Virus F66

Před třinácti měsíci

Každá osoba, která kdy vešla do třídy doktora Matta Petersona nikdy nevyšla ven ze třídy zklamaná. Od té doby, už tomu bude pomalu měsíc, co doktor učinil pokrok ve svém výzkumu, byl mnohem veselejší a lépe se sním pracovalo.

Přesně v osm hodin ráno nakráčel sebejistě do třídy, položil si své materiály na stůl,přistoupil k tabuly a velkými písmeny na ní napsal: H5N1 H7N3 H5N9.

„Může mi někdo říct co je tohle?" zeptal se a ukázal na nápisy na tabuly. Skoro okamžitě se přihlásilo deset z dvaceti pěti žáků. Matt ukázal na jednu brunetku.

„Jsou to podtypy ptačí chřipky.Nejnebezpečnější je H5N1."

„Ano. Poprvé byla zaznamenána v roce 1878 v Itálii. Později se virus H5N1 objevil v roce 1959 ve Skotsku. Může mi někdo říct proč nemáme vakcínu, když o tom víme už od roku 1959?"

Studenti mlčeli, žádný z nich neznal správnou odpověď.

„Nikdo? Dobře. Virus je stále,zatím, přenosný z ptáka na člověka. I kdybychom měli vakcínu,v budoucnu by mohlo dojít k virové mutaci a naše vakcína by přestala být účinná, kdyby se to šířilo mezi lidmi."

Následujících dvacet minut doktor vtipkoval se studenty, ale samozřejmě je během toho informoval o historii ptačí chřipky. Pak, v osm čtyřicet, do učebny vešla Nikol Longová, Mattova doktorantka, která mu tichým šeptem zdělila, že se něco stalo.

„Teď mě musíte omluvit milé děti. To víte...ženy," celá třída se začala tiše smát.

Ve chvíli kdy za Mettem a Nikol zapadly dveře se jí doktor zeptal co se vlastně stalo.

„Ta věc..."

„Takhle se budoucí doktor nevyjadřuje Nikol. Je to virus."

„Tak fajn. Ten virus zmutoval."

„Cože?"

„Před třemi dny jsme infikovali jednu opici tím virem. Od té doby se chová divně..."

„Virus, nebo opice?"

„Oba. Ta opice nebyla infikovaná žádným jiným organizmem. Předevčírem přestala žrát, snížila se její pohybová aktivita a začala být hodně agresivní."

„Odebrala jste jí krevní vzorek?"

„Ještě ne. Víte...měla jsem z ní strach."

Laboratoře BL5 byli do praxe zavedeny po začátku minulého roku. Jediné čím se výrazně lišili od BL4, byli dvojité obleky, zabraňující infekci a dekontaminační sprcha při každém vstupu i odchodu.

Makak rhesus je primát,který se nejčastěji využívá k laboratorním pokusům. Jeden z nich, jmenoval se Ray, sídlil pohodlně v kleci jedné z laboratoří Caltechu, dokud nebyl očkován experimentálním lékem. Teď se jen tak, líně pohupoval na jednom místě, oči měl podlité krví a kdykoliv se k němu někdo přiblížil, tak se pokusil si z něj vzít alespoň malý kousek.

„Nevypadáš dobře kamaráde," řekl Matt a poťukal prstem pravé ruky, která byla důsledně zabalená ve čtyřech vrstvách lékařských rukavic.Opice se po něm rychle ohnala.

„Mrcho!" zařval na opici, „Nikol vy jste říkala, že má sníženou pohybovou schopnost."

„To má. Dokud neucítí jídlo."

„Cože?"

„Odmítá jíst ovoce,ale jí maso."

Doktor se podíval starostlivě na opici a pak na Nikol.

Krevní vzorek se přítomným doktorantům, Nikol a Fredovi, podařilo opici odebrat až poté co jí uspali uspávací šipkou vystřelenou z pušky, kterou tam pro takovéto případy měli připravenou.

„Střílíš příliš dobře," pochválila Nikol Freda, „Nebyl jsi voják?"

„Ne. Co tě to napadá?"

 Následující zkoušky prokázali, že virus skutečně zmutoval do podoby, kdy se mohl samovolně množit.