Virus F66

Střípky minulosti

Kancelář Freda Mariuse vypadala jako každá jiná na univerzitě. Bílý stůl se třemi šuplíky pokaždé straně, černá židle na kolečkách, pár skříní na plněných dokumenty a jedna okrasná rostlina. Jediné co dělalo místnost víc osobnější byli fotografie, nacházející se již na zmíněném stole, na kterých byl Fred a nějaká hezká blondýnka, o které Matt předpokládal, že je to jeho přítelkyně.

„Nebere to," Nikol se pokoušela Fredovi posledních deset minutu dovolat.

„A co jste čekala?"

„On to být nemohl! Známe se už od prváku. Jen Brenda ho zná lépe."

„O tom se teď nebudeme bavit. Vy prohledáte jeho kancelář a já půjdu prohlédnout kamerové záznamy, když něco najdete půjdete za mnou."

„Fajn."

Ihned poté co Matt odešel začala Nikol prohlížet jeden šuplík po druhém. Hledala něco nepopsatelného, něco co by zaručeně Freda usvědčilo z krádeže patogenního viru.

Mladý Jeffery Mayor byl už odmalička vychováván milující rodinou ve státu Texas. Často poslouchal klasickou hudbu, koukal na filmy pro pamětníky a měl dost pevné názory o životě, rodině a práci.V zásadě se držel tří pravidel: nevyčnívej, buď pánem domu, drž se svého místa.Tato pravidla měla, podle něj, platit všude, vždy a pro každého správného muže.

Rodina samotná uznávala všem stejná práva, ale Jeffery ne. Podle jeho názoru byla homosexualita hřích,lidé jiné barvy pleti byli podřadnou rasou a ženy jen a pouze domácími slepicemi.

Když Mayorovi bylo sedmnáct let přerušil veškeré styky se svými blýzkými a odstěhoval se do státu Ohio, kde se přidal do radikálního hnutí nazvané: Odboj,které vyznávalo stejné názory jako on.

V osumnácti dodělal maturitu na střední škole v jednom malém městě. Později si změnil jméno,přihlásil se na univerzitu Caltech v Pasadeně, konkrétně na katedru mikrobiologie a čekal, čekal na správnou příležitost,kdy bude moci ukázat jakou má „Odboj" sílu.

Takováto příležitost se mu naskytla před pár dny, kdy se dozvěděl o mutaci jednoho z pokusných virů vytvořených na univerzitě. Stačilo už jenom vzít jeden vzorek a někde ho vypustit.

Před dvanácti měsíci a šesti dny se Mattovi Petersonovi narodil malý syn. Ten den byl jedním z posledních šťastných dní, které měl zažít. Hned druhý den měl doktor zažit veliké zklamání.

Branami univerzity prošel po sedmé hodině raní, kde na něj čekal Fred Marius.

„Dobré ráno."

„Velice dobré ráno Frede."

„Smím vám poblahopřát k novému přírustku do rodiny?"

„To bývá samozřejmostí."

„Jediné co nevíme jestli je to kluk, nebo holka."

„Kluk. Jmenuje se Oscar po mém otci. Mimochodem co náš malý pokus?"

„Dorazil jsem asi před půl hodinou neměl jsem ještě možnost to zkontrolovat. Ostatní přijedou asi za hodinu."

„Tak to můžeme zatím zkontrolovat samy."

Oba se pak za půl hodiny procházeli po laboratoři v ochranných oblecích a zkoumali poslední testy první vakcíny na viru F66. Makak, který byl předevčírem touto látkou očkovaný se až do infekce virem choval normálně. Hned po infekci sebou začal škubat a silně slinit, a pak se jen bezcílně potácel po kleci jako zombie.

V následujících dvou měsících bylo vyzkoušeno přes dvanáct dalších látek, všechny testy byli negativní a Matt začal propadat zoufalství.