Příběh o dívce jménem Abby která žije se svou rodinou, ale jejím "rodičům" to v poslední době neklape. Nakonec se však stane něco, co Abby alespoň částečně utěšuje
Snažila jsem se ještě alespoň na pár minut usnou ale už se mi to nepovedlo. Vstala jsem tedy a šla si dát něco k snídani. Jogurt a pečivo. Moje ranní klasika. Po snídani přišla na řadu koupelna a potom jsem se šla obléct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ano, nosím dioptrické brýle. Do batohu jsem si dala učebnice, peněženku, klíče a mobil jsem si dala do kapsy. Rozloučila jsem se s mamkou a šla jsem na proti mojí nejlepší kamarádce Saře.
"Abby!!" zařvala Sára a běžela za mnou.
Přiběhla ke mně a objala mě. Sára byla takový klasický příklad šílence. Myslím to ale v dobrém. Známe se od druhé třídy. Po tom, co nám umřel tatínek se maminka rozhodla, že je čas na změnu. Přestěhovali jsme se do jiného města a já nastupovala do nové školy. Nikoho jsem tu neznala a já byla v osmi letech strašně stydlivá. Sára ke mě první den přiběhla a vychrlila na mě strašně moc informací. Potom jsme se začaly smát a nějak jsme se skamarádily a teď, na konci osmé třídy jsme nerozlučné kámošky. No a tak trochu mě tou šíleností nakazila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sice nechápu jak jí ty vlasy povolili rodiče ale vypadají krutě.
Vyšly jsme směrem k autobusové zastávce a cestou jsme si povídali o tom co je nového.
Ahojky zlatíčka :) Doufám že se vám tenhle příběh líbí. Psala jsem přibližně v páté třídě a teď jsem se rozhodla ho přepsat a zveřejnit.