Virus F66

Kayl Shark

Matt prohlížel kamerové záznamy necelých patnáct minut, když našel co hledal. Na třech minutách záznamu bylo vidět Nikol odcházející z laboratoře, Freda jak„kontroluje" vzorky a jak jeden následně bere a schovává ho do své tašky, kterou pravidelně nosil do a ven z laboratoře.

Nikol pomalu otevřela dveře a tiše oznámila, že nic v kanceláři nenašla.

„To nevadí. Podívejte se. Vzal to.Teď jenom vědět kam odjel."

„Já myslím, že to vím."

„Tak kam?"

„Přemýšlela jsem. Před tím než se nastěhoval k přítelkyni, měl hezký domek na předměstí Los Angeles. Jeho přítelkyně bydlí v centru. Podle mě by bylo pravděpodobnější, že se ona přestěhuje k němu ne?"

„Asi ano."

„Tak proč centrum?"

„Už vím! Já už vím! Díky Nikol."

Matt vyběhl z místnosti s monitory a zaběhl rovnou do své kanceláře, kde vytočil první číslo na které si vzpomněl.

Bylo právě půl sedmé večer, když v kanceláři Jacka Martinéze zazvonil telefon. Šéf policie se odvrátil od svého hrnku kávy s nevraživým pohledem. Natáhl se po mobilu a přijmul hovor.

„Co je?!" zeptal se s jasným podtónem typu, zavěste, rušíte.

„Martinézi," z telefonu se ozval Mattův hlas, „Jeden z mých doktorantů vynesl tu věc ven!"

„Cože?!"

„Fred Marius ukradl jeden vzorek z laboratoře a teď míří do centra ke své přítelkyni. Musíte tam vyslat zásahovou jednotku."

„A-ano hned," Jack zavěsil a okamžitě zavolal veliteli zásahové jednotky Kayla Sharka.

„Full house baby," Kaylovi se ten den neobyčejně dařilo při hře.

Tři další členové zásahové jednotky ho spražili pohledem. Poker byla jediná zábava při noční službě a hrálo se v něm o peníze, ne o velký, ale stačilo tona to aby jejich drahé polovičky vybuchli jako nějaká zatracená bomba.

„Jackie mě dneska nepustí domů ty parchante," Olie se zasmál.

Kayl si majetnicky přitáhl hromádku drobných dávající dohromady sto padesát dolarů a usmál se, „Tak máš hrát pořádně. I kdybych prohrál celý měsíční plat, tak to nikoho zajímat nebude."

„To je tvoje vina a já tě v žádném případě nelituju," řekl tiše John, „Dokonce i tady Erik si nikoho našel."

„Jo? Že jsme tu tvoji holubičku ještě neviděli," řekl provokativně Kayl. Erik totiž měl vztah už déle než rok, pochlubil se s tím doma, u přátel, ale v práci ještě ne.

„Jednou ji poznáte."

„Jen aby z ní do té doby nebyla seschlá větev," zaskřehotal vesele Olie. Ten byl už více než dva roky ženatý a měl dvě malé děti.

Místnost naplnilo vražedné ticho,to prolomil až Erikův hlas, „Já vám něco musím říct..."jeho oznámení přerušilo zvonění Kaylova služebního mobilu.

„Martinéz," řekl překvapeně,„Ano?" Kayl chvíli poslouchal a během rozhovoru mu zmizel jeho charakteristický úsměv na tváři.

„Ano pane. Hned. Kde že bydlí?," vyděšeně se podíval na skupinu mužů sedících u malého stolku.

„Jedeme," oznámil a všichni okamžitě vstali a běželi se připravit na zásah.