Virus F66

Konec?

Kyle vešel do recepce obytné výškové budovy v centru přesně v sedm hodin a čtyřicet pět minut. Luxusní mrakodrap měl velmi přísná pravidla, co se týče bezpečnosti, a tak se každý obyvatel, host, nebo zaměstnanec zapsat. Proto přišel rovnou k recepci a zeptal se, jestli Fred Marius dorazil domů.

„Ano. Zapsal se asi před pěti minutami."

„Kde bydlí?"

„Dvacáté patro, byt 23."

„Děkuju," Kayle se otočil ke zbytku svého týmu,"Olie ty prohlédneš videozáznamy, chci vědět, jestli ho pustila dovnitř a jestli ne tak, kde je. Johne tahle milá paní," ukázal na recepční, „ti pomůže sehnat pár hlídačů a budeš hlídat vchody. Eriku ty půjdeš se mnou nahoru."

Kyle a Erik nastoupili do výtahu a vyjeli do dvacátého patra.

„Snad ho nepustila dovnitř."

„Neboj se Kyle. Nemyslím si, že by byla takhle hloupá."

Výtah zastavil a oba vystoupili. Procházeli chodbou, dokud nenašli ten správný byt. Oba se zhluboka nadechli a pak zaklepali na dveře. Nic se nedělo, a tak zaklepali znovu.

„Nech mě na pokoji!" ozval se křik zevnitř.

Znovu zabouchali na dveře ze, a tiše se modlili, aby Fred nebyl uvnitř.

„Vypadni! Už jsem ti řekla, že tě dovnitř nepustím!" Oběma spadl kámen o velikosti celého města ze srdce.

„Slečno tady je Kyle Shark. Mluvili jsme spolu po telefonu."

Chvíli se nic nedělo a pak uslyšeli, jak se odemyká zámek. Otevřela jim hezká mladá blondýnka, s rozmazaným make-upem od slz.

„Pojďte dál."

„Nemůžeme se zdržovat," řekl Erik.

„Potřebujeme vědět kde je váš přítel."

„Vyhrožoval mi. Chtěl jít dovnitř, ale já ho nepustila."

Kylovi zapípala vysílačka. Vytáhl ji z kapsy a přiložil si ji k pravému uchu.

„Co je?"

„Tady Olie šéfe. Našli jsme ho. Běží po schodišti nahoru na střechu."

„Půjdu za ním. Dorazili už posily?"

„Ano pane. Dům je uzavřen, nedostane se sem ani myš."

„Dobře," ukončil konverzaci, pověřil Erika, aby zůstal s Brendou a sám se vydal chodbou ke schodišti. Bylo to určitě hloupé a riskantní, ale takový už byl. Jako malý rád sjížděl řeku, kterou u nich v zapadákově měli, se svým otcem.

Budova ve, které se nacházeli měla čtyřicet pater. Bral schody po dvou a doufal, že podezřelého chytí, aniž by mu musel ublížit.

Doběhl ke kovovým dveřím na střechu, vzal si do ruky zbraň, sklopil hledí své přilby a vyšel ven. Začal se rozhlížet kolem sebe, a pak ho uviděl. Stál na okraji zábradlí a koukal se dolů.

„Stůjte! Ruce nahoru a rozkročte se!"

„Kdyby to tak šlo," řekl potichu a otočil se ke Kylovi čelem. Z jedné kapsy vytáhl uzavřenou krabičku s nějakou tekutinou a z druhé nůž.

„Nepřibližujte se!" zakřičí tak aby ho bylo slyšet, přes hluk helikoptér, které začali kroužit kolem budovy.

„To nemám v plánu," zašeptal, vytáhl si rukáv košile a bodl se do ruky. Všude začala téct krev. Vzal krabičku, odšrouboval jí víčko a její obsah si vylil na ránu. Skoro okamžitě sebou začal škubat.

Kyle neváhal skoro ani vteřinu a Freda střelil nejdřív do nohy, pak do hrudi a nakonec do hlavy.

Já doufám, že se vám tenhle příběh líbí  a doufám, že nepíšu bláboly jak se mi občas zdá. Taky bych vás rád upozornil na můj nový příběh Vetřelec vs. Kotletka.