Obyčejné ráno?

20 1 2
                                    

,,Naty" neee Terezko ještě neee. Slyším hlas mé spolubydlící ve stanu. Terka je ta nejlepší spolubydlící co jsem si mohla přát! Je jí asi 23 a je naprosto skvělá! Žije v Anglii a je hrozně hodná a vždy pomůže případně kryje záda.
,,Ještě nee" vysoukám ze sebe něco jako slova a překulím se na druhý bok abych na ni viděla.
Stanů je tam asi 20 po dvou dřevěných postelích. Každý stan má dřevěný základ a přes něj je díky železným trubkám hozená plachta. Žádný luxus ale přežít se dá a v chladných vodáckých nocích se díky dvěma lidem cca třímetrový prostor nějak zadýchá ale stejně profukuje.
Odkruju si spacák z hlavy, sundám kapucu, odendám masku na spaní z očí a kouknu na Terku která se pokouší o to samé.
Náš úplně první ranní pohled této vody byl zřejmý. Každá jsme v noci málem umrzla. Tak jsme se začaly smát.
,,Kolik je?" zeptám se protože jsem líná hledat mobil pod všemi vrstvami oblečení a všeho co se namane aby to zabránilo zimě.
,,Jsme na tom úplně stejně" tak se opět začneme smát. Bylo mi jasné že myslela to že má mobil zahrabaný bůh ví kde tak jako já.
Po nevím jak dlouhém hovoru díky naší lenosti jsme se tedy obě zvedli z vyteplených spacáků a vyhrabali se z naší krásně vydýchané a zaprděné ,,chaloupky,,.
Sluníčko! Alespoň nějaké pozitivum. Bylo sice asi 10 stupňů ale na obloze bylo jasně vidět, že bude krásný den.
Tak jsme byly na cestě k našemu přístřešku a pohodlně se usadily.
,,Kafe?" další úžasná osoba. Lucinka. Asi okolo 40. Starostlivá, úžasná, milá a jak se zdá zodpovědná snad za všechno.
,,Moc tě milujeme!" řekněme téměř jednohlasně s Terezou.
Bylo osm.
Osm ráno je nejlepší čas na vodě. V tento čas se totiž přiváží snídaně z městečka téměř za rohem.
Rohlíky, housky, salámy, sýry, šunky, zelenina, ovoce a koblihyy. A to všechno naprosto čerstvé.
,,Jsou tady!" všichni zaujímáme pozice, kdo ještě nevstal tak pádí že stanu a chystáme se k letošní první rvačce k žvanec.
Myslela jsem si že nic mi nemůže zhnusit první vodáckou snídani. Byl to omyl.
Já na něj dočista zapomněla!
Hádejte kdo nesl bednu s koblihami?

Láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat