Okouzlená (Justin Bieber fanfiction)

15.část

Už dávno jsem přišla na to, že když už si člověk myslí že nemůže být hůř, tak může. Je to tak vždy. V mém případě to nebylo jinak, samozřejmě. Když už jsem myslela že nemůže být nic horšího než to že jsem se pozvracela na Justinovém zápase a vlastně i po něm, o nějakou chvíli jsem měla odpověď na to proč se to sakra stalo.

Říká se tomu měsíční splátky.

Nikdy jsem netrpěla zvracením při mých dnech, které najednou přišly až příliš brzo, že by mi ani vlastní tělo nevěřilo pokud bych byla osamotě s Justinem?

Tak nebo tak zvracení si vysvětluji tak, že mé tělo si uvědomilo co přišlo dřív než můj mozek a z faktu že u sebe nemám ani ten hloupej tampon a toho že budu muset říct někomu aby mě hodil do obchodu, což byl mimochodem ten největší trapas co jsem na druhém rande zažila, se prostě zhroutilo a ostudou vyklopilo co mělo v sobě. Možná to zní šíleně, ale já si to takhle vysvětluju, jestli to tak opravdu bylo je už jenom jedna velká záhada.

Abych se vrátila k měsíčním splátkám.

Doufám že mě slyšíš Evo a doufám že to zatracené jablko bylo zatraceně to nejlepší jablko na světě, protože kvůli tvojí nenažranosti teď všechny trpíme, díky, nejradši bych tě nakopala do zadku!

Když jsem se celá zahambená posadila zpátky na zadní sedadlo Justinové dodávky která nás vezla do jeho domu, netoužila jsem po ničem jiném než se vcucnout do sedadla na kterém jsem seděla.

„Koupila sis všechno co potřebuješ?" Hřbet jeho ruky mě pohladil po tváři.

„Cože?" Vykřikla jsem hlasitěji než bylo třeba, naprosto šokovaná jeho otázkou jestli jsem si koupila tampóny, Bože, za co mě jen trestáš.

Jeho smích mě pohladil po tváři, „Ptal jsem se jestli máš všechno," hlavou kývla na tašku kterou jsem si koupila v obchodě u kterého jsme zastavili abych si mohla koupit....ty věci.

Cítila jsem jak se mi do tváří hrne teplo, radši jsme sklonila hlavu a nechala své vlasy zakrýt můj rudý obličej jako opona zakrývá a odděluje pódium od hlediště.

„Hej," ozval se Justinův mírně naštvaný hlas předtím než jsem na své bradě ucítila jeho prsty které jí sevřely a poté mi zvedly hlavu takže jsem se mu dívala do tváře. „Už nikdy se přede mnou neschovávej," jeho hlas byl tichý, opět klidný. „Jsi tak krásná když se červenáš a je to ještě krásnější když vím že je to díky mě," Palcem mě pohladil po spodním rtu.

Tiše jsem zalapala po dechu, chuť natáhnout se, vsunou prsty do jeho vlhkých vlasů, díky sprše kterou si dal než jsem opustily budovu ve které se uskutečnil jeho zápas, a přitáhnout si ho na své rty, opět ho políbit, teda poprvé bych ho políbila já, tedy střízlivá já.

Jakoby mi četl myšlenky začal se ke mně naklánět, oči naplněné touhou, rty pootevřené.Jeho rty byly pár centimetrů od těch mých, cítila jsem jeho teplý dech na svých vlhkých rtech, ztěžka jsem polkla, začala pomalu přivírat oči, jeho rty se otřely o mé a v zápětí na to auto vjelo do díry na silnici a místo toho aby se naše rty srazily, srazily se naše čela.

Bolestivě jsem zaskuhrala díky tvrdému nárazu jeho hlavy o tu mou.

„Au," třela jsem si bolestivě čelo. „Kurva Jacku!" Křikl Justin předtím než se podíval na mě a pohladil mě po místě kde mě před chvílí nechtěně udeřil, „jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.

„Ano," řekla jsem a začala se smát.Justin se na mě nechápavě díval a já se začala ještě víc smát.

„Jsi si jistá že jsi v pořádku?" Zeptal se opatrně. Zvedla jsem ruku na znak ať chvíli počká, ještě chvíli se smála a pak se uklidnila. „Teď už jo," řekla jsem když jsem konečně popadla dech.