Stay with me

3. Kapitola

Zítra už nám měly končit prázdniny a já doma ležela a v hlavě přemýšlela, jaký bude 2. Ročník. Jsem narozená později a tak jdu až teď do druháku místo do třeťáku. Nikdy jsem si ve škole nenašla kamarádky. Vždy jsem byla ta šedá myška vzadu ve třídě. Prospěch mám hodně dobrý, ale radši jsem chtěla najít kamarádku a chodit s ní po nákupech místo učení. Prostě dělat to co normální holka se svojí nejlepší kámoškou dělají. Jo měla jsem Lukase, ale to byl kluk, s tím nakupovat nemůžu. Sice už u mě několikrát spal, ale to jsme nedělali nic holčičího. Jen jsme hráli videohry a cpali se pizzou. Jo tenkrát to bylo hodně těžký spát vedle něho a nemoct se ho ani dotknout jinak než jako kamaráda. Zkrátka nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku. Chtěla bych ji, jenže ve třídě už jsou všichni rozděleni ve skupinkách. No třeba se to tento rok změní, doufala jsem. Sedla jsem si k počítači a zase začala psát.

- Eleanor potom usnula na zemi, a tak ji Thomas odnesl v náručí do jeho postele a usnuli v objetí. Když se ráno Eleanor probudila, šíleně ji bolela hlava. Podívala se vedle sebe a uviděla spícího Thomase. Na vše si vzpomněla a začalo ji to hrozně mrzet. Začala brečet, což probudilo Thomase. Ani jeden nevěděl co má říct na tož co mají teď dělat. Domluvili se, že to Richardovi neřeknou. Když Eleanor přišla domů, bylo jí strašně špatně, a tak si šla lehnout a vyčerpáním usnula. Po 2 měsících Eleanor zjistila, že je těhotná. Bohužel nevěděla s kým. Buď se svým přítelem, anebo s Thomasem. Rozhodla se, že to nebude řešit a sama sebe přesvědčila, že dítě je Richarda. Nejdřív nevěděla co dělat, tak konec konců bylo jí teprve 17. Nejdříve to šla říct Richardovi. Bála se, co na to řekne, bála se, že ji možná bude chtít opustit, ale i přesto mu to řekla. K jejímu udivení Richard to vzal víc než dobře. Byl přímo nadšený. Tak bylo mu už 19 let. Chytil Eleanor, pořádně ji obejmul a začal ji vzrušeně líbat. Eleanor se to líbilo a taky byla moc ráda, že to Richard vzal takhle. Teď měla přijít ta horší část. Říct to rodičům a co víc říct jim, že si to dítě (mě) chtějí nechat. –

Přečetla jsem si kousek, který jsem napsala a vzpomínala na chvíle, kdy mi tento příběh vykládala máma... teda než se rozhodla jít léčit... Přemohl mě chtíč zavolat mámě. Vzala jsem mobil a vytočila číslo na psychiatrickou léčebnu. „Dobrý den, psychiatrická léčebna u Friska, co pro Vás mohu udělat?" ozvalo se z druhého konce telefonu a já hned poznala, že je to ta hodná sestřička Helča se kterou jsem vždy chodila do bufetu mezitím, co jsem čekala na mamku. „Ahoj Helčo, tady Oliv, můžu se prosím zeptat, jestli můžu mluvit se svojí mamkou?" Zeptala jsem se a doufala, že to půjde, páč poslední dobou, když jsem tam volala, vždy mi řekli, že máma spí, anebo že nemůže... jako by semnou nechtěla mluvit. A taky proto jsem jí už celé prázdniny nevolala. Nikdy mi pak zpátky nezavolala. „No Oliv, bohužel tvoje mamka spí, konečně usnula. Pořád nám tady brečí, že tě zklamala, a že si nezasloužíš takovou mámu a podobně. Je mi jí líto. Zkus se za ní někdy zastavit jo? Aspoň zase pokecáme." Byla jsem v šoku. Nikdy mi máma neřekla, jak se doopravdy cítí a co si myslí. Vždy se jen ptala, jak to jde ve škole a tak. Vždy byla taková tichá. Teda od té doby co se to stalo a ona skončila tam kde je. Začalo mi jí být taky líto. „Dobře Helčo, stavím se, co nejdřív budu moct ano?" Odpověděla jsem a čekala, co mi na to Helča řekne. „Ano určitě, budu se těšit, tvoje mamka určitě taky až jí řeknu, že přijdeš. Tak se měj, pozdravuj babičku." Odpověděla, a aniž by čekala na moji odpověď, tak zavěsila. Když už jsem měla ten mobil, tak jsem zavolala Lukasovi, jestli nechce jít nakupovat věci do školy. Samozřejmě že šel, páč si ještě taky nic nekoupil. Ale kdybych mu řekla, ať jde semnou jen tak nakupovat vymluvil by se, že hraje hru nebo že se mu nechce. Když jsem přicházela k domluvenému místu kde se sejdeme- u fontány, tak Lukas už tam na mě čekal. „Ty seš tak nedochvilná!" Zařval na mě z dálky a já zrychlila tempo, abych už byla u něj a on se začal smát. Obejmula jsem ho a společně jsme se vydali na cestu k obchodu se školními pomůcky. Nakoupila jsem si tužky, sešity, obaly apod. Vím, je mi skoro 17 a chytám se do 2. Ročníku jako kdybych šla do první třídy, ale jsem ten typ člověka co má vše předem nachystané a vše srovnané. Když jsme měli nakoupeno, tak mě šel Lukas doprovodit domů, tak jako vždy, když jsme někam šli. Ještě aby ne, když bydlí 5 baráků ode mě. Tentokrát to ale bylo divný. Vždy si cestou povídáme, je jedno o čem i o blbostech, ale prostě si povídáme, ale teď bylo hrobové ticho celou cestu, než jsme došli před můj vchod. Zastavili jsme se před mým vchodem. „Děje se něco Lukasi?" zeptala jsem se opatrně. „Ne, já jen... dneska ti to hrozně sluší." Říkala jsem si, že si zase dělá srandu, a tak jsem ze srandy prohodila „jo jasně." A začala v kabelce hledat klíče. „Víš Oliv, záleží mi na tobě." Přestala jsem hledat klíče a podívala se Lukasovi do očí. „To i mě na tobě" Odpověděla jsem upřímně a obejmula ho. Rozloučili jsme se a já šla domů. Doma jsem si sedla k babičce na gauč a dívali jsme se spolu na její oblíbený seriál. „Máš ho ráda viď?" zeptala se mě babička, když v televizi začala reklama. „Jak to?" ani jsem nedokončila větu a už mi to bylo jasný. Babička nás určitě sledovala z okna. „Babi..." řekla jsem otráveným tónem. „No co je, začínáte být lepší než ten můj seriál." Odpověděla babička se šibalským úsměvem. „Jinak ano, mám ho ráda, ale to je jedno babičko. Jdu se nachystat do školy a pak spát, tak dobrou noc." Řekla jsem a odešla do svého pokoje. Na židli jsem si přehodila oblečení na zítra. Miluji černou barvu, takže jsem si nachystala černé děrované džíny, k tomu bílé tílko a na to černou džínovou bundičku. Vzala jsem si koženou kabelku a do ní naházela pár nových sešitů, propisku a knížku, kterou právě čtu s názvem – Než jsem tě poznala. No zbytek si vezmu ráno. Vzala jsem si mobil a zalehla do postele.

Oliviaa25: Ahoj LK, neruším? :P

Lukas552: Ahoj nene, akorát jsem si lehl.

Oliviaa25: Zítra před vchodem v 7:45 jo?

Lukas552: Okay

Vypnula jsem mobil a ponořila se do snů a obav ze zítřejšího dne.