Láska?

Úleva

,,Musíme to okamžitě sjet táta se tam nejspíš topí!" ani si neuvědomuju jak začínám zmatkovat.
,,Vždyť tady máš dalších 5 lodí nemůžeme je jen tak předjet a navíc jestli se opravdu topí tak mu nepomůžeme, když sjedeme jez" proč mě jeho slova tak uklidnili? Proč jsem kvůli němu míň vystresovaná? Hlavně mě překvapilo, že na to kolik toho vypil, a na to v jakém stavu byl před tím, teď mluvil v celku vážně.
Hned co jsem ale přestala přemýšlet, uslyšela jsem že zdola smích.
Ten kámen co mi spadl ze srdce si neumíte představit.
Bylo mi jasné, že by se nesmáli, kdyby se něco stalo.
Najížděli jsme na jez a mě najednou došlo že je to jeden z nejtěžších jezů tady.
,,Jdeme na to?" nee zůstaneme tady vyset.
,,S největší parádou" něco ze mě vypadne, abych nezůstala mlčet.
Tak opět první část za námi.
Každý jez je samozřejmě jiný.
Tady je vlastně taková dřevěná deska dolů, po které když se sjede, tak je tam šílený retardér, který háže nehorázně doprava.
Čumák lodi jsme zabořili tak hluboko, že jsme měli v lodi vodu skoro po kolena. Opět jsem byla víc než smířená se skutečností, že se budu koupat.
Ale ne.
Nekoupala.
Zvládli jsme to.
,,Jooo!!" překvapí mě, že řekněme to samé a ještě v podstatě jednohlasně.
Musíme rychle vystoupit z lodi, abychom se nepřevrátili ještě u břehu. Tedy rychle vyskočím.
Tátu ale nikde nevidím.
A i skoro všichni už odjeli. Co se tady tedy stalo? Tak počkáme na zbytek naší ,,omladiny" (tak nám říká vlastně celá parta. Je tu hodně starších - 40+ a my jsme průměrný věk 18) a vyrazíme teď už k našim Veverkám.