Virus F66

Vzorek C17

Pomalu potácející se opice a všudypřítomný strach. Tak působila laboratoř, kterou Matt a jeho doktoranti používali k výzkumu. Nejen opice, ale také holé stěny a bíle svítící zářivky dodávali tomuto místu hororový nádech.

Matt vešel do své kanceláře, kde se měl setkat s doktoranty, kteří mu měli pomoct se zničením vzorků, ale dorazili pouze dva.

„Kde jsou všichni?" zeptal se podrážděně Matt.

„Je po půl páté," informoval ho Fred sedící za jeho stolem, s nohama nahoře a zamyšleně skládajíc rubikovu kostku, „Zítra se píšou testy a navíc..."

„Fred tím chtěl jenom říct,"skočila mu do řeči Nikol, „že odešli. Asi jste si toho nevšiml, ale mají vlastní životy. Navíc jste nám řekl co máte v úmyslu teprve před hodinou a to už byli všichni pryč."

„To je v pořádku. Ve třech se to taky dá zvládnou."

„Vlastně," Fred vstal, „Musím jít domů. Přítelkyně poprvé po dlouhé době uvařila a asi by mě zabila, kdybych nedorazil včas. Vzorky jsem připravil a svou práci splnil."

„Tak běžte," řekl se stále víc podrážděným hlasem Matt, „Vy mi tu snad zůstanete."

„Kapitán opouští loď jako poslední," egoistický hlas, který Nikol pravidelně cvičila na žácích prvního ročníku, zde zazněl v celé své kráse.

Matt se po dlouhé době zase usmál,„Moc vtipné."

Fred se během několika následujících minut převlékl, zbalil si pár věcí, hlavně dokumentů, do tašky a odešel z kanceláře, mezitím prošel doktor Paterson spolu s Nikol dekontaminační sprchou, která se musela provádět jak při vstupu tak výstupu z laboratoře.

Když oba vešli do laboratoře, měli již na sobě ochranné oděvy. Na stříbrně lesknoucím se stole byli vyrovnány krevní vzorky všech zkoumaných opic, včetně všech otestovaných a hlavně negativně reagujících léků.

„Mám jít spálit první várku?"

„Ne. Nejdřív by jsem byl rád kdybychom zkontrolovali, že tu jsou všechny."

„S Fredem jsem to kontrolovala třikrát."

„Tak počtvrté! Chci mít jenom jistotu..."

„Dobře," Nikol odešla k psacímu stolu pro desky, na kterém byla sepsána inventura těchto vzorků a podala je Mattovi.

„Tak začneme. Série A vzorek 01."

„Je tady."

„Série A vzorek 02."

„Přítomen. Jak jinak."

Tímto způsobem postupovala inventura až po sérii C.

„Série C vzorek 16."

„Ano."

„Série C vzorek 17... Série C vzorek 17."

„Já vás slyšela! Není tady,"Nikol se přehrabovala mezi Petriho miskami, ale žádý nebyl opatřen samolepkou s označením C17.

„Možná zůstal v ledničce."

„Řekla jste, že jste to zkontrolovali dvakrát."

„Tak jsem se asi spletla! Víte každý dělá někdy chyby," v jejích očích bylo možné spařit slzy.

„To nic," utěšoval ji Matt, „Miho teď musíme hlavně najít. Ano?"

Nikol přikývla.

„Běžte se podívat do té ledničky a já to tady zkontroluji jestli jsme ho nepřehlédli."

Matt pořádně prohlédl všechny nádobky co se na stole nacházeli, ale po té jedné konkrétní se jakoby se slehla zem. Ani Nikol nepřinesla žádné osvětlení.

Matta zase přepadli černé myšlenky,„Co když to někdo vynesl ven?"

„Byla jsem tu jenom já a Fred.Nikdo jiný, kromě vás a zbylých doktorantů nemá přístupovou kartu."

Matt se vyděšeně podíval na Nikol.

„To nemyslíte vážně? Fred by něco takového nemohl udělat, já ho znám tohle by vážně neudělal."

„Je jediná možnost jak to zjistit."

 „A jaká?"

Zdravým vás všechny. Protože se rád hrabu v lidské mysli tak bych vás rád poprosil o komentář. :-)