Duchové na koních

Kapitola 2 - První den ve škole

Tak a je to tady. První školní den na Jorvické škole. Už teď vidím že to tu bude sám vesnický balík, máně v dlouhé sukni se zástěrou a podobně. No vážně se těším až tam vejdu a všichni na mě budou hledět jako na zjevení z Marsu.
Riley stála před bránou do školy a pochodovala sem a tam. Vůbec se jí tam nechtělo.
No co mi zbývá, budu muset vejít dovnitř. Kéž bych tu už někoho znala alespoň bych na to nebyla sama.
"Ahoj, ty jsi tu určitě nová že?" zeptal se někdo za zády.
"Ahoj, jo včera jsme se přistěhovaly a...ty jsi černá!" vypískla Riley aniž by si uvědomila co právě řekla.
"No jasně, modrá nejsem. Nemyslím si že na téhle škole nějak záleží na barvě pleti, spíše je tu dobré mít něco v hlavě, nedělat problémy, na hodinách paní Grahamové ani nedýchat a hlavně se co nejvíc vyhýbat zdejší partě až moc oblíbených holek, pokud to samozřejmě půjde." řekla černoška.
"Ne promiň, nemyslela jsem to zle ale trochu jsem doufala že jsi v pohodě, protože jsi stejný outsider jako já. Nějak tu ještě nikoho neznám a nechci na to všechno být sama." omluvila se Riley a sklopila pohled k zemi. Dost se za svoje chování zastyděla.
"V pohodě nic se neděje. Půjdeme dovnitř? Ukážu ti všechno co budeš potřebovat."
"Jasně, moc díky." usmála se Riley a následovala černošku do školy.
"Mimochodem jsem Linda." představila se.
"Riley." usmála se znova Riley a najednou ji nebylo z toho prvního dne ve škole tak úzko.

Blížil se čas obědu, a po obědě mohla jít Riley konečně domů. Linda jí v průběhu dne ukázala vše co bude kdy potřebovat. Různé třídy, knihovnu, ředitelnu, představila jí školníka a taky samozřejmě paní Grahamovou - nejpřísnější učitelku z celé školy. Riley z ní byla poněkud vyděšená ale Linda jí uklidnila že pokud nebude dělat problémy, tak se paní Grahamové nemusí bát. Díky bohu aspoň že tu partu oblíbených holek zatím nepotkala ale věřila že i to jednou příjde. No vlastně to přišlo dřív než doufala. Zrovna se chystala z obědu domů když v tom se z vrchního patra ozval naprosto nelidský řev. Riley rychle vyběhla nahoru aby se podívala co se děje. Moc lidí tu nezůstalo , všichni už byli doma a Riley se zdržela jen aby si ještě trochu prohlédla školu když už tu moc lidí nebude. V tom uviděla paní Grahamovou jak se válí na podlaze v nějaké zelené louži.
"Opravdu by mě zajímalo komu mám poděkovat za tenhle hloupý žert!" zařvala paní Grahamová.
Riley okamžitě přiběhla aby pomohla starší paní ze země. Vytáhla si z tašky balení kapesníků a nabídla je učitelce.
"Děkuju. Riley, že?" řekla paní Grahamová a začala ze sebe sundávat ten zelený sliz.
"Ano, a není zač." odpověděla Riley a samotné jí bylo trochu do smíchu ale zachovala si naprosto vážnou tvář.
"Děkuju ti za pomoc, ale měla by jsi jít už domů, škola se za chvíli zavírá mladá dámo."
Riley se tedy rozloučila a zamířila ven ze školy. Před branou se rozhlídla a chvilku přemýšlela jestli zamířit hned domů, nebo se po Jorviku porozhlédnout a zkusit si tohle místo nějak oblíbit.
Rozhodla se pro druhou možnost a zamířila na opačnou stranu než byl jejich nový dům.
Už od školy měla ale takový zvláštní mrazivý pocit na zádech, jako když se díváte na horor nebo když jdete po tmě kolem hřbitova a máte pocit že vás někdo sleduje.
Riley se snažila si toho moc nevšímat a přidala na kroku. Za chvilku se ocitla na kraji lesa. Tam se jí moc nechtělo už tak začínala být vyděšená z toho nepříjemného pocitu. Na turistické mapě hned u lesa bylo napsáno že se ten les jmenuje Greendale.
Tak Greendale, zajímavé jméno pro les.
Na přemýšlení o lese ale Riley moc času neměla. Ucítila tupou bolest na hlavě a pak přišla tma.

"Už se prober ty městská nádhero!" křičel někdo Riley do snu o motýlech.
"Jsi si jistá že jsi ji nezabila?" zeptal se někdo.
"Jasně že ne, zase taková pecka to nebyla."
Najednou Riley ucítila štiplavou bolest na tváři. Právě ji někdo udeřil a silou zrovna nešetřil.

