Starobylý rod Blacků (FF- Belatrix L.) [DOKONČENO]

Oslava

„Regulusi," zavolala. V černém přiléhavém hábitu s pokrovou tváří se vydala do hloučku hostů. Oslavovali tu její sedmnáctiny. S každým se na chvilinku zastavila a zodpověděla jejich vtíravé otázky. Hledala svého nastávajícího, její otec si přál, aby obcházeli hosty společně. Cestu ji zastoupil domácí skřítek. „Slečno Blacková, máte návštěvu. Nějaká mladá dáma. Čeká u branky a nechtěla jít dovnitř." Zamračila se a v mysli ji stihla nemilá předtucha. Přece by nebyla tak hloupá. 

Vyšla ven do chladné noci a skřítek ji urychleně následoval s kabátek, který mávnutím ruky odmítla. Pohlédla na drobnou postavu, krčící se za plotem. Rytmickým krokem prošla po dlážděné cestě a zastavila se před ním. Vytáhla hůlku, ale neotevřela. 

Bridget jí pohlédla zpříma do očí. Spatřila v nich strach a nejistotu. 

„Nikdo tě nezval," řekla chladně. „Chtěla jsem ti jen popřát. Jsi přece dospělá. A.. chybíš mi Belo. Chtěla bych se zase kamarádit. Nemusíš tu zůstávat. Uteč se mnou. Můžeš žít s námi. Budeš volná." Hořce se usmála. „Nebud naivní, naše přátelství bylo od začátku odsouzeno k zániku. Jsme každá úplně jiná. Já mám moc a čistou krev a ty jsi jen špína. Běž než tě tu někdo zahlédne." za zády zaslechla pevné kroky, pozdě řekla si v duchu, když se jí za zády ozval hlas její matky. „Nepřeji si abyste se dále vídala s mojí dcerou, okamžitě opusťte naše pozemky." 

Bridget na ní dál nejistě zírala a matka lusknutím poslala skřítka pro otce, který ho urychleně následoval.

„Děje se tu něco?" Marcus se majestátním krokem přesunul vedle své dcery. Pak Bridget zahlédl a v očích mu nebezpečně zablesklo. Otřásal s ním nával vzteku a Bela se přikrčila. On svou zlobu však nesměroval na ni. „Padej odsud a jestli se ještě jednou přiblížíš k mé dceři, živá znova neodejdeš." Výhružka zůstala na vteřinu viset ve vzduchu. Bridgetin pohled se zatvrdil. Rozhodla se ji ignoroval a obrátila se na Belu, která poslušně stála a mlčela. 

„Co ti to udělali?" zašeptala zničeně Bridget. „Byla jsem slepá Bridget," řekne Bela s falešným úsměvem. „Ale já tě chci zpět!" namítne. „Je mi líto, ale my dvě si již nemáme co říct. Odejdi." Jasný rozkaz. 

Bridget se do očí nahrnou slzy. Nevzdává to. „Belo, přísahala jsi, že nikdy nebudeš jako tví rodiče!" Zavrtěla hlavou. „Nechápala jsem. Neviděla jsem svou hodnotu."

Bridget se jí chtěla vrhnout přes plot kolem krku. Sotva však udělala nepatrný pohyb vpřed, svíjela se na zemi pod kletbou Cruciatus. „Nedotýkej se těmi špinavými prackami mé prvorozené urozené dcery. " Procedil skrz zuby Marcus a spalujícím pohledem sledoval, jak se na zemi svíjí a křičí. 

„Teď ty Belo," řekne tvrdě její otec. „Ukaž naší ohavné přítelkyni, že jsi dcera svého otce." Pozvedne hůlku a na vteřinu zaváhá. Pak však vrhne pohled na svého otce a promluví. 

Vypadne z ní jedno slovo. Pouhé slovo, ale díky němu se toho tak moc změnilo. Bylo to poprvé co z jejích úst vyšlo. „Avada kedavra!" A Bridget začala křičet nanovo.

****
PS:Bridget křičela, protože Balatrix to kouzlo poprvé neprovedla správně a místo, aby ji zabila ji tím mučila.

(258 slov)