Starobylý rod Blacků (FF- Belatrix L.) [DOKONČENO]

Štěnata

„Kopni do toho psa!"

Poslední vlákna jejího já se při těch slovech zhroutila jako domeček z karet při náporu silného větru. Pohled jí ztvrdl a do očí se jí na povrch probojovala temnota. Uštědřila fence krčící se pod ní kopanec do žeber.

„Jsi špatná fena" sykla „,přivedla jsi na svět polomrtvá štěňata! Jsi slabá. "
„Správně Belo." ocenil ji otec. „A teď ji uhoď." Pozvedl hůlku pro případ, že by se Bela nechtěla rozkazu podrobit. Ta ho však mile překvapila, vzala řetěz a surově jím fenku udeřila.

Fena zaskučela a pomalu se skácela k zemi s přelomeným žebrem. Těžce oddechovala a zrazeně po Bele pokukovala.

„Podívej na ty tvé chcípáčky, "pošklebovala se Belatrix „no podívej, copak tohle jsou snad ti psi pro pokračování našeho chovu?" 

Fenka se na ní jen bezmocně dívala.

„Avada kedavra!" to zasáhl její otec, když se dostatečně nabažil bolesti, jež jeho dcera napáchala na nevinném zvířeti. Ulpěl pohledem na třech malých uzlíčkách, slabě kňučících a dožadujících se mateřské lásky. Jejich maminky se však ze země už nezvedla, aby je olízala a dala jim napít, vedle nich leželo jen její mrtvé tělo, z kterého se pomalu vytrácelo teplo a ona sama už byla dávno někde pryč.

„Teď ty štěňata Belo." rozhodl. Bela vzala maličké štěně do ruky a mrskla jím o zeď. Zopakovala to i se třemi dalšími.

V hrudi se jí rozlilo potěšení. Spokojeně se usmála. Právě jí došlo, že se jí náramně líbí působit bolest.