Virus F66

Noční můra začíná

Brenda Astorová se vrátila před půl hodinou domů, do bytu v centru města a donesla si sebou večeři z čínské restaurace pro sebe a Freda, který se měl dneska vrátit trochu později z univerzity.

Měli malý byt ve výškové budově. Byl docela drahý, ale Brenda měla zaměstnání, s kterým si mohla udržet byt i svůj extravagantní životní styl točící se okolo módy, byla kostymérkou. Každý den jezdila do studií v Hollywoodu, kde navrhovala kostýmy pro filmové natáčení, zrovna navrhovala oblečení hlavních postav ve filmu ‚Smrt přichází tiše'.

Zapnula televizi, byli tam zprávy. Ještě, než si zapnula jeden ze svých oblíbených komediálních filmů, stihla zaregistrovat reportáž o dopravní zácpě, která ani po západu slunce nijak nepolevila.

Bylo právě sedm hodin a třicet tři minut večer, když zazvonil telefon. Brenda dodnes nepochopila jaký má smysl pevná linka v dnešní době, přesto ji vnímala jako nepostradatelnou výbavu každé domácnosti. Stopla video, došla do kuchyně a zavedla sluchátko.

„Haló?"

„Jste Brenda Astorová?"

„Ano. Kdo volá?"

„Já jsem Kyle Shark, velitel zásahové jednotky. Je doma váš přítel?"

„Ne. Měl by se brzy vrátit."

„Nesmíte ho pustit dovnitř."

„Cože? Proč?"

„Z důvěryhodného zdroje jsme se dozvěděli, že ukradl jeden ze vzorků z katedry mikrobiologie na Caltechu... Může být infikován."

„To jste se museli splést. On by to nikdy neudělal. Já...já ho znám."

„Přijedeme k vám za čtvrt hodiny. Pokud to nebudeme mi tak nikomu neotevírejte," zavěsil, než Brenda stačila něco namítnout.

Položila sluchátko zpátky a šla zamknou. Vlastně ani nevěděla proč, ale v hlase toho muže bylo něco, co ji prostě přimělo to udělat. Zastrčila řetěz a šla si sednout na gauč.

Sledovala dál televizi, když najednou uslyšela, jak někdo silně bouchá na dveře. Vstala stoupla si před dveře a zeptala se kdo to je.

„To jsem já zlato. Nechal jsem si klíče v práci otevři mi prosím," Fredovo hlas byl jindy jemný a příjemný, ale teď zněl naléhavě a téměř výhružně."

„Ne."

„Co to říkáš?"

„Řekla jsem ne."

„Otevři dveře Brendo!"

„Ne."

„Otevři ty posraný dveře! Dělej!"

„Jdi pryč!"

„Toho budeš litovat," zařval a odešel.