Virus F66

Kolona

Jak to tak bývá a to vám každý člověk potvrdí, když potřebujete někam co nejrychleji dojet ze zákona schválnosti se vám to nedaří. To si v tuto chvíli vyzkoušel Matt na vlastní kůži, když se mu podařilo vjet do dopravní zácpy před budovou radnice.

Pomalu popojížděl po rozpáleném asfaltu dálnice, slunce mu nepříjemně prohlubovalo bolest hlavy,kterou trpěl už od rána. Sáhl do přihrádky u spolujezdce, kde měl, i přes přísný zákaz manželky, schovaných pár prášků právě proti migréně. Jeden vzal, vložil si ho do úst a zapil douškem minerální vody.

Nemohl čekat, taková důležitá věc jako zničení infekčního organizmu nepočká ty tři hodiny co nepochybně bude sedět v autě. Vzal mobilní telefon a zavolal Fredovi Mariusovi, jednomu z doktorantů, aby, zatím co bude stát v zácpě, vzorky připravil a zkontroloval.

Bolest hlavy nechtěla, za těch třicet minut co v zácpě stál, v žádném případě polevit. Hučelo mu v ní, slyšel jak každá mozková buňka křičí bolestí. A v tom najednou zazvonil telefon, byla to Emili. Pomalu natáhl ruku po přístroji, zvedl ho a přitiskl si ho k uchu.

„Ahoj zlato," začal klasickým oslovením, „Co se děje?"

„Kdy přijedeš domů? Našem synovi se po tobě stýská."

„Musím dneska zůstat v laboratoři o trochu dýl. Nic víc."

„Kdybych tě neznala Matte Petersone,řekla bych že máš milenku," vždy vtipná, jak jinak, „Jde o tu věc?"

„Ano. Musím to zničit."

„To ti řekli, nebo jsi se rozhodl?"

„Viděl jsem co to udělalo těm opicím. Rozhodl jsem se. Nenajdu pro to lék, i kdybych nad tím strávil celý zbytek života."

„Ach Matte..."

„Já ti o tom řeknu doma, teď musím jít. Měj se."

„Ty taky," zavěsila.

Když se mu po půl hodině, místo plánovaných tří hodin, podařilo vyjet z kolony, dostal se z L.Aa zamířil rovnou do Pasadeny.

V duchu si přehrával celý rozhovor,který dneska vedl s ostatními členy bezpečnostní rady ve strarostově kanceláři. A bůh ví proč mu v hlavě zakořenila myšlenka co by se stalo, kdyby ta věc opustila laboratoř.

 „To by byla katastrofa," zamumlal si pro sebe, když si představil hořící Los Angeles a v jeho ulicích infikované oběti, které žár necítí, které jen bez výkřiku padnou a zemřou.

Omlouvám se za to že tak dlouho nic nevyšlo, ale znáte to...spisovatelský blok.