Láska?

První jez. První nervy.

Naše loď už se spíše vyvažuje s jezem takže pomalu, ale jistě se přesouváme s lodí dolů..
Dobře ten kolmý sráz jsme zvládli.
První část hotova.
Teď už ale jen čekám na tu druhou.
Jakmile jsme opravdu hodně narazili na dno jezu spadla jsem ze sedátka (což se mi mimochodem u tohoto jezu stává pokaždé takže to už mám natrénované). Jakmile jsem se velice hbitě oklepala a uvědomila si kde všude mám modřiny nastala ta horší druhá část.
Ten silný proud..
,,Pádluj!" nee opravdu? To bych nečekala na jezu brouku..
Nabrali jsme docela dost vody.
Bude zle.
Při pádlování a usilování o to abych zůstala suchá mi moc nepomáhají všude blikající foťáky a voděodolné kamery lidí z naší party ale budiž..
Tohle všechno se seběhlo během 5 vteřin mezi první a druhou částí jezu. Voda vás nešetří.
Tohle se mi ještě nestalo.
Letos je hodně vody.
Proud a i ,,trysky,, byli větší než jsem čekala. Když jsme narazili na vodní vír co se mlel pod jezem zaskočila mi voda, která mě pocákala od hlavy až k patě.
Opět jsem spadla ze sedačky dozadu. Tentokrát jsem se přitom ale dusila a tak trochu plavala v naší lodi, jelikož vody tam bylo tak do půlky lýtek..což je opravdu hodně..
Tomáš to ale zaregistroval.
Takovou herdu do zad jsem ještě nedostala. Byla velká ale účinná.
Opět jsem se oklepala a začala pádlovat.
Cítila jsem jak se naše loď naklání do prava.
Tohle nedopadne dobře.
Pak se to ale rychle vyvážilo a mě došlo že to zařídil Tomáš.
A tenhle kluk že na lodi neseděl 6 let?!

V mžiku jsme ,,přistáli,, na břehu.
,,Jsi v pořádku?" ani jsem se z toho nestačila vzpamatovat.
,,Ano. A... Děkuju ti. Reagoval jsi úžasně" jak to ze mě vypadlo?
,,Promiň jestli jsem to s tou herdou přehnal.." najednou jsem si uvědomila že můj zadek a moje páteř je samá modřina od pádu a na zádech asi budu mít červený obtisk jeho ruky. Památka?
,,To je dobrý" setřásla jsem ze sebe tu bolest.
Najednou mě objal.
,,Zvládli jsme to!!!" už měl ruku jen kolem mých ramen každopádně v téhle pozici tohle zařval na celou partu.
,,Viděli jste to?!" něco taky namítám..Tu ruku už jsem neřešila. nějak mi to bylo jedno vlastně.
,,Pane bože!! My to zvládli! Zvládli jsme první jez!" začala jsem si uvědomovat celou situaci.
My to zvládli! My to dokázali!
,,Věřila jsi mi?
..tedy nám"
,,Ne" oba propukneme v smích.
Jak bych mu mohla věřit? Vždyť ho vůbec neznám.

Neznala jsem ho, ale..
Ten jez..
Něco se tam zlomilo..
Ale nic viditelného.