Duchové na koních

Kapitola 4 - Tajemný jezdec

Trojice holek zmateně pobíhala sem a tam. Nevěděly jak by své kamarádce mohly pomoct. Najednou se z lesní cesty ozvaly zvuky kopyt. Trojice se otočila po zvuku.
"Pomozte nám prosím!" vykřikla Riley. V tom se z lesa vynořil bílý kůň se zvláštně zbarvenou hřívou a ohonem. Riley chvíli přemýšelela jestli se jí to nezdá. Nezdálo. Hříva a ohon bílého koně byla opravdu modrá. Na jeho hřbetě seděla ta rudovlasá rockerka kterou Riley předtím viděla ve třídě.
"Liso!" vypískla Rita. "Prosím pomoz nám!"
"Co se tu proboha stalo?" podivila se Lisa. Pohled jí padl na Gabrielle která teď ležela na zemi bez známek jakéhokoliv života. Riley se chystala přiznat. Chtěla říct co Gabrielle provedla.
"Gabrielle upadla! Rozbila si hlavu! Myslela jsem si že v klidu dojdeme domů a o Gabrielle se někdo postará!" vysvětlovala Rita. "Ale ona se z ničeho nic vyvrátila."
"Nejspíš ztratila dost krve, vezmu ji do nemocnice. Starshine je rychlý, budeme tam co nevidět, nebojte se." řekla Lisa a se Starshinem odklusala blíž k blondýnce ležící na zemi. "Zvedněte jí, já už si ji podržím."
Holky zvedly bezvládnou kamarádku a přehodily ji přes bílého koně. Lisa ještě Gabrielle posunula aby jí za jízdy nespadla z koně a hned se vydala na cestu do nemocnice. Trojice holek teď zůstala v lese úplně sama.
"Půjdeme domů?" špitla Bernie. Než jí ale stihl kdokoliv odpovědět, v křoví se ozval podivný zvuk. Zněl nebezpečně a holky nadskočily.
"Co to bylo?" zašeptala Riley.
"Já nevím." řekla Rita a hlas se jí zatřepal.
V tom se z křoví vynořil další kůň. Byl černý jako uhlí a jeho kopyta...jeho kopyta hořela. Najednou si holky všimly i jezdce. Měl červenou kápi a nebylo mu vidět do obličeje.
"K-Kdo jsi?" zakoktala se Bernie. Jezdec ale neodpověděl a začal se k vystrašeným holkám přibližovat.
To není dobrý. Tohle fakt není dobrý! Z problému do problému opravdu. Ani holky nevědí kdo to je a co po nás chce. Co teď budeme dělat? Odstřihl nám cestu domů. Jediná volná cesta vede přes les. To se mi nelíbí.
Jezdec se víc a víc přibližoval, holky se pomalu posunovaly co nejdál od něj.
"Nemáme na výběr!" vykřikla Rita. "Musíme utéct!"
"Ale kama?!" vyjekla Bernie. "Snad ne.."
"Přes les!" vyjekla Riley a v ten moment se všechny tři rozeběhly k lesu. K jejich smůle se rozeběhl i ten ohnivý kůň a jeho tajemný jezdec.
"Znám zkratku přes les! Poběžte za mnou!" křičela Bernie za běhu.
"Jsi si tím jistá? Je tma jak v pytli!" hulákala Rita které pomalu začal docházet dech. A nejen jí, Bernie a Riley na tom byly stejně. Ale neměly v plánu zastavit a nechat se tím tajemným jezdcem chytit. Obě holky se rozhodly věřit zkratce o které Bernie mluvila a běžely hned za ní. Bernie prudce zabočila vlevo a vletěla mezi křoví, Rita hned za ní ale Riley nestihla zareagovat té náhlé změně směru a jak se chtěla vytočit do leva, podjela jí noha.
"Do háje!" vykřikla. V tom se otočila a uviděla že se k ní jezdec nebezpečně blíží. Kůň ze sebe vydával podivné zvuky a jezdec se smál. Ten smích se Riley provrtal až ke kosti. Byl to smích plný nenávisti a touhy po bolesti jiných. Riley se rychle zvedla a vběhla do křoví kde před chvílí zmizely její dvě nové kamarádky.
"Holky!" vypískla vyděšená Riley. "Kde jste?!"
"Tádý!" křičela Rita někde z dálky. "Poběž!"
Najednou Riley ucítila ledový závan na zádech. Pomalu se otočila. Nebyl to jen tak nějaký ledový závan, to dech toho ohnivého koně byl tak ledový. Ledový jako smrt sama. Riley prudce vystřelila a běžela tam, odkud slyšela volat Ritu.
"Utíkejte!" vykřikla Riley když holky skoro doběhla. "Je přímo za mnou!"
"To ani nemusíš říkat!" vyjekla zděšeně Bernie. "My ho vidíme! Zaber!"
Holky běžely co jím síly stačily ale jezdec se stále držel za nima. I přes to jak se snažily kličkovat mezi stromy aby koně zdržely se jim nedařilo, kůň mezi stromama probíhal jakoby se v lese narodil.