"Mhmmm." zamumlala Riley a otevřela oči. Seděla přivázaná u stromu a naproti ní stály tři holky. Střapatá blondýna s černovláskou a za nima vykukovala fialová hlava. A zrovna přátelsky se opravdu netvářily.
"No konečně!" vykřikla blondýna.
"Proč jsem tady? Nic jsem neudělala!" vykřikla Riley když se konečně vzpamatovala a začala se zmítat aby se vyprostila z provazů.
"Jsi tady protože to já takhle chci, rozumíš?" zuřila blondýna. "Jestli jsi ty měšťanko myslíš že si sem nakráčíš jako nějaká madam a budeš nám dělat problémy tak to jsi na omylu!"
"Cože? Problémy? Říkala jsem že jsem nic neudělala!" křičela Riley.
"Být tebou neřvu jako pavián. Radím ti dobře." řekla tiše dívka s fialovými vlasy.
"Jen ať řve, stejně mám chuť jí dát znova po hubě!" hulákala blondýna.
"Prosím řekněte mi důvod proč tady sedím někde v lese, uvázaná ke stromu." ztišila Riley svůj hlas aby trojku zbytečně nedráždila.
"Protože jsi zasraná vlezdoprdelka a to nás celkem štve. Ano, ten sliz na zem jsme Grahamové nastražily my. Měly jsme radost z toho jak se v tom zeleném svinstvu koupe a ty nám prostě úplně zničíš radost tím, že si tam nakráčíš a pomůžeš té největší potvoře z celé školy!" vysvětlovala blondýna naštvaně.
"A protože nemáme jistotu že jsi hodná a poslušná holka, musíme se ujistit že ať nás přistihneš při čemkoliv, nebudeš práskat, rozumíš?" vložila se do řeči černovláska a ďábelsky se usmívala.
"Nebudu, slibuju!" zvolala Riley a myslela to naprosto vážně. S těmahle holkama opravdu nechce být ve zlém když vidí čeho jsou schopné.
"Slova nestačí milá zlatá, takže ti dáme menší preventivní výprask aby se to co jsi dnes udělala neopakovalo, a aby jsi věděla že pokud se někdy jen slůvkem zmíníš o naší vině, nebo se snad pokusíš nám postavit, tak tě zpráskáme jak žito." řekla blondýna klidně.
"A věř mi že to bude dvakrát horší, posereš to znovu a bude to ještě horší, a takhle pořád dokola." řekla tiše fialovovláska.
"Přesně tak!" prohlásila černovláska a podívala se na blondýnu jak si vytahuje rukávy a udělala přesně to samé.
"Ty hlídej!" rozkázala blondýna dívce s fialovými vlasy a ta poslušně odkráčela s úsměvem na tváři k lesní cestičce. Riley se zdálo jako by s tím vůbec nechtěla mít nic společného a tak je velice ráda že může jen hlídat jestli se někdo neblíží. V ten moment se na ni vrhla černovláska a do pusy jí vrazila nějaký kus nevábně vonícího hadru a ústa jí zalepila izolepou.
První ránu jí samozřejmě uštědřila blondýna, měla hroznou sílu, bolest ihned donutila Riley pokusit se křičet ale s hadrem v puse jí to nebylo nic platné. Dala jí druhou, třetí, čtvrtou ránu pěstí až se Riley začaly řinou horké slzy po tvářích. Pravda, ani nevěděla jestli jsou to slzy nebo krev. Potom už po ní skočila i černovláska. Mlátili ji, kopali hlava nehlava. Riley myslela že je tohle její konec. Když už si opravdu přála zemřít, přestaly.
"Nezapomeň, příště to bude horší." řekla černovláska.
"Doma řekneš, že jsi se venku s někým férově pomlátila je ti to jasné? A opovaž se říct že ten člověk byl ze školy. Pěkně řekneš že jsi byla zlá holka která místo domů šla jinam, narazila na někoho s kým se nepohodla a pobili jste se tak že ta druhá osoba vypadá přesně jako ty! A zkus říct cokoliv jiného." vyhrožovala blondýna. "Tak bude opravdu zle!"
Někdo jí vzadu odřízl provaz. Byla to ta fialová dívka která se zrovna vrátila z hlídky.
"Páni, pěkně jste ji zřídily to vám povím." řekla jen a znechuceně od Riley odvrátila pohled.
"Zítra máš u nás nástup, budeme tě čekat u vchodu do školy." řekla černovláska.
Všechny tři se sebraly a odešly. Riley se nehýbala. Ani vlastně nechtěla. Vzpomínala na to jak jí doma ve městě bylo fajn a jak moc by se chtěla z téhle noční můry probudit. Jenže to nebyla noční můra ale realita.

"Bože můj jak to vypadáš?!" vyjekla maminka zděšeně.
"Neřeš to..." hlesla Riley.
"První den školy a on už tě někdo šikanuje?!" křičela stále maminka a chtěla svou dceru obejmout. Ta ji ale odstrčila.
"Nebylo to ve škole. Po škole jsem šla ven, chtěla jsem si to tu prohlédnout a narazila jsem na divnou holku, pohádaly jsme a hrozně pomlátily. Hele, kdybys viděla jak dopadla ona, byla bys na mě hrdá." řekla Riley tiše a odkráčela do svého pokoje.
Jo, hrozně bys na mě byla hrdá mami. Kdybych ti tak mohla říct co se doopravdy stalo. Teď ti ale musím lhát, promiň mi to..musím.