Duchové na koních

Kapitola 3 - Trio

"No jak dlouho si myslíš že na tebe chceme čekat nádhero?" vyjekla blondýna jen co Riley dorazila ke škole. Měla trochu spoždění to je pravda, ale zase taková hrůza to nebyla a tak Riley nechápala proč tolik vyvádí. Nedovolila si ale říct nic ošklivého aby trio sirén nenaštvala.
"Omlouvám se, máma mě zdržela." hlesla Riley.
"Make-up, už jsi to slovo někdy slyšela?" zeptala se fialovovláska.
"Ano, slyšela." odpověděla jí Riley.
"Mě se nezdá, máš na xichtě dost hnusný modřiny, make-up by je skvěle překryl." usmívala se fialovovláska arogatně. "Gabrielle, možná bys jí na ten xicht měla něco naplácat než si toho někdo všimne."
"Pravda, pojď se mnou nádhero." řekla blondýna.
Takže Gabrielle, no konečně znám alespoň jedno jméno z mých třech trýznitelek, a ke všemu té nejhorší. Popravdě vlastně nevím jestli je horší Gabrielle nebo ta její černovlasá kamarádka. Ta s těma fialovýma vlasama mi přijde celkem fajn, je sice arogatní ale ještě na mě nesáhla a ani se mi nezdá že by po tom nějak toužila.

"JAU!" kvíkla Riley a tím si od Gabrielle zasloužila ránu pěstí po hlavě.
"Neječ sakra!" okřikla ji.
"Ale když to opravdu bolí! Po celé tváři mám modřiny." bránila se Riley.
"Chceš být drzá?!" vycenila zuby Gabrielle.
Riley raději rychle zmlkla a nechala si patlat make-up na tvář i přes to jak ji ty modřiny bolely. Za chvilku měla make-up hotový a když se podívala do zrcadla, zjistila že vypadá jako by se jí vůbec nic nestalo. Úžasně jí ty modřiny zakryl.
"No vidíš, hned vypadáš trochu jako člověk a ne jako mutant." smála se Gabrielle hlasitě.
"Hééj, tak jak to vypadá?" ozvala se odněkud černovláska.
"Pohoda, vypadá normálně." odpověděla ji Gabrielle.
Za chvilku dorazila na dámské záchody i fialovovláska a měla hrozně divný výraz ve tváři. Jako by jí bylo do pláče. Ani Gabrielle, ani ta druhá si toho nevšimly jako by snad měly v očích prach a neviděly okolní svět včetně svojí kamarádky které očividně nebylo dobře.
"Můžu mít dotaz?" zeptala se Riley opatrně.
"No?" zvedla Gabrielle obočí.
"Nechci být zvědavá ale asi bych chtěla znát vaše jména, ty jsi Gabrielle to vím, ale ostatní jména jsem zatím nezaslechla."
"Jo vlastně, já jsem Rita." řekla černovláska.
"A já Bernadette ale říkají mi Bernie." řekla dívka s fialovýma vlasama. "Tvoje jméno už nám Linda říkala ale myslím že jsem ho zapomněla."
"A nejsi myslím jediná Bernie." zasmála se Gabrielle.
"Jmenuji se Riley, ale zvyknu si i na nádheru nebo měsťačku."
"Brzo by si někdo všiml že tě nazýváme jinak než jménem a mohl by z toho být problém. Takže budeš prostě Riley." řekla Rita.
"A nemysli si že jsme teď nějaké kámošky, pořád jsi pro nás odpad rozumíš? A pořád platí to že jestli se nám postavíš, dopadneš hodně špatně." mrkla Gabrielle. "Za chvíli bude hodina takže se seber a běž, uvidíme se o přestávce, počkáš na nás v knihovně."
"Rozumím." hlesla Riley která si už začínala myslet že bude všechno v pohodě.
Linda? Ta která mě před nimi varovala jim prozradila moje jméno? Nevím jestli to brát jako zradu ale vůbec se mi to nelíbí. Proč jim sakra říkala jak se jmenuju? Musím se jí na to zeptat ale vůbec nevím kdy to udělám když si mě trio sirén teď bude hlídat.

"Dobré ráno třído!" hukla paní Grahamová na třídu kde seděla Riley. Měla celkem štěstí protože když přišla do třídy a zjistila že má hodinu s Lindou tak hned začala plánovat jak by se Lindy zeptala proč triu vytelila její jméno. A příležitost přišla celkem rychle. Po patnácti minutách nudného výkladu přišel do třídy ředitel a zavolal si paní Grahamovou na nějakou poradu.
"Linda bude hlídat pořádek v téhle tříde, budete ji poslouchat stejně jako bych tu místo ní stála já!" zvolala paní Grahamová a odešla ze třídy.
"Lindo?" zeptala jsem se.
"Neměla bys mluvit při hodině Riley!" vykřikla Linda až Riley nadskočila. Tohle od Lindy nečekala.
"Ty podrazačko na koho ječíš?!" neudržela se Riley. Linda chtěla něco namítnout ale z ničeho nic se mezi ně postavila dívka s růžovými culíky.
"Lindo pokud je ti život milý tak mlč! Víš přece že je to poskok princezen!" křičela.
"Co to říkáš Melanie?" hleděla Linda.
"Je to pravda, že jo Riley? Viděla jsem tě s Gabrielle, Ritou a Bernie. Čekaly tě poslušně před školou, a potom jste spolu trávily čas na záchodě, a viděla jsem že jsi měla nějaké modřiny na obličeji a Gabrielle ti je určitě pečlivě zakryla. Určitě to byla Gabrielle protože tenhle make-up znám, má ho tady jen ona." hulákala nadšeně Melanie až se Riley zamotala hlava z její ukecanosti.
"Jak se to vezme." odpověděla Riley. "Jo, jsme kamarádky."
"Já ti to říkala Lindo!" vypískla Melanie.
V tom se Linda zamračila, hrubě chytla Riley za paži a táhla ji ze třídy.
"Pohlídej to tu za mě Liso, a Grahamové řekni že jsme musely nutně na záchod, vymysli si co chceš." řekla Linda a ze zadní lavice se zvedla rudovlasá rockerka.
"Okey, něco si vymyslím."

"To si děláš srandu Riley, proč...!" nedořekla Linda když v tom ji chytla Riley za mikinu a začala s ní třást.
"Podrazačko! Nejen že jsi těm třem vyzradila moje jméno! Ale ještě jsi na mě hnusná před celou třídou! Co jsem ti sakra udělala!" ječela Riley.
"Co myslíš že by mi udělaly?! Zmlátili by mě jak psa! Na to je znám až příliš dobře!" bránila se Linda. "A mimo to, když Grahamová někoho pověří hlídáním třídy, a ten člověk selže, zhorší mu ta nána prospěch z chování, a o to já nestojím, rodiče by mě přerazili!"
"Dobrá, dobrá. Možná jsem to trochu přehnala. Nedokážeš si vůbec představit co si teď prožívám." hlesla Riley.
"Ony ti vyhrožují že? Proto se ptaly na tvé jméno? Ale proč? Hned jak jsem se od tebe odpoledne odpojila tak si mě odchytly a vyptávaly se." divila se Linda.
"To se tě ptaly tak brzy? Ach Lindo omlouvám se, možná to byla čistě jejich zvědavost. Znepřátelila jsem si je až ve škole nikdo nebyl. Nastražily paní Grahamové past, a já ji chtěla pomoct. Chyba mého života." vysvětlovala Riley.
"Už rozumím. No..." než Linda dopověděla co chtěla ozvalo se vrznutí a obě nadskočily.
"BERNIE?!" vyjekly obě zaráz.
"Jo Bernie, a Bernie asi slyšela dost." odpověděla fialovovláska a tvářila se dost naštvaně.
"J-Já, já...já.." koktala Riley. "Já vím že jsem slíbila že nikomu nic neřeknu ale.."
"Mlč. Nikomu nic neřeknu, ale ty mi za to slíbíš že už tuhle chybu neuděláš, je ti to jasný? Řeknu ti ještě něco ale až Linda opustí tuhle místnost." řekla Bernie.
"Už jdu." vypískla Linda a nasadila rychlé tempo do třídy."
"Slib mi že budeš mlčet. Jak před ostatníma, tak před Gabrielle a Ritou. Tentokrát to myslím vážně, nesmíš nic říct, bude to jen mezi náma dvěma." šeptala Bernie.
"Slibuju, a tentokrát slib dodržím." zašeptala Riley.
"Je to asi půl roku zpět co tady v naší škole hořelo. Nebyl to nijak velký požár ale problém to byl i tak obrovský. Ten požár ze vzteku založila Gabrielle, udělala to v noci a to protože jí Grahamka řekla opravdu něco moc hnusného, něco co si ani učitel nemůže dovolit. Nejspíš by nikdo nepřišel na to kdo to udělal ale když byla Gabrielle zrovna na útěku tak uslyšela křik ze školy a poznala moc dobře čí hlas to byl. Rita se chtěla za Gabrielle Grahamce taky pomstít a tak jí šla udělat nějaký nepořádek do kabinetu nebo co to vlastně říkala. Takže se Gabrielle vrátila do školy a snažila si Ritu zachránit. Vlastně ani nevím kdo zavolal hasiče ale tu noc by tam obě zemřely protože Gabrielle se k Ritě nestihla ani dostat, vytáhli je obě dvě hasiči. Hrozil jim vyhazov ze školy ale já se přidala k nim a řekla že jsem v tom měla prsty taky. A jelikož můj otec dost dotuje školu a je tak hodně důležitý, rozmluvil Grahamce a řediteli vyhazov nás tří nebo teda spíše mě, jenže když nevyhodili mě, neměli teda právo vyhodit ani ty dvě. Ale prý to byla poslední kapka a pokud se tu přihodí jen jediná maličkost ve které budeme namočené tak nás vyrazí a bude jim jedno jestli v tom má pracky jedna nebo všechny. Jenže samozřejmě Gabrielle vztek dodnes nepřešel a má potřebu dělat Grahamce problémy na každém rohu a my ji pomáháme, stejně by nás vyhodili všechny i kdyby za to mohla jen ona, a takhle je větší šance že společně vymyslíme dostatečně dobrý plán na to aby na nás nikdo nepřišel."
"No páni, nevím co na to říct, je to celkem děsivý příběh a asi celkem chápu proč se Gabrielle chová tak jak se chová. Ale snad by to šlo i bez toho násilí, nebylo mi to zrovna příjemné, dokážeš si vůbec tu bolest představit? Nemůžu spát, nemůžu pořádně ani sedět, nemůžu vlastně nic protože po celém těle mám rány a modřiny." řekla Riley a najednou se cítila tak sebejistě aby Bernie udeřila ale potom si to rozmyslela. Bernie jí vlastně nic neudělala. Nemá důvod ji zbít. "A teď řeknu já tajemství tobě a ty mi slíbíš že nikomu nic nepovíš jinak povím já všechno to co jsi mi teď vyžvanila."
"Počkej co? Takže já jsem na tebe teď hodná přestože nemusím a ty mi vyhrožuješ?!" vykřikla Bernie.
"No to si piš!" zařvala Riley. "Jestli jste si myslely že se nechám do konce života křápat jako žito tak to jste si našly nesprávný boxovací pytel!"
"Ne dobře! Už mlčím. Co jsi to chtěla říct?" ztišila se Bernie a v jejích očích byl vidět strach.
"Hodlám Ritě i Gabrielle udělat to samé co udělaly mě v tom lese. A je jen na tobě jestli si od Gabrielle necháš rozkazovat nebo jestli mi s tím pomůžeš!"
"To myslíš vážně? To je blbost, nemůžeš se jim postavit!" vyjekla Bernie.
"Můžu pokud mi pomůžeš! Chci aby si uvědomily že tu nevládnou škole ani světu, a chci aby se chovaly normálně! Takhle budou mít větší šanci že je ze školy nikdo nevyhodí a ty taky, je to velký plus i pro tebe Bernie, takže jak mi odpovíš?" 
"Pomůžu ti, jen mi řekni jak?"
"Dnes večer v sedm hodin je přiveď na místo kde mě zmlátily, víc neřeš. Já už tam budu čekat od půl sedmé." řekla Riley a chystala se na odchod. "A nikomu ani slovo."
"Neboj se!" usmála se Bernie.

Je skoro šest večer. Měla bych vyrazit na cestu. Jsem zvědavá jestli se Bernie podařilo tam Gabrielle a Ritu dostat. Popravdě jsem jí možná neměla lhát, nechci ty dvě zbít, chci je jen vystrašit a uvázat ke stromu. Možná jim jednu nebo dvě trefím, možná i tři. Hlavně chci s nima mluvit normálně a nehodlám riskovat že mě jedna z nic praští hned jak řeknu první slovo.
Je čas jít.