To je zbytečné! Nechci se vzdát! Ale pěšky nemáme šanci tomu jezdci utéct! Je to v háji! Navíc začínám mít pocit že je Bernie zmatená. Vypadá to že se ztratila.
"Hej Bernie! Kam to vlastně běžíme?" vypískla Rita. "Tady to vůbec neznám! Ten les je čím dál hustější!"
"Já..já.." koktala Bernie. "Já nevím!"
"Myslela jsem si to!" vypískla Riley. "Bože kam nás to vedeš?"
"Pryč od jezdce! To je hlavní!" křičela Bernie.
"To je pravda! Kašleme na zkratku, hlavně mu musíme zmizet z dohledu!" vykřikla Rita souhlasně. "Zaberte holky!"
"Hele je tu skalní cesta!" zvolala Bernie. "Pojďte!"
"Skalní cesta? Jak daleko proboha jsme?" vyděsila se Rita.
"Já nevím ale na to teď nemysli!" zabručela Bernie. "Jdeme!"
Holky vběhly na úzkou skalní cestu. Netrvalo to dlouho a uslyšely rachot. Koňské kopyta dopadající na kamennou skalní cestičku. Jezdec jim byl pořád v patách. Běžely pořád dál, jezdec který měl teď volnou cestu bez překážek se ale přibližoval příliš rychle. Holky přeběhly obrovský kamenný most který ukončoval skalní cestu když v tom se kus mostu těsně před jezdcem zřítil. Kůň zazmatkoval a svého jezdce shodil na zem.
"Asi nám přeje štěstí. Rychle utíkejte dál!" vykřikla Riley.
"Dřív než to preskočí!" prohlásila Rita.
Jezdec se rychle vyhoupl na koně ale nevypadalo to že by měl v plánu zřícený most přeskakovat. Kůň vypadal vyděšeně a nervózně přešlapoval před dírou. Najednou znervózněl i jezdec. Prudce škubl otěžemi svého koně a tryskem se hnali co nejdál od holek.
"Juchů!" vypískla Bernie.
"Třeba si to chce nějak objet." přemýšlela Rita. "Ale zdál se mi vystrašený."
"Třeba je tu něco čeho se bojí. V tom případě.." nedořekla Riley.
"Mlč Riley." zakvílela Bernie. "Nemusíš nás hned děsit."
"Já to myslím vážně, co když je tu něco horšího než ten jezdec?" zabručela Riley a rozhlédla se. Najednou uviděla něco zvláštního. Slabou, jakoby růžovou záři která přicházela odněkud z dálky.
"Co je to?" zeptala se Riley. "To světlo támhle!"
"Nevím, a nechci to zjišťovat." odpověděla jí Rita.
Riley ale jakoby neslyšela. Růžové světlo ji přitahovalo. Rozhodla se zjistit co to světlo vydává. Napojila se na vyšlapanou cestičku mezi křovím a za chvíli došla k něčemu co vypadalo trochu jako zřícenina. Kruhová kamenná podlaha, na níž byly vyryty zvláštní obrazce. Kolem toho všeho byly postavené obrovské kameny. Na nich byly vyryty zvláštní znaky. A všechny tyto rytiny svítily růžovou barvou.
"No to je úžasné." hlesla Riley. "Něco takového vidím poprvé v životě!"
"No páni!" vypískla Bernie.
"Ticho. Pochybuju že se ten jezdec bál zrovna tohohle! Je dost možné že tu žije něco, co nejen že může zabít jezdce, ale v tom případě bez problémů i nás." špitla Rita.
Holky se chvíli rozhlížely. Hledaly něco, nebo někoho ale zdálo se, že je toto prazvláštní místo prázdné.
Cítím tu něco zvláštního. Stejně jako jsem to cítila u toho jezdce ale tohle je jiné. Jezdcova aura mě děsila, ale tahle aura mě vůbec neděsí. Spíše mě uklidňuje. Zajímalo by mě co to může být za místo. Je to tu opravdu krásné a magické.
"Je to sice nádhera, ale asi vám tu prohlídku růžových šutrů pokazím." řekla Rita když si všimla že holky nějak nereagují na to co řekla. "Musíme se ihned vrátit domů než nás začnou hledat!"
"Nebo počkáme až nás najdou." usmála se Bernie.
"Pochybuju, o tomhle místě nikdo neví, není v žádné knize, prostě žádná zmínka která by tohle místo popisovala. To znamená že jsme možná první kdo tohle místo našel. Nikdo nás tady hledat nebude." zabručela Rita a zkřížila si ruce. "Musíme si poradit samy!"
Bernie a Riley se zamyslely nad tím co jejich kamarádka řekla. Musely uznat že má černovláska pravdu. Kdo by je hledal zrovna tady? V tom se ozval slabý zvuk. V ten moment si holky uvědomily, že tu nejsou samy.
"Zdravím vás, přátelé." ozval se hlas který přicházel někde z kamenného kruhu.