nemůžeš, že?" Zašklebila jsem se vítězně. Tohle jsem vyhrála já, Loki.

,,Ne, jen jsem se nechtěl nechat přejet." Pokynul rukou směrem k semaforu, na kterém se vzápětí objevila zelená. Pohodil vlasy. ,,Dovolíš?" Usmál se mile a ladně mě odstrčil.

Loki Laufeysone! Piješ mi krev...

*****

Tak a máme tu další kapitolu.. Doufám, že se líbí 💓 kdyby ste se na cokoliv chtěli zeptat, tak mi klidně napište. 😁 Opravdu vám moc děkuji za takový ohlas.. Moc to pro mě znamená...

-Wolfy