Stay with me

4. Kapitola

*PÍÍP* *PÍÍP*

Vypnula jsem budík, sedla si na kraj postele protřela si oči a po zívnutí jsem na hodinách uviděla 06:00. Vstala jsem a zamířila rovnou do koupelny. Když jsem si vyčistila zuby, tak jsem si své vlasy stáhla do vysokého culíku. Když jsem dosedla zpátky na kraj postele, tak jsem se natáhla po oblečení, které bylo přehozené na židli. Oblékla jsem se a potichoučku jsem zamířila do kuchyně, abych se mohla nasnídat. Šunka, sýr, rohlík a rajčata všechno to do sebe naházím a mířím zpátky do pokoje před zrcadlo. Nejsem ten typ holky, co se moc maluje a tak na sebe dám lehký pudr, tužkou si trochu zvýrazním dolní linky a trochu řasenky aby se neřeklo. Jsem nachystaná, mrknu na hodiny a je teprve 06:45. Vezmu si sluchátka a jdu s Endym na procházku. Když jsem se vrátila, tak bylo 07:15, měla jsem ještě půl hodiny a já byla hotová. Sedla jsem si k počítači a dala se do pokračování dopisu.

- I rodiče reagovali jinak, než si Eleanor představovala. Její mamka se radovala z toho, že bude babičkou a táta souhlasil s mámou. Richardovi rodiče to vzali o trochu hůř, ale nijak zvlášť nevyváděli. Eleanor a Richard se rozhodli, že se přestěhují do společného baráku ve velkém městě. S Thomasem se naposledy viděli, než se odstěhovali, ale nic mu neřekli. O dva roky později, když už jsem byla na světě, požádal Richard Eleanor o ruku. Vzali se, měli mě a bydleli v úžasném velkém baráku. Měli vše. O několik let později, když mi bylo 13 let, Richardovi zavolal Thomas, že je ve městě a jestli by mohl přijet. Richard samozřejmě souhlasil. Eleanor dostala trochu strach, že kdybych byla opravdu dítě Thomase a byla mu podobná, tak by to možná celé prasklo. Eleanor dostala strach, ale nedávala to znát, pořád byla v přesvědčení, že jsem Richardovo dítě. Když Thomas přijel, podíval se nejdříve na Eleanor a zase přeskočila ta jiskra, jako tehdy. Usmáli se na sebe. Chvíli klábosili, potom jsem si ale sedla vedle Thomase do svého křesla a Eleanor uviděla tu podobu. Měla jsem Thomasovy čistě modré oči a plné rty. Eleanor byla v šoku. Doufala že si toho Richard nevšimne, ale Eleanor už došlo, že to dítě nebude Richarda, ale Thomase. Šli jsme vyprovodit Thomase, a když odjel, Eleanor se rozbrečela. Richard se ptal, co se děje. Eleanor mu všechno řekla o té oslavě a o tom jak to celé roky tajili. Richard se naštval a Eleanor napadl. Když Eleanor ležela na zemi, Richard odešel a já zavolala záchranku. Od té doby se Richard už nikdy neukázal a moje máma z toho byla špatná čím dál tím víc. Ztratila lásku, se kterou byla od svých 14 let svojí vinnou. Psychicky se zhroutila. Pořád se klepala, pořád se omlouvala. Babička zakročila právě včas, odvezla Eleanor do psychiatrické léčebny a mě si vzala k sobě, jako cenu útěchy mi koupila Endyho. Moje máma- Eleanor je v psychiatrické léčebně už dva roky a je to pořád stejné.

Teď znáš můj příběh. Byla jsem svědkem napadení mé mámy, byla jsem svědkem rozpadu manželství, byla jsem svědkem matčina zhroucení a zjistila, že člověk, kterého jsem považovala za otce, mým otcem není. Můj pravý táta o mne ani neví. Od té doby co se to stalo, jsem ztratila všechny kamarády. Jediný kdo se semnou začal bavit jsi ty a toho si strašně cením. Proto mě prosím neopouštěj. Jsi to jediný, co mě drží. Věřím ti Lukasi.  S láskou Olivia –

Konečně jsem svůj dopis pro Lukase dopsala. Rychle jsem se koukla na hodiny a bylo už 7:46. „Sakra, Lukas mě zabije" řekla jsem nahlas, aniž bych od někoho čekala odpověď. Rychle jsem naházela do kabelky pití, svačinu, mobil, sluchátka, klíče a rychle jsem se začala obouvat. Hodila jsem přes sebe černou bundičku, zabouchla za sebou a běžela dolů po schodech. Když jsem seběhla poslední shod, přes skleněné dveře jsem uviděla Lukase, jak se opírá o zábradlí a kouká do telefonu. „Jsem tady!" řekla jsem udýchaně. „Už jsem si zvykl, že jsi nedochvilná" řekl a začal se smát. Hypnula jsem ho pěstí do ramene a začala se taky smát. Pomalu jsme mířili ke škole. Lukas jde teď do třetího ročníku, tím pádem bude mít třídu o patro výš než já. Chodíme spolu na státní gymnázium. Čekala jsem, že ta škola bude těžší, když je to gymnázium, ale přijde mi stejná jako ostatní školy. Vešli jsme do velké, čtyřpatrové budovy, která měla žlutozelenou barvu. Po stěnách visely plakáty s referáty a s letáky na vysokou školu. Naproti nám bylo poschodí, které vedlo do prvního patra. Každý ročník má pro sebe jedno celé patro. S Lukasem jsme mlčky vešli do šaten a tam se převlíkli. Lukas mně doprovodil před mojí třídu. „Hodně štěstí Oliv." Řekl, políbil mě na tvář a bez toho, aby počkal na moji odpověď, odešel. „Tobě taky." Řekla jsem si potichu. Když jsem vešla do třídy, už tam pár holek bylo. Jsme převážně holčičí třída. Sedla jsem si na své obvyklé místo. Do poslední lavice vpravo u okna. Chvíli jsem jen seděla a koukala se po třídě. Byli tu už všichni, všechny holky se bavily jedna přes druhou, jaké měly prázdniny a co nového si koupili a jak je jejich přítel "boží". Mě se nikdo na moje prázdniny nezeptal. Už jsem si chtěla vytáhnout knížku a začít si číst, když v tom do třídy přiběhla malá, trošku širší postavička s blonďatými zakroucenými vlasy. Teprve když si všichni sedli na svá místa, jsem poznala, že je to dívka. Nová dívka. Nikdy předtím jsem ji tu neviděla, takže musela být nová. Jediné volné místo bylo vedle mě. Dívka zamnou přišla rychlým krokem a začala mluvit... „Ahoj, já jsem Caroline Greens, jsem tu nová, nevadí, že s tebou budu sedět?"řekla mi medovým hlasem a usmála se na mě. „Ahoj, já jsem Olivia Jeferrsonová, ale můžeš mi říkat jen Oliv." Odpověděla jsem a usmála se na ni stejným úsměvem, jako se předtím usmála ona na mě. Že bych si konečně našla nejlepší kamarádku? Tohle je moje šance a já jí rozhodně využiji. Navíc Caroline se mi zdá jako fajn holka. Říkala jsem si sama pro sebe. „Co tě přivádí k nám na gympl?" zeptala jsem se jí a čekala na odpověď. „No, s rodiči a s mým otravným starším bráchou jsme se sem přestěhovali na začátku velkých prázdnin a já jsem chodila na gympl i předtím, takže jasná volba byla jít sem, když je to jediný gympl v tomhle