Láska na první pohled?
To se stává pouze v zamilovaných knížkách pro pubertální holky a nebo pro zoufalé ženy, které nemají to co chtějí a tak hledají útěchu v románech.
Byl můj život jako román?
Rozhodně ne.
Pokud bych měla popsa...
Přesně tohle mi vždy říkala máma když jsem se jí chystala zalhat, protože jsem si myslela že lež pro ní bude snesitelnější, jako třeba když se mě ptala zda si hlídám svůj věneček pro toho pravého, kdo tomu říká sakra věneček?
Proto jsem celý večer přemýšlela nad tím co budu sakra dělat, nemohla jsem ignorovat Mika protože, no napráskal by mě, zmrd! A taky jsem nemohla odvolat mé setkání s Justinem, protože jsem prostě nechtěla. Netušila jsem kam celá ta věc mezi mnou a Justinem bude směřovat, ale rozhodla jsem se zjístit to. Už jsem měla plné zuby toho známého pocitu usazenosti a nudy kterou jsem prožívala od chvíle co jsem začala randit.
Má puberta proběhla nad knížkami historie anglické literatury, protože jsem po ukončení střední školy hodlala vystudovat vysokou školu a pracovat v knižním vydavatelství. Pche, hloupé sny, hloupá naděje kterou jsem sama sebe krmila celé ty roky když jsem plánovala jak budu zvládat školu a práci abych uživila sama sebe a nemusela o peníze žádat prarodiče, kteří na mém vystudování lpěli více než mí rodiče, hádám že to bylo díky tomu v jakých kruzích se pohybovali mí prarodiče, a taky aby se mohli chvástat tím kam to jejich vnučka dotáhla, zatímco jejich dcera pro ně byla zklamáním, zbouchnutá ve dvaadvaceti s nedokončenou vysokou školou, vdaná za údržbáře a fanouška hokejového týmu Maple Leaf.
Takže můžu říct že žádné divoké vzrušení, pokud tedy nepočítám přestěhování tisíce mil od mého domova, jsem ve svém životě nezažila. Jenže Justin, on byl chodící vzrušení, myšleno v tom zábavném i vášnivém směru. Dlouho jsem ten večer přemýšlela, když bych se rozhodla udělat krok směrem který křičel, ‚Jsem nespoutaná', nebylo by to kvůli němu, abych na něj udělala dojem. Bylo by to kvůli mně. Mladší už nikdy nebudu a na užívání života už lepší chvíle nebude, rozhodně jsem nechtěla na stará kolena vzpomínat na to jak jsem udělala rozhodnutí díky kterému jsem dřepěla doma na zadku, protože k tomu jsem byla vedená už od malička, a nezažila žádné dobrodružství.
A tak jsem se objevila na sedadle spolujezdce Justinového Range Roveru který zrovna projížděl kolem cedule, Vítejte ve Stratfordu, počet obyvatel 30 886.
Z cedule která zmizela stejně rychle jako se objevila jsem přesunula svůj pohled na Justina který seděl za volantem. Na sobě měl obyčejné tmavě hnědé triko, béžové khaki kalhoty a na hlavě maskáčovou kšiltovku pod kterou skrýval své špinavě blond vlasy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Rozhodně můžu říct že je tohle poprvé kdy vidím Justina takhle obyčejně oblečeného, bylo to zvláštní a příjemné a zároveň i znepokojující, protože sakra, vypadal dokonale i v oblečení ve kterém by ostatní vypadali jako vandráci. Ten chlap rozhodně uměl nosit své oblečení, nebo spíše jeho oblečení umělo nosit jeho? Už si nevzpomínám jak to bylo v tom zatraceném filmu.