městě." Řekla a začala se smát. „Aha a našla sis už nějaký kámoše?" zeptala jsem se trochu troufale na můj vkus. „Abych pravdu řekla, ještě ne, ale tak teď jsem si našla tebe a to mi zatím stačí." Když mi tohle řekla, byla jsem hrozně ráda, že si myslí, že bychom mohli být kámoškami. Po zbytek školních hodin jsme si povídali o prázdninách, a co asi tenhle rok budeme brát. Když zazvonilo a my konečně mohli jít, rozloučila jsem se s Caroline a Lukas už na mě čekal před třídou. Samou radostí jsem ho přede všemi obejmula a co nejvíc pevně stiskla. On mi objetí i stisknutí opětoval."Oliv jsi v pořádku? Nemám zavolat záchranku?" zeptal se mě překvapeně a zároveň pobaveně. „Ne jen jsem si našla novou kamarádku!" řekla jsem nadšeně, když jsem si byla jistá, že nás už nikdo jiný neslyší. „Aha, jo to je super" řekl Lukas a pokusil se o chabý úsměv. Pomalu jsme odcházeli do šatny. „Co je? Ty nemáš radost? Lukasi konečně jsem si našla někoho, s kým se můžu ve třídě bavit. Konečně se posunu z místa." Řekla jsem nadšeně, když jsem si obouvala kozačky. Lukas mi na to nic neřekl, když jsme vyšli ze školy a dali se na cestu mezi stromy, konečně mi k tomu něco řekl. „Víš Oliv, vždy jsi byla... no moje a teď se o tebe budu muset dělit s nějakou holkou, jsem rád, že sis konečně našla kamarádku, ale zároveň se bojím, že teď na mě už nebudeš mít tolik čau jako dřív." Řekl trochu zklamaným tónem. „Lukasi, pořád jsem... ehm... no tvoje a i budu, nemusíš mít strach, na tebe si najdu čas vždy." Řekla jsem s trochou povzbuzení. „Dobře Oliv, hele musím jít ještě nakoupit tak se zatím měj, dyžtak napiš jo?" řekl a už vykračoval směrem k rozdělené cestě. „Dobře Lukasi, tak zatím se měj." Řekla jsem a šla domů. Když jsem vešla domů, Endy mě začal vítat svým klasickým vrtěním ocasu a olizováním mého obličeje. Všechno jsem hned musela říct babičce. Byla taky nadšená. „Oliv, myslím si, že Lukas je do tebe tak trošku zamilovaný." Řekla najednou. „Cože? Podle čeho si to myslíš?" zeptala jsem se trochu nechápavě, ale zároveň mě to těšilo. „No tak se podívej, jak se k tobě chová, jak ti odpovídá, pořád ti říká jak tě má rád a dnes ti to i naznačil, když ti řekl, že jsi jeho." Řekla babička a usmála se na mě. „Děkuji babi" řekla jsem a šla do svého pokoje, abych si nachystala školu. „První den školy a oni už nám zadají test z matiky a češtiny na zítra bože..." mluvila jsem sama k sobě. Když jsem se konečně doučila, bylo už 18:30. „Bože a zase celý den v háji..." Lehla jsem si do postele a začala přemýšlet o tom, co mi babička říkala. Miluje mě? Líbím se mu tak jako on mě? Tolik bych s ním chtěla být. Přestala jsem o Lukasovi přemýšlet, vzala si knížku a začala jsem si číst. Konečně jsem dočetla knížku od babičky. No a teď si ještě musím sehnat druhý díl, jinak nemám co číst. Hlavou se mi honilo tolik věcí, že jsem nebyla schopná se na nic soustředit. Z myšlenek mě vytrhla smska od Lukase.

Lukas552: Ahoj, promiň, jen jsem asi trochu žárlivý.

Oliviaa25: To je v pořádku chápu to.

Lukas552: Já nechci tě něják popohánět, nebo na tebe tlačit, ale kdy mi napíšeš to, co tě trápí?

Chvíli jsem váhala, vzala dopis do ruky, a začala číst.

Ahoj! Doufám, že se vám zatím příběh líbí:) budu ráda za každý koment nebo shlédnutí.
*Nikol